Menu

Mladý manažer roku 2011 pracuje pro Imperial Karlovy Vary a.s.

01. 12. 2011

Miloslav Smrž

Hotel je o lidech a o propojení činností. Mám možnost spolupracovat se spoustou lidí na úrovních jak nade mnou, tak pode mnou. Využívám toho, že se od všech mohu učit. Naslouchám kolegyním a kolegům, protože i oni musí být vtáhnuti do hry, abychom dosahovali toho, co je naším cílem – spokojený host.

Do svého prvního zaměstnání jsem nastoupil jako orchestrální hráč první křídlovky k Posádkové hudbě Olomouc. Mým kolegou, který si tam byl odsloužit základní vojenskou službu, byl trumpetista Miloslav Smrž z Mariánských Lázní. Poté, co jsem se po osmi letech vyplatil z armády a absolvoval různá další zaměstnání, jsme se rok co rok potkávali v Mariánských Lázních, kam dodnes jezdím na léčení. Míla tam, obdobně jako jeho rodiče, pracoval v lázních postupně v několika lázeňských hotelech. Při té příležitosti mne seznámil se svým synem Miloslavem Smržem jr., který, jak ilustruje toto interview, úspěšně pokračuje v rodinné tradici.
S Miloslavem Smržem jr. si povídáme 4. listopadu 2011 v Mikulově v hotelu Galant, krátce poté, co od Asociace hotelů a restaurací ČR převzal prestižní cenu „Mladý manažer roku 2011“. Rozhovor jsem začal otázkou: Mílo, hraješ ještě na trumpetu?
Už dobrých pět let ne. Mám ji schovanou pod postelí. Tím, že není čas a nemohu se jí věnovat tak, jak bych chtěl, se o to ani nepokouším. Časy, kdy jsem platil za slušného trumpetistu, jsou dávno pryč. Ale věřím, že na trumpetu ještě dojde. Třeba ji využije můj syn, a až bude větší, tak se bude moci díky hudbě podívat do různých koutů světa, stejně jako svého času já.

Dneska platíš za vynikajícího hotelového manažera.
Velice si toho vážím. Je to ocenění nejen mojí práce, ale i zaměstnavatele a lidí, s nimiž spolupracuji. Člověk, který chce uspět v hotelové branži, se totiž každý den má, ba dokonce musí učit něco nového. Není to jednotvárná práce. Naopak, velmi rozmanitá, dynamická
a zajímavá. Ocenění „Mladý manažer roku 2011“, které mi udělila Asociace hotelů a restaurací České republiky, je proto výzvou, abych na sobě ještě víc pracoval. Zkrátka, závazek.

No, stejně tak jsi mohl být vynikajícím trumpetistou. Proč jsi trumpetu pověsil na hřebík, resp. šoupl pod postel? V době, kdy jsi v hotelnictví začal pracovat, jsi nemohl tušit, jak budeš úspěšný.
Muziku jsem považoval vždycky za velký koníček. Neměl jsem však ambici, aby se stala i mým zaměstnáním. Naopak hotelnictví jsem cítil jako součást svého života. Přirostlo mi k srdci. A to už na Hotelové škole v Mariánských Lázních. Když jsem se v patnácti letech rozhodoval, co vlastně chci v životě dělat, volba byla jasná. Buď jít na obchodní akademii, nebo na hotelovou školu. Protože jsem z Mariánských Lázní, rozhodl jsem se pro hotelovou školu. A bylo to i tím, co jsi v úvodu zmínil, že můj otec pracoval a ještě pracuje v hotelové branži. Já za ním odmalička chodil a zajímalo mne všechno, co se kolem hotelu děje. Mé rozhodnutí věnovat se hotelové branži bylo logickým vyústěním nejen toho, že jsem hotelové prostředí tak trošku znal z oněch návštěv, ale i studia na mariánskolázeňské hotelové škole.

Dostal jsi šanci pracovat v jednom z nejlepších českých lázeňských hotelů, a jak svědčí dnešní ocenění tvých kolegů, tu šanci jsi „chytil pevně za pačesy“!
Pro mne to byla obrovská výzva! Byť to může vyznít jako klišé. V té době jsem byl čerstvým absolventem Vyšší odborné školy cestovního ruchu v Karlových Varech a kromě toho, co jsem okoukal od táty a co mi daly obě školy – mariánskolázeňská a karlovarská, jsem moc neuměl, ale chtěl umět. Společnost Imperial Karlovy Vary mi dala možnost, abych teorii rozšířil o onu potřebnou praxi. U této společnosti jsem už pět let, z toho posledních dva a půl roku v hotelu Imperial na pozici Sales & Marketing Managera.

Kdo je dnes tvým vzorem?
Každý, kdo má v hotelnictví vizi. Kdo ví, čeho chce a jak toho dosáhnout. Je to o tom nebrat práci pouze jako zaměstnání. Proto jsou mým vzorem lidé v mém okolí. Mohu se od nich učit. Vnímám u nich zapálení pro práci. To člověka motivuje, aby dal své práci rovněž něco navíc. Už proto, že pracovní doba v hotelnictví není od do. Člověk musí počítat s tím, že může nastat potřeba řešit nenadálou situaci. Je nutné si uvědomit, že poskytujeme služby pro hosty. Hotel je živý organismus. My zaměstnanci jsme jeho součástí. Jedna „součástka“, která by pracovala špatně, sníží výkonnost celého „stroje“, a to si nemůžeme dovolit.

Jaký je tvůj vztah ke Karlovým Varům?
Veskrze pozitivní. Sice nežiji přímo v Karlových Varech, ale v nedalekém Ostrově. Nicméně řadím se mezi typického Západočecha. Karlovy Vary jsou pro mne místem, kde jsem chodil do školy, poznal nové známé a kamarády. Karlovy Vary jsou hodně podobné Mariánským Lázním, akorát o kousek větší a také mi přijdou živější. Ve Varech jsem spokojen. Líbí se mi jak jejich centrum, tak okolí.

Je zřejmé, že díky vizi a dělnému triumvirátu majoritních akcionářů Jiřího Milského, Alexandra Rebjonka a Bohumila Procházky akciová společnost Imperial Karlovy Vary nejenže v celku (tj. nerozvrácena a nerozkouskována) prošla kuponovou privatizací, ale úspěšně se vyrovnává i se současnými nás­trahami globální ekonomiky.
V dnešní době je málo českých firem v hotelové branži, které jsou na trhu téměř dvacet let
a stále dobře fungují a prosperují. Vize našich majitelů a top managementu společnosti je dlouhodobá a konzistentní. Vzpomeňme rok 1992, kdy akciová společnost Imperial Karlovy Vary a. s. vznikla. Pak rok 2003, kdy byl hotel Imperial kompletně a nákladně zrekonstruován a stal se jedním z nejlepších v Karlových Varech. A na dobu, kdy pod křídla akciové společnosti Imperial Karlovy Vary přešly hotely Sanssouci a Švýcarský dvůr, dnes známé jako Spa Resort Sanssouci. Je radost pracovat ve firmě, o které vím, že neustále investuje do vlastního rozvoje. To, že do toho tebou zmiňovaní pánové šli a razí její směřování, je obdivuhodné.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo