Mojí prioritou je podpora českého potravinářství
20. 11. 2010
S ministrem zemědělství České republiky Ing. Ivanem Fuksou
se potkáváme 21. října 2010 v jeho kanceláři krátce poté, co
skončila tisková konference k celostátnímu projektu Regionální potravina,
s podtitulem „Přišli jsme tradici na chuť“.
Pane ministře, když jsem přede dvěma roky dělal rozhovor
s prezidentem Asociace Hotelů a restaurací ČR Ing. Pavlem Hlinkou, který
svou profesní kariéru začínal v Příbrami, prozradil jsem, že i můj
dědeček a bratr maminky, která je z Dubna, fárali na Březových Horách.
Čím to, že ač Příbramák, jste se nestal horníkem?
Můj otec byl havířem, ale já už ne, protože když jsem se dostal do věku,
kdy bych jím mohl být, uranové i rudné doly v Příbrami uzavřeli.
Mnohasetletou hornickou tradici mého města tak připomíná už „jen“
největší hornické muzeum v České republice – Hornické muzeum
Příbram, které patří mezi nejnavštěvovanější technické
památky Česka.
Na Příbramsku stojí za návštěvu nejenom Hornické muzeum
s unikáty mezinárodního významu, např. obřím podzemním vodním kolem
z 19. století dolu Drkolnov. Turisticky vysoce atraktivní je i krajinná
dominanta Příbramska, malebná Svatá Hora, Památník Antonína Dvořáka ve
Vysoké u Příbrami nebo memento represí totalitního režimu Památník
Vojna v Lešeticích. Ostatně kvůli pobytu mého otce v nedalekém
„pétépáckém“ rovněž „pracovně výchovném“ zařízení (jak on
říká, v koncentráku) poté, co jej po únoru 1948 pro politické názory
vyhodili z vysoké školy, jsem na světě, protože to se nacházelo u Svaté
Dobrotivé, v níž se potkali s mojí maminkou. Malebný kraj Dvořákovy
Rusalky a Káji Maříka určitě stojí za návštěvu. Také díky němu je
Česká republika světovým rekordmanem v množství přírodních krás,
technických památek, kulturního bohatství a vůbec rozmanitosti
turistických atraktivit. Má podle vás, pane ministře, průmysl cestovního
ruchu v naší zemi postavení odpovídající jejímu potenciálu?
Rozhodně nemá. Většina lidí v České republice totiž nevnímá cestovní
ruch jako příležitost k přilákání zahraničních spotřebitelů (a to
platí i u domácího cestovního ruchu, kdy Češi jedou na dovolenou po
republice) na naše území. Jako možnost, která v lokalitách
navštěvovaných těmito cizími zákazníky zvyšuje koupěschopnost a odbyt
zboží, a tím podporuje výrobu, podnikatelské a pracovní příležitosti.
Převážná většina Čechů tuto specifickou platformu domácího a
zahraničního obchodu zužuje jenom na aktivní cestování a utrácení
peněz v zahraničí. Jen málokdo se zamyslí nad tím, proč Česká
republika využívá tak maličký zlomek hospodářského potenciálu
cestovního ruchu a své unikátní dispozice nechává většinou ležet ladem.
Vždyť miliardy korun ročně, které by byl cestovní ruch s to napumpovat do
české ekonomiky, nejen do státní kasy, ale i do řady výrobních odvětví
včetně zemědělství a potravinářství, zahraniční a domácí turisté
stejně utratí. Jenže ne v České republice, ale v jiných, z hlediska
turistických cílů chudších a méně zajímavých zemích. Zkrátka,
veřejnost, obzvláště ti, kdo nepracují ve službách zaměřených na
servis turistům, cestovní ruch nevnímá jako možný nástroj k blahobytu
této země, natož jako jeden ze zdrojů svých sociálních jistot, jako je to
samozřejmé v Rakousku nebo ve Švýcarsku.
Ne náhodou je cestovní ruch největším zaměstnavatelem
v Evropské unii a agroturistika odvětvím, které živí spoustu Evropanů.
Jakou má perspektivu v České republice?
Česká republika má pro rozvoj venkovského cestovního ruchu výborné
přírodní i kulturně historické předpoklady. Agroturistika je specifickou
formou cestovního ruchu, která je vedle bezprostředního využívání
přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem
k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí.
V současné době je agroturistika v České republice ideální pro rodinnou
dovolenou. Ministerstvo zemědělství ČR podporuje agroturistiku jako formu
venkovské turistiky, kterou nabízejí zemědělští podnikatelé a slouží
jim jako dodatečný finanční zdroj k udržení nebo rozšíření hlavního
podnikatelského záměru, tj. výroby zemědělských produktů. Pro zájemce
o provozování agroturistiky je velkou příležitostí Program rozvoje
venkova ČR na období 2007 – 2013, kde jsou v rámci opatření „Podpora
cestovního ruchu“ podporovány investice do malokapacitního ubytování (do
60 lůžek) včetně stravování v obcích do dvou tisíc obyvatel,
rekreační zařízení jako hřiště, koupaliště, jízdárny, apod., služby
pro turistiku, budování a značení stezek a další aktivity. Žadatelé
mohou celkem v tomto opatření vyčerpat téměř dvě miliardy korun.
Ministerstvo každoročně registruje o toto opatření velký zájem
žadatelů. Aktuálně jsou ke spolufinancování schváleny projekty s výší
dotace cca 800 milionů Kč.
Na právě skončené tiskové konferenci jste představil výrobce
potravin oceněných značkou Regionální potravina. Ostatně krajové a
místní speciality bývají jedním z důvodů, a někdy i hlavním, proč
opakovaně navštěvovat danou zemi nebo region.
Projekt Regionální potravina, s podtitulem Přišli jsme tradici na chuť,
má za prvé podpořit místní výrobce potravin a motivovat některé
producenty mléka a masa, aby své výrobky obohatili o přidanou hodnotu
zpracováním na potraviny. Obyvatelům a návštěvníkům České republiky
projekt Regionální potravina nabízí rozmanitost v podobě dalších nových
potravin, které zatím na trhu neexistují nebo mají jinou příchuť, jiný
vzhled, prostě rozšířit sortiment českých potravin. Mojí prioritou je
podpora českého potravinářství. Jsem velkým zastáncem regionálních
výrobců a potravin a pevně věřím, že kvalitní výrobky si svoji cestu ke
spotřebiteli jistě najdou. Projekt Regionální potravina, který se letos
rozběhl, už zaznamenal výrazný ohlas. Dává možnost obohatit agroturistiku
a objevování krás naší země. Je to příležitost ochutnat lahůdku,
která je specifická pro daný region. Která vzniká tradičními postupy a ze
surovin, které třeba jinde neznají nebo nepoužívají. Na druhé straně
podporuje místní malovýrobce a rozvíjí tak nejen jejich podnikání, ale
celou obec a příslušnou oblast tak, aby návštěvníkům mohla nabízet
čím dál lepší služby, výrobky a zajímavější lákadla.
Bezpečnost potravin je v cestovním ruchu jednou z priorit, už
proto, že jídlo bývá první přímou konfrontací cestovatele
s navštěvovanou zemí. Jaký podle vás mají české potraviny
kredit?
Velmi dobrý. Nejen u nás, ale i v zahraničí. Nejedná se přitom jen a
pouze o světoznámé vyhlášené české, a tedy samozřejmě i slezské a
moravské pivo. Těch pochutin, které si podle mého názoru zaslouží
uznání a pozornost, je rozhodně mnohem víc. Chráněné zeměpisné
označení Evropské unie do dnešního dne získalo již dvacet pět českých
potravinářských výrobků, posledním byly Olomoucké tvarůžky, o jejichž
zařazení na unijní seznam jsme bojovali šest let. Udělení chráněného
zeměpisného označení je klíčem k rozšiřování aktivit výrobců
našich potravin v zahraničí. Počet českých produktů s tímto
označením je při porovnání objemu našeho potravinářského sektoru se
zeměmi, jakými jsou Francie a Německo, velmi chvályhodným číslem. Je
také jasným důkazem a signálem, že se naše kvalitní potravinářské
výrobky ve světě určitě neztratí.
Přírodní krásy a krajina jsou výraznou předností turistické
destinace Česká republika. Stěžejní roli při jejich správě sehrává
vámi řízený rezort.
Ano, Česká republika oplývá řadou nádherných přírodních a krajinných
scenérií. Od svých předků jsme sice převzali výrazně přeměněné
prostředí, převážně kulturní krajinu. V ní ale nalézáme množství
ostrovů a ostrůvků přírody původní nebo dlouhodobě neměnné tak, že
nám často připadá jako obraz dávných věků. Stačí zmínit jihočeské
rybníkářství, které je jedinečné v celoevropském měřítku. Naše
země poskytuje spoustu možností pro rekreační i sportovní využití a
zároveň poskytuje pohled na nádhernou přírodu. Měl jsem možnost
navštívit mnoho zemí. Jako sportovec tělem i duší jsem poznal krásu Alp,
kouzlo moří, ale vždy jsem se rád vracel domů. Mrzí mne, že mnoho lidí
tráví dovolenou v zahraničí, a přitom téměř nezná svoji zemi a její
přírodní krásy.
