• při kategorizaci hotelů není možné stanovit kompletně unifikovaná kritéria • rád bych vyjádřil podiv na tím, že odvětví, které České republice vydělává tolik peněz, je každou chvíli řízeno někým jiným • pokud někdo věnuje péči životnímu prostředí, jsou to hotelové řetězce • investice do bezpečnosti je investicí do perspektivnosti jakéhokoliv hotelu • pokud něco lidi odradí od cestování, je to nejistota •

Někdo potřebuje almaru jako hrom

Nevím, co je na tom pravdy (rád bych věřil, že ani zbla), ale prý jsou snahy dostat cestovní ruch pod životní prostředí a vyhlásit boj všem hotelovým řetězcům, jakožto projevu globalizace. Pokud to skutečně kdosi řekl, neví zřejmě chudák (ač „blahoslavení chudí duchem“), o čem mluví. Hotelové řetězce opravdu mohou být, a některé bývají, v majetku nadnárodních korporací. Řada z nich však je pouze v rámci jedné země a mnohé volně sdružují charakterem obdobná zařízení, která využívají synergie zájmu určitého typu klientů.
Rád bych vyjádřil podiv na tím, že odvětví, které České republice vydělává tolik peněz, je každou chvíli řízeno někým jiným. Nechápu, proč se zrovna cestovní ruch předává jako horký brambor. Nic o tom nevím, ale jako účastníka hospodářské soutěže by mne mrzelo, kdybychom měnili firmu.
Co se týče životního prostředí, jsem přesvědčen, že pokud mu někdo věnuje péči, jsou to právě hotelové řetězce. Mohu-li hovořit za mezinárodní hotely, především pak za Inter.Continental, všichni máme v této oblasti perfektně zpracované standardy. Nejméně jednou ročně jsme podrobováni kompletní kontrole. Dostaví se revize, která prověří a vyplní dotazník s více než tisícem položek. Na konci je vynesen ortel, jestli dotyčný pan ředitel věnuje ochraně životního prostředí dostatečnou pozornost a zůstane-li nadále ředitelem, nebo ne. Obdobný režim platí i u dalších mezinárodních řetězců. Mají tu výhodu, že disponují světovým konw-how, kdy je dopodrobna rozpracováno, co a jak mají hotely v oblasti životního prostředí dělat. Na ochranu životního prostředí a ekologickou prevenci mají vyčleněny velké finanční prostředky. Standardy, které musí náš hotel Inter.Continetal splňovat, jsou mnohem tvrdší, než ty, které jsou zakotveny v legislativě České republiky.

V rozhovoru „Právo hostů na bezpečí“ (Všudybyl 6/2001 str. 16–17) s top managery SBA Expert Security Agency pány Najmanem a Nohýnkem, kteří mj. přispěli k tomu, že Holiday Inn Prague Congress Centre disponuje nejmodernějšími prvky a systémem hotelové ostrahy, říkáme, že status hosta byl ctěn civilizacemi všech epoch. Konstatujeme, že mnohé bezpečnostní agentury mají problémy s rozkrádáním střeženého majetku a se spolupachatelstvím. Každý hotel má svá specifika – koncepce jeho účinné ostrahy rovněž. Stěžejním předpokladem odvádění kvalitní bezpečnostní práce je ale udržení profesionálního odstupu od hotelového personálu.
Investice do bezpečnosti je investicí do perspektivnosti jakéhokoliv hotelu. V současné době se již nejedná pouze o to, že někdo přijde a okrádá hosta v kavárně nebo vnikne do hotelového pokoje. Je to i otázka tréninků v oblasti evakuace hotelu apod. Investice do bezpečnosti budou rozhodně posilovat i po stránce pracovních sil. Ochranu a ostrahu hotelu částečně zajišťujeme vlastním personálem, ale hlavně formou spolupráce. S firmou, kterou najímáme, jsme spokojeni. Vážíme si toho, že po dohodě, nejpozději jednou za půl roku, kompletně vymění svůj celý personál tak, že se nám nestává, že by vznikaly jakékoliv „kamarádské vztahy“ mezi hotelovým personálem a těmi, kteří mají střežit majetek hotelu a hotelových hostů.

Hovoříme spolu krátce po manhattanské tragédii. V době, kdy bude deváté vydání letošního Všudybylu na světě, může být už všechno jinak. Přesto si vám dovoluji položit otázku, jaké je vaše přání do budoucna?
Aby to všechno skončilo. Není až tak důležité, zdali za měsíc nebo za půl roku, ale aby bylo zřejmé, kdy. „Válka v zálivu“ byla v podstatě krátkou epizodou, která ovlivnila i tento hotel tak, že mu trvalo dva roky, než začal opět dosahovat těch čísel, jichž dosahoval předtím. Nechci být špatným prorokem, a nevím, mám-li tuto myšlenku vůbec vyslovit, ale obávám se, že toto bude podstatně delší proces. Pokud něco lidi odradí od cestování, tak je to právě nejistota, že není vidět na konec. Že nikdo neví, s čím může počítat a že to, co se nedávno stalo v USA, se může stát komukoliv. Řada lidí si bude hodně rozmýšlet někam vycestovat. Ne proto, že by si mysleli, že by se jim tam mohlo něco stát, ale proto, že by se jim mohlo stát, že se budou velmi obtížně dostávat zpátky domů.

Anketním tématem devátého vydání Všudybylu je jednotná kategorizace hotelů. Jsou české hotely, jako je např. váš, které splňují kdysi platné závazné standardy vybavenosti, plochu pokojů atd. Jsou ale i luxusní hotýlky zejména v historických památkově chráněných objektech, které nemohou např. mít bazén, podzemní parkoviště či velikost h některých hotelových prostor dle někdejších závazných standardů. Přesto si zaslouží mít punc nejvyšší hotelové kvality.
Je jedna věc, na kterou je stále zapomínáno, a to, že vůbec nehraje roli, kolik kdo těch hvězdiček má na dveřích. Rozhodující je, kolik je host ochoten zaplatit za služby, které dotyčný hotel poskytuje. Podle mého názoru by měla existovat nějaká klasifikace a měla by být jednotná. Ale vůbec si nemyslím, že by jakékoliv ministerstvo mělo být tou instancí, která by měla tuto záležitost řídit či kontrolovat. To není jen můj osobní názor, ale i mezinárodní hotelové asociace i HOTRECu, že není možné stanovit kompletně unifikovaná kritéria. Jiné čtvereční metry potřebuje hotel v městské zástavbě. Úplně jiné horský hotel. Jiné ten, který je u vody, což souvisí i s vybavením, kterým mají disponovat. Hotelový pokoj městského hotelu nemusí být tak prostorný, protože hosté v něm bydlí zpravidla krátkodobě, zatímco někde u vody či na horách, potřebuje mít jen na odkládání věcí almaru jako hrom, jenom proto, aby se mu tam všechny vešly.

Rád bych nepatřičně podotkl, že nejen almaru, ale třeba někdo potřebuje i pořádnou trafiku…
Paušalizování by mohlo někoho velmi poškodit, protože zrovna v jeho podmínkách a v jeho regionu vše, co si kdo do jednotných zásad vymyslí, nemusí být nutné. Proto by ony zásady měly být pouze doporučující. Měly by informovat hoteliéry či majitele hotelů, co by ve svých hotelích měli mít. Konečné rozhodnutí, protože oni to platí, musí být na nich a ne na někom jiném už proto, že státní orgány cestovnímu ruchu zatím moc nedaly. Nicméně, jednotná doporučující klasifikace by být měla, aby např. investor, který staví nový hotel, věděl, jaké by měl mít jeho hotel parametry a vybavení. Ale on by si měl rozhodovat, co potřebuje a co nikoliv.