Není to jednotvárný byznys

Klášterní pivovar byl založen v roce 1140 králem Vladislavem II. a nachází se v bezprostředním sousedství Pražského hradu v areálu Strahovského kláštera. První zmínky o něm pocházejí z přelomu 13. a 14. století. O stavbě „nového“ pivovaru stávajícího na místě dnešní restaurace pak rozhodl opat Kašpar Questenberg v roce 1628. V roce 1907 byl zrušen a objekty byly využívány pouze jako hospodářská stavení. Pivovar byl obnoven před třemi roky v rámci rozsáhlé a náročné rekonstrukce celého objektu. Současný Klášterní pivovar Strahov disponuje 350 místy ve třech osobitých prostorách. Ve vlastním pivovaru, v restauraci Sv. Norbert a na pivovarském dvoře.

S Alešem Kocverou si povídáme v malebných prostorách restaurace Klášterního pivovaru Strahov v areálu premonstrátského strahovského kláštera. Aleši, opustil jsi svět velkého pivovarnictví a byznysu. Proč?
To, co jsem opustil, nebyl svět velkého byznysu. Pouze jsem odešel z velkého pivovaru a přešel do malého. Rozdíl je nejen ve velikosti, ale i v tom, že ten malý je můj. Když tady cokoliv udělám, nesu si za to plně následky, kdežto v tom velkém už to pro mne bylo hrozně neosobní. Z Budvaru jsem ale neodešel proto, že bych tenhle starý, velký pivovar neměl rád. Vůbec ne. Ale už jsem byl tím vším velkým moc utahaný a chtěl dělat něco nového. Navíc mám rád a sbírám starožitnosti. A mít pivovar, který je jedním z nejstarších v Čechách, to je pro mne potěšeníčko.

Pro mě také, protože tvoje černé pivo s velkým „P“ „Sv. Norbert“ je vynikající! A že už jsem jich testoval…
Receptura na náš klášterní ležák vychází z obdobného základu jako u všech ležáků, které se v Evropě pijí. Je to pivo mnichovského typu. Jeho prvotní recept vznikl kolem roku 1840. Do Plzně, kde se proslavil, se dostal kolem roku 1848. Dnes je díky tomu jméno města Plzeň, „Pilsen“, „Pisl“, „Pilsner“ v celém lidem známém vesmíru a jeho okolí synonymem určitého typu piva. Originál Plzeňský prazdroj je pak špičkou mezi světlými ležáky a náš 14° Sv. Norbert mezi černými nefiltrovanými a nepasterovanými.

Prostory, jež vám tu řád premonstrátů pronajal, jsou atraktivní. A to, že v nich čepujete svoji jedinečnost a další nápoje, podáváte kvalitní jídla a že zde pracuje vysoce profesionální obsluha – příjemní lidé, k vám do areálu strahovského kláštera přivádí nejen individuální klientelu a turistické zájezdy, ale i řadu firemních a společenských akcí.
Z podstatné části za to opravdu může genius loci místa. Areál premonstrátského kláštera s proslulým Památníkem národního písemnictví je nádherný. A do toho všeho naše hospoda zapadá organickým způsobem. To, proč nás hosté vyhledávají, je právě symbiózou historie a moderní gastronomie, jejíž součástí je i náš klášterní ležák.

Je české pohostinství perspektivní?
To, že přibývají nové a nové restaurace, je důsledkem skutečnosti, že je. Pro hospodské, kteří je chtějí dělat pořádně, mají štěstí, že jsou na dobrém místě a umí si pro svůj podnik vytýčit nosnou ideu, je to určitě zajímavé. Samozřejmě, když někdo bude chtít být zlatokopem a hned první rok nasadí šílené ceny, bude šidit na kvalitě a množství, nikam daleko to nedotáhne.

Není malých značek. Jen lidé mající malé vize. Klášterní pivovar Strahov na veletrzích v zahraničí úspěšně propaguje nejen svoji pohostinnost a vynikající pivo, ale i Českou republiku.
Ano, zúčastňujeme se World Travel Market v Londýně, což je jeden z nejrenomova­nějších veletrhů cestovního ruchu světa určený odborným návštěvníkům. Cestovní ruch je nerozlučitelně spjat s gastronomií. Nejen kvůli základním věcem člověka, ale také proto, že si většina lidí daleko více pamatuje, co kde snědla a vypila, než to, jaký hrad či pamětihodnost navštívila. Proto se s většinou svých aktivit v oblasti propagace obracíme na média, která oslovují turistickou klientelu a návštěvníky vůbec. V Londýně se tak setkáváme s touroperátory z celého světa. Nabízíme jim nejen pivovar a restauraci, ale celý komplex strahovského kláštera, v němž máme tu čest se počátkem třetího tisíciletí nacházet.

Kdo kdy na World Travel Market vystavoval, ví, že je nejen jedním z nejsměrodat­nějších na světě, ale i nejdražších. To, že se tam na svém stánku potkáváte s obchodními partnery, je pro ně jistě neopominutelnou indicií, že Klášterní pivovar Strahov s restaurací Sv. Norbert není žádné ořezávátko. A to i vzdor tomu, že se mohou domnívat, že je vaše účast (vzhledem k propagaci komodity exportního charakteru a zvyklostem většiny zemí) finančně podporována státem. Bohužel není. Náš stát nevnímá zahraniční inkaso z cestovního ruchu jako příjem exportního charakteru, jehož rozhojňování se mu vyplácí podporovat systémovými kroky, které jsou mu jinak zcela rutinní záležitostí i u sebeprůšvi­hovějších odvětví v ranku Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Bez komentáře! Ano, je to nákladné, ale dělat obchod a zvláště zahraniční bez reklamy, to nejde. Když jsme začali, tahle hospoda sice navázala na tradici z dvanáctého století, ale z pohledu současníků jsme začínali na zelené louce. A protože jsme do provozu vstoupili rovnou bez předchozí dlouhodobější reklamy, byly naše prvotní obchodní výsledky žalostné. S rozvojem reklamních aktivit začala stoupat návštěvnost i obchod. Cestovní kanceláře a incentivní agentury si nás začaly dávat do katalogů. Pro realizaci firemních akcí nás začaly oslovovat samy firmy. Pasanti z ulice nás živí ze zhruba třiceti procent. Zbytek tvoří skupinová klientela. Zahraniční propagaci Klášterního pivovaru Strahov a ruku v ruce s ním i země, v níž se nachází, rozhodně nemůžeme podceňovat. Proto svými expozicemi navštěvujeme tři čtyři veletrhy do roka. Vybíráme ty, které nám nejvíce pomáhají oslovit turisty ze zdrojových oblastí. Tzn., když jedeme na FITUR do Madridu víme, že si odtamtud přivezeme řadu kontaktů a už i podepsaných kontraktů se španělskými cestovními kancelářemi. Španělé k nám pak přijíždějí nejen v organizovaných skupinách, ale velmi často individuálně. Zrovna tak je zajímavý Londýn. Sice ne z hlediska náboru britské klientely, protože ta ve skupinách nejezdí, ale protože tam navazujeme či upevňujeme kontakty se spoustou cestovních kanceláří z Japonska a dalších zemí. Určitě je dobré se na WTM připomenout, a to i českým incomingovým agenturám.

Proč jsi se rozhodl upodnikat se zrovna v Česku?
Já už nechci být nikde zaměstnaný. Podnikat jsem mohl v různých oborech, leč tenhle mi přijde docela dobrodružný. V cestovním ruchu nikdy není jistota, že to všechno bude fungovat v optimálních (a to i mezinárodních) konstelacích. V našem oboru se sinusoida očekávání střídá s obdobími prudkého zklamání, sem tam prostřídaného euforií, že už se daří. Není to jednotvárný byznys. Je to takový, pořád, boj. Pro strýčka příhodu mám připravené i jiné aktivity, ale zatím drtivou většinu sil věnuji Klášternímu pivovaru a restauraci.

Interiér tvého podniku zdobí artefakty z dob rakouského mocnářství…
Jsem hrdý na to, že jsem se narodil jako Čech. A na Rakousko-Uhersko také. Rakouská monarchie je významnou součástí našich dějin, ačkoliv by ji přemnozí z mých spoluobčanů nejraději vymazali z historie, hlásajíce, že jsme začali existovat až v roce 1918, a že to, co bylo před tím, byla pouze léta ponížení a útlaku. Já to takhle nevidím a mám toto historické období rád. Jsem přesvědčen, že v něm naše země – Čechy, Morava a Slezsko, které tehdy byly integrovanou součástí rakouské říše, vůbec nehrály druhé housle, ale že jsme byli na špici historických území a národů, které toto uskupení tvořily. Dneska už není důvod nehlásit se k této etapě historie. Rozčiluje mne, že už nikdo neví, proč byla první světová válka. Proč jsme tam bojovali a jestli nás tam hnali rakouští Habsburkové násilím, nebo zdali jsme šli bojovat dobrovolně. Ani už nikdo neví, kolik v této válce bojovalo Čechů, kde bojovali, kolik jich tam padlo. Ale to je věc, kterou těžko změním, a tak moje hospoda tohle období trošku připomíná. Sbírám vojenské starožitnosti (militarie), což je moje velké hobby. Má hospoda, to je také taková jakoby starožitnická výzva. Starožitnosti se totiž člověku dostanou do ruky buď v dokonalém stavu, kdy za ně zaplatí smrtelné peníze, a nebo tzv. před restaurováním, a vlastním přičiněním nebo pomocí restaurátora si je dá do pořádku. Klášterní pivovar, který byl založen krátce po roce 1140, je vlastně také taková starožitnost. I když nešel vrátit do původní podoby, tak přece jenom jeho atmosféra může připomínat tu, která tu byla tehdy. Právě v tomto místě byla do roku 1910 vyhlášená hospoda. Na pivo sem chodili (jak je vidět i na zde instalovaných fotografiích) přemnohé významné osobnosti, jako např. Alois Jirásek, Jaroslav Vrchlický apod. Byla to hospoda, jež měla okruh místních štamgastů. My se o to samé snažíme také, a to i prostřednictvím věrnostních klientských slev. A daří se. Máme poměrně rozsáhlý okruh stálých hostů, kteří nám zůstávají věrni.

www.klasterni-pivovar.cz