Menu

Na Retezat 2

02. 11. 2003

A stejně nevím, kde jsem
Balím vlhký stan a odcházím někam nahoru. Les ustupuje. Začínají travnaté kopce, na nichž se pasou koně a stáda ovcí. Tu a tam roubené salaše. Hřebenová cesta se stáčí. Traverzuji zpátky úbočím. I když tam není kosodřevina, raději se vracím na hřebínek, o němž tuším, že by mne mohl dovést k sedlu mezi pohořími. Obědvám zřejmě v sedle Tulisa. A stejně nevím, kde jsem. Za sedlem stoupám po jakémsi smrčinou hustě porostlém bočním hřebínku. Spíše prodírám až na horskou louku s ovečkami. Bača chce cigarety. Nemám.

Silné pozitivní fluidum
Na hřebeni mne chytá vodorovný lijavec. Díky fujavici. Od slova fuj. Oblékám goretexový komplet a nadávám, že jsem nevzal pláštěnu na bágl. Viditelnost ani pět metrů. A kromě dešťové asi jinou vodu na hřebeni nepotkám. Nabližuji to proto dolů. Kosodřevinou. Do mých jadrných nadávek se začíná mísit psí štěkot: „Zlatí rumunští pejskové! Jak vás mám rád!“ Hafají kousek pode mnou. Konečně jsem se prorval až k jejich laskavě zuřivému štěkotu: „Nebojte, já nejsem medvěd…“ Ocitám se na horské pěšině uprostřed stáda oveček a koz. Stádo vyzařuje silné pozitivní fluidum. Nepředbíhám. Bača pronesl něco jako: „Exkurze…“ Je mi dobře.

Vzdor spoustě rychlých pohybů
Před odjezdem jsem impregnoval boty. Nevydržely. Mokrá tráva je prevít. Když jsem u první horské bystřiny nabíral vodu, uklouzl jsem na slizkém balvanu. Vzdor spoustě rychlých pohybů mne těžký bágl nekompromisně uzemnil. Dosedl jsem na vzpříčenou hůlku. Nevydržela. U druhé vody jsem už bágl raději sundal. Páchám hygienu. Prší. Ve stráni, ani ne moc z kopce, vařím ve stanu. Neuhořel jsem ani nic nepropálil. Zprovoznil jsem teleskopickou hůlku. Kapesním nožem jsem dělal do duralu kol kolem rýhu a otvírákem na konzervy odstranil zdeformovanou část. Zbytek zafixoval leukoplastí. Zlatý reklamní nůž od Shellů.

Už jsem se našel
11.7. V noci i po ránu prší. Čaj a poridge vařím ve stanu. Kolem desáté balím a stoupám proti bystřině lavinovým žlebem. Malebno. Kdosi přede mnou vrší další a další horizonty. Méně a méně strmé. Ačkoliv, pořád hodně. Konečně jsem úplně nahoře. Přede mnou panoráma velehorských štítů. Přecházím spojovací hřebínek a traverzuji několik vrcholů. Hle, značky: červený pruh a žlutý terč. Už jsem se našel. Potkávám další malebné stádo oveček. Psi mne ignorují, až na jednoho mrňavého. Jdu pořád po vrstevnici, ale špatně. Za další zákrutou mám jasno. Svítí sluníčko. Sešel jsem. Stoupám šikmo vzhůru přes kamenný splaz, v jehož prostředku nad hlubinou obědvám. Docházím do sedélka. Začíná se zatahovat a sněží. Pode mnou jsou dvě plesa. Neváhám a začínám k nim sestupovat. U většího stavím stan.






www.mtromania.ro

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

Česká chuťovka
ahr - volba