Menu

Náš stát si nepotřeboval nic dokazovat: my ty peníze prožrali

06. 03. 2010

Rozhovor s předsedou firmy Sněžka výrobní družstvo Náchod Ing. Miloslavem Čermákem jsem 12. ledna 2010 zahájil konstatováním, že Evropou obchází mediálně forsírované strašidlo. Byť k jeho zrodu významně přispěl finanční a hypoteční voluntarismus, a v některých oblastech i nadvýroba, obdobně jako Barbucha Ladislava Vančury i ono mohutní a sílí, čím víc se ho lidé bojí.
V šíření psychózy strachu média sehrála podstatnou roli, protože i průměrně inteligentní lidé zpozorněli a často jen z důvodu „co kdyby“ začali držet peníze. Tím pádem se omezila spotřeba. A jakmile se přestane prodávat, či se prodává méně, musí se i méně vyrábět. S tím, že to nejdříve zasáhne automobilový průmysl, a tudíž i naši firmu, která je jeho výhradním dodavatelem, se dalo počítat. Podle toho, jak strmě šla výroba v letech 2005 až 2008 nahoru, je zřejmé, že došlo i k jisté nadprodukci automobilů. Spousta menších firem, které neměly dostatek kapitálu, už dneska není a práci po nich převzali ti šikovní a větší. Pokud rozumný člověk situaci zanalyzoval a přizpůsobil podnik tomu, že je pokles výroby, měl dvě možnosti. Buď podnik zeštíhlit a přizpůsobit jeho velikost tomu, co je trh schopen absorbovat, nebo snížit výdaje. A jestliže hlavní výdajová stránka jsou platy zaměstnanců, sáhnout na jejich mzdy. A zase je několik možností. Buď zaměstnance udržet a spoléhat, že se výroba rozjede a bude je potřebovat, a nebo je propustit a podnik zmenšit. Domnívám se, že nejvýhodnější je kompromis. A ten jsme udělali ve Sněžce. V únoru a březnu loňského roku, kdy situace v odvolávkách nebyla příliš růžová, jsme zavedli čtyřdenní pracovní týden s tím, že jsme začali pracovat na nových zakázkách a spoléhali na to, že až získáme projekty po firmách, které to nepřežijí, budeme lidi potřebovat. Nakonec se to ukázalo jako velice rozumné řešení. Skutečně jsme chvíli pracovali na čtyři dny v týdnu, ale už v dubnu se to začínalo rozjíždět a v květnu už jsme pracovali o sobotách. Sněžka, paradoxně, má za rok 2009 lepší výsledky než v roce 2008. To, že děláme soboty, je dané hlavně tím, že jsme získali nové projekty a začali vyrábět pro další partnery. Počítáme s tím, že to, co běží postaru, protože některé značky a kategorie automobilů se drží, funguje s nějakým poklesem. Zcela jistě tomu pomohla situace v Německu, když se zavedlo šrotovné. Na druhou stranu, když už jsme u šrotovného, nemyslím, že by bylo řešením pro Česko. Pokud situaci analyzujete, víte, že malé auto v Německu stojí osm až deset tisíc euro. Kupující tam za šrot dostávali tři tisíce. K tomu přidali tři tisíce z jedné výplaty a zbytek vyřešili z výplaty druhé. V Česku je kalkulace jiná: 30 tisíc korun šrotovné, sto osmdesát tisíc nejlevnější auto a patnáct tisíc plat. U nás to nevyřeší dva platy, ale příjem za celý rok. V případě cílové skupiny českého šrotovného by kupující museli vybrat své úspory a ještě se zřejmě zadlužit a už by si nekoupili televizi, ledničku ani další věci. Šrotovné v Česku, absolutní nesmysl! To by fungovalo obráceně a exekutorům by přibyla práce.

Pane předsedo, nedá se systém řízení vaší firmy aplikovat na řízení našeho státu? Ostatně, když jsem kdysi dělal interview s předsedou představenstva UNIMEX Group Dr. Jiřím Šimáněm, konstatoval, že stát je v podstatě také taková velká firma a že by měl být jako firma řízen (viz www.e-vsudybyl.cz, článek Udržování si zpětné vazby).
Když dneska slyším, že „všichni“ čekají na politickou vládu, která vzejde z voleb, tak to je to nejhorší, co může být. Tuto současnou úřednickou vládu, která sice je ve vleku politických stran, by bylo dobré udržet co nejdéle, protože nemá až takové ideologické zábrany a je schopna udělat změny, které musíme udělat. Tím mám na mysli reformu zdravotnictví, důchodového systému atd., na nichž se pracuje už deset let, avšak na kterých se politické strany nejsou s to dohodnout. Od politické vlády, která vzejde z voleb, neočekávám, že by tohle řešila. Pokud se obsazují ministerská křesla podle stranické příslušnosti, a ne podle toho, jak je kdo v daném rezortu zdatný a jaké má manažerské schopnosti, nikdy to nemůže být dobré. Všeobecně se ví, že státní byrokratický aparát se nezmenšuje, ale je jako Hydra, protože se vymýšlejí další a další zbytečnosti. Systém se dělá složitějším a složitějším a vyžaduje víc a víc úředníků, a ti musí pobírat mzdu. Takže pokud by ve vedení státu byli lidé, kteří to mají v hlavě srovnané, měli manažerské schopnosti, dovednosti a znalosti a tvořili dobrý tým, tak by naše situace nebyla tak strašná, jako je. Málokdo si totiž uvědomuje, že za pár roků už nám nikdo nepůjčí a že námi způsobené dluhy, které budou splácet naše děti, nabývají tak hrozivých rozměrů, že můžeme dopadnout jako Island nebo Řecko, které je těsně před státním bankrotem. A pak už nám nezbude nic jiného než sáhnout na sociální systém.

Česko má obrovské rezervy nejen v řízení státu, ale i ve využívání svých hospodářských zdrojů. Místo toho, abychom je nechali vydělávat a prosazovali se jako země, kde je radost pobývat a utrácet peníze, odrazujeme spotřebitele odjinud, aby k nám nejezdili. Žít na dluh, na to řada voličů slyší, ale mít se ještě líp za peníze cizinců, to nikdo od českého cestovního ruchu nečeká, takže stamiliardy korun cizinci a našinci každoročně utrácejí v jiných zemích.
Vozím v autě fotoaparát a vzhledem k tomu, že máme závody na řadě míst Česka a Slovenska, neustále žasnu nad tím, jak krásné jsou u nás lokality, o nichž skoro nikdo neví. V nich je obrovský potenciál. Pokud by se začalo systematicky pracovat v oblasti cestovního ruchu a na nejvyšších místech se do něj pustili lidé, kteří ctí manažerská pravidla, jistě by se to našemu státu a i nám všem vyplatilo. Naše vlast disponuje řadou nádherných míst, do kterých je třeba investovat. Dát je do pořádku a hlavně dát o nich vědět, aby k nám turisté měli důvod a chuť přijet. Jsme fantasticky obdařenou zemí. Velmi často si to uvědomuji, když tu míváme představitele amerických automobilek, kteří pokud vidí něco, kde je letopočet čtrnáct set nebo patnáct set, jsou úplně na větvi, protože u nich doma v USA tak starou architekturu nemají.

To, že se firmě daří, je nejen díky nosnému podnikatelskému záměru Sněžky, ale i díky motivaci. Samozřejmě nejúčinnější je seberealizace.
Pokud se podívám x let dozadu, tak náš stát si nepotřeboval nic dokazovat: my ty peníze prožrali. Ale já jsem investor. Bohužel, v naší populaci je pouze pět, možná deset procent investorů. Ostatní jsou konzumenti, a ti chtějí peníze neinvestovat, a to je základní chyba. K tomu, abychom se měli lépe, se peníze nejdříve musí investovat, a teprve když vydělávají, je rozumné část z nich vyčlenit na konzumaci. Podívám-li se kolem sebe, kdekdo chce, aby mu stoupal plat, aby rostly důchody, aby měl větší a větší příjmy, avšak na druhou stranu už tyto peníze nechce investovat, byť do svého vzdělání nebo do rozšiřování a zvelebování majetku, aby na něj vydělával. To vidím jako zcela zásadní chybu. Že jsme v době hospodářské konjunktury s penězi nenakládali lépe.
Na druhou stranu vím, že my Češi nejsme žádní blbci. Za minulého režimu jsme vzhlíželi k Západu. A i já si říkal: „To jsou takové výšiny, kam nedosáhneme…“ A pak jsem s těmi lidmi přišel do styku a zjistil jsem, že nejsme hloupí. Že úroveň naší všeobecné vzdělanosti je daleko vyšší než v řadě zemí, kde sice mají špičky (zpravidla nakoupené mozky odjinud), ale průměrná vzdělanost je tam o hodně horší než u nás Čechů.

Takové obyvatelstvo je ale snáze manipulovatelné…
To je pravda, že se mu kraviny a polopravdy nakukají snáze než vzdělaným lidem. Určité pozitivum ta naše čtyřicetiletá totalitní slota měla, protože nezbytí nás naučilo improvizovat. Rozvíjeli jsme zručnost a kreativitu, protože za minulého režimu se nekupovalo, ale shánělo. A když se to nedalo sehnat, tak se to pokoutně vyrábělo, popř. dodělalo doma. Český člověk má šikovné ručičky, šikovnou hlavu, spoustu toho umí, ale současný systém ho nemotivuje tyto schopnosti vložit ve prospěch České republiky. Chybí nám tady lidé, kteří ovládají řemeslo vládnout. Kteří by nás přiměli, abychom své dovednosti smysluplně uplatnili a místo života na dluh vytvářeli hodnoty.



Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new