Největším koupelnového nábytku

Dřevojas, výrobní družstvo, je největším českým výrobcem koupelnového nábytku. Jeho doplňkovým programem je vybavování interiérů na zakázku, zvláště hotelů, restaurací a administrativních budov. S ohledem na své dominantní postavení v prodeji koupelnového nábytku se věnuje vývoji nových typů a druhů v součinnosti s největšími tuzemskými a evropskými výrobci zdravotnické keramiky. Současně se zaměřuje na nové potřeby zákazníků, související s rekonstrukcí bytového fondu. Na základě masivních investic je jeho výroba připravena reagovat na všechny vývojové trendy trhu ve velkých i menších sériích jednotlivých typů. Dřevojas je schopen vyrábět nábytek z plošného materiálu, melaminovaných i dýhovaných DTD desek a dalších materiálů. Disponuje vlastní sesazovnou. Další z obchodních aktivit Dřevojasu je prodej sanitární keramiky, obkladů, dlažeb tuzemské a zahraniční výroby, armatur, van, sprchových koutů a veškerých doplňků pro vybavení koupelen.

Modernost, kvalita a stav koupelen jsou poměrně směrodatné pro odhad míry očekávané (ne)spokojenosti účastníků zájezdů, lázeňských pobytů a hotelových hostů vůbec. Pochopitelně ostatní vybavenost, služby i prostředí, v němž se bude účastník zájezdu rekreovat nebo lázeňský či hotelový host nacházet, jsou rovněž důležité. Základem ale jsou základní věci. Také proto jsem si dovolil oslovit předsedu výrobního družstva Dřevojas, firmy, která je největším českým výrobcem koupelnového nábytku, Ing. Zdeňka Blažka. Pane předsedo, jak jste se k tomuto oboru podnikání dostal?
Třiadvacet let jsem byl činný ve výrobě sanitární keramiky. Od výroby přes prodej až po investice. Přitom jsem se důkladně seznámil s trhem vybavení koupelen. Před dvěma lety jsem se pak stal vlastníkem majoritního počtu hlasů výrobního družstva Dřevojas v situaci, kdy bylo připravováno na konkurz. Uvědomil jsem si, že by byla škoda tuto výrobu zrušit. Trh koupelnového nábytku je velmi blízký tomu, který znám. Rozhodl jsem se proto, že se Dřevojas pokusím zachránit a dostat jej na úroveň středně velké firmy s dobrým renomé.

Zachránil jste firmu, u níž (na rozdíl o řady větších) nejenže dal stát ruce pryč, ale pravděpodobně ani nezaregistroval nějakých sto lidských osudů.
Poté, co jsem přišel do Dřevojasu, jsem v první řadě musel zanalyzovat stav. Učinit rozhodnutí, že veškeré odpisy a zisk, které firma vytváří, budou minimálně osm až deset let reinvestovány. Pokud se v podniku neinvestuje a pouze se z něj berou peníze (u některých firem je známo, že tam „projí“ i odpisy), má pramalé předpoklady dostat se na úroveň, která mu dá šanci na dlouhodobou existenci. Mé rozhodnutí bylo vedeno racionální úvahou, že pro segment koupelnového nábytku je v oblasti střední Evropy velký prostor. Není v něm taková konkurence jako u některých jiných výrobků, takže při kvalifikované investici je jej možné obsadit a rozvíjet byznys.

Ano, daří se vám expandovat a budovat image značky.
Dokonce tak, že už se nám Česko stává malým. Z analýz vyvozujeme, že naše výrobky už pokrývají čtyřicet až padesát procent segmentu koupelnového nábytku domácího trhu. Jsme nuceni vstupovat na trhy další. Jsme na Slovensku, jdeme do Německa a především na východ Evropy.

Co vám dala doba, kdy jste byl „pouze“ vrcholovým manažerem?
V roce 1991 jsem stál u jednoho z prvních společných podniků v Československu. Švýcarská firma Laufen koupila Jihočeskou keramiku, kterou jsem řídil. Během deseti let se z ní podařilo vybudovat jednu z nejmodernějších továren na výrobu sanitární keramiky na světě. V tomto období jsem načerpal podstatnou část know how o vybavení koupelen a hlavně o řízení a investování. Po roce 1999, poté co švýcarští majitelé prodali celý holding Laufen španělské společnosti Roca, jsem měl příležitost se poučit o filozofii řízení stoprocentně rodinné firmy. Dnes to všechno zúročuji ve svitavském Dřevojasu.

Jak vás vnímali cizinci, s nimiž jste se pracovně potkával?
První tři roky po založení společného podniku to byl velký problém. Obrovská nedůvěra ze strany majitelů a řídících pracovníků – Švýcarů k českým lidem a především k českému managementu. Zda jsme schopni kvalifikovaně řídit firmu bez okrádání majitelů. Dokážeme-li nahradit švýcarské a německé kolegy. Po čtyřech letech došlo k obratu, o čemž svědčí to, že jsem se stal předsedou představenstva Jihočeské keramiky a Keramických závodů ve Znojmě, společností, v nichž další dva členové představenstev byli Švýcaři. Jak rostla důvěra, rostly i mé pravomoci. Také vnímání českého managementu. Ze zahraničních manažerů tu nakonec nezbyl nikdo. Naopak, na akvizice mimo Česko byli posílání čeští manažeři. Ať už na spuštění továrny do Thajska, na reorganizaci nově koupené továrny v Bulharsku apod.

Díky angažmá u Laufenu jste poznal mnoho zemí…
Ano, měl jsem možnost poznat velkou část světa spjatou s aktivitami koncernu Laufen. Byl jsem v Brazílii a krátkodobě v Thajsku. V Brazílii, kde jsem ze zahraničních angažmá působil po Švýcarsku nejdelší dobu, tamní kolegové Česko vnímali velice pozitivně. Byli u nás na stážích. Seznámili se s úrovní naší výroby a technologiemi. Zjistili, že jsme o něco výše než oni. Byli rádi, že se mohou poradit. Velmi jsme se skamarádili.

Zpátky do Svitav, kde vaše družstvo živí spoustu rodin.
Rozhodně nejsme největším zaměstnavatelem ve Svitavách. Patříme už ale mezi významné, protože máme přes sto zaměstnanců, kteří pravidelně každý měsíc dostanou svoji výplatu. S místní samosprávou máme dobré vztahy. Bohužel, její pravomoci a možnosti podpořit rozvoj podnikání jsou nevelké. Chováme se, a musíme proto chovat, ve shodě s pořekadlem: „Hledáš-li pomocnou ruku, nejspíš ji najdeš na konci svého ramene.“ Nemáme úlevy, daňové prázdniny, pozemky za symbolickou korunu apod. Nedosáhneme na žádnou ze státních podpor, které jsou rozdávány zahraničním investorům. Nerovné podmínky. To je to, co nás i řadu dalších českých podnikatelů mrzí.

Ale že si je zasloužíme…
Samozřejmě, co jsme si kdy zvolili, to máme. Je třeba abychom vyvinuli větší tlak. Ať už přes Hospodářskou komoru ČR nebo další instituce. Rovné podmínky podnikání. Ne mu házet klacky pod nohy. Když jsem řídil podnik se zahraniční majetkovou účastí, dbal jsem na to, aby byly odváděny veškeré daně. Aby peníze zůstávaly v tomto státě, protože jsou potřeba na mnoho důležitých věcí. Pokud to ale bude postupovat tímto směrem, budeme nuceni hledat cesty, jak je zbytečně nevydávat (u řady firem i na dotování konkurence), např. přesunem firmy v rámci zemí Evropské unie nebo i mimo ni.

www.drevojas.cz