Menu

Munţii Rodnei 4

26. 03. 2006

Terminka předvedla zázrak
Sobota 27.8. 00.30 „Toulá se půlměsíc, toulá se oblohou…“ Hvězdy. Nádherná noc. Úchvatná krajina. 04.00 Na vnitřní straně tropika se usazuje jinovatka. 06.20 V noci mi bylo poněkud zima. Stihl jsem východ slunce v cca 06.30, protože jsem pro samé focení neměl kdy se podívat na hodinky. V 7.30 jsem po snídani. Ne že by ovesné vločky byly chutnější než obvykle, ale ve sluncem prozářené scenérii nesčetných horských hřebenů chutnaly nějak lépe. Mé dva čtvereční metry sucha byly dnes ráno obklopeny velkou vysokohorskou rosou. A co? Je čím se kochat. Čekám až stan oschne. Za to všechno, co pro mne udělal, má nárok, abych mu byl vděčný. 09.30 Pomalu jsem dosušil stan i další vlhké věci. V průběhu sušení vzlétly k blankytné obloze obě bílé mikrotenové tašky. Dlouho se vznášely do velké výše nad beztak již nejvyšším bodem krajiny a pak poslušně přistály o pět metrů dál, než odkud startovaly. V údolí hvízdá svišť a vysokohorská terminka předvedla zase takovýhle zázrak. Od východu vytrvale postupuje kompaktní inverzní oblačnost. Už se dere přes další hřeben. Bohužel se zdá, že jako inverze nevydrží. Skoro mám chuť se obrátit a jít na nejvyšší horu Rodny, na Pietroslul, ačkoliv je jen otázkou času, kdy se oblačnost dovalí také tam.

14.45 je každý den
Vyrazil jsem tím správným směrem. Na východ. Až na několik přecházejících mračen slunéčko. Zatím. Cestou potkávám dvě stáda ovcí. Jejich bačům „platím mýtné“ – staršímu cigaretami, mladšímu žvýkačkami. Ve 12.00 obědvám, sedíc na zelené louce ve slunečním jasu: česnek, chleba a salám „Táborák“ z Plané nad Lužnicí a pardubický perník. Pak se se mnou přišel kamarádit pes. Dostal slupku od salámu a drobky perníku. Jedna z oveček mi svou krásnou chundelatou hlavu strká až k obličeji. Ve 13.00 kousek od sedla Gărgălău (1907) jsem skončil obědovou siestu. Jdu do strmého kopce a říkám si: „Kdyby tak ještě na vrcholu byla voda. Kousek pod vrcholem čehosi objevuji dvě tůňky. Jednu evidentně zasvinčíkovanou. Z druhého miniaturního mechového jezírka nabírám vodu. A říkám si: Kdyby tady někde byl plac na stan s panoramatickým výhledem…“ To místo mne okouzlilo. Jsem na vrcholu Gărgălău 2158. K vodě to mám dvě minuty. Je sice teprve 14.45, ale 14.45 je každý den, avšak takovéhle výhledy a nádherný slunečný čas pravděpodobně jen jednou za život. Stavím stan a dokud mám na nohou pohorky, běžím s ešusy pro další vodu. Pochopitelně fotím. Dívám se zpátky na Laptelui Mare, na němž jsem bivakoval ze včerejška na dnešek. V 16.30 začínám vařit večeři – šunkofleky. Vypadá to, že Gărgălău zůstává slunečním ostrůvkem v moři mraků a mlhy, jež se převaluje přes ostatní vrcholy a hřebeny. V 18.30 se zamlžilo i na Gărgălău. Rozhodl jsem se pokračovat v cestě a začal balit. Ostatně, co se sobotním večerem? Co se trochu projít? Do půl hodiny mám sbaleno a v 19.00 ostrým tempem (jako zamlada) si to mydlím směr Ineu. Večerní pochod se mění v noční. Zvláště jeho poslední fáze v mlze po ostrém spojovacím hřebínku je „maso“. 20.50 Jestli to takhle bude dál, tak nevím… Stan stavím, kam až oko dohlédne a čelovka dosvítí, na jediném trochu příhodném plácku.

S výhledem do propasti
Neděle 28.8. 02.35 Oproti včerejší noci je podstatně tepleji. Nad stanem občas cosi prolétne. Frrrr, jako turbočmelák. 07.30 Mlha nade mnou, inverze pode mnou. Ležím ve spacáku a vařím s úchvatným výhledem do propasti pode mnou. 08.20 Sbalen, tentokrát tempem nespěchavým, odcházím. V 08.55 jsem na Ineu (2279). Zdržuji se zde půl hodiny focením a hraním na flétnu těm, co nedošli až nahoru. V 09.25 odcházím za nimi. Směr Rotunda a Munţii Suhardului. Sestup z Ineuţ (2222) je za trest. Strmá stezka dává zabrat kolenům. Dlaně mám bolestivě otlačené, jak se jimi neustále vzpírám o hlavice hůlek. Ale je opět krásný den. Chvíli odpočívám na místě, kde se červený pás spojuje se stezkou od Lacul Mare. Po pár kilometrech chůze po „drum modernizata“ v pravé poledne sestupuji k ovčímu napajedlu pod silnicí. Obědvám, hojně se zavodňuji a páchám hygienu. Suším boty a ponožky. Přímo nad pramenem plením borůvkové plantáže. 14.45 Jsem v sedle Rotunda. Červený pás turistické značky protíná prašnou silničku a vede mne do pohoří Suhard.



www.romaniatourism.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
Czech specials new