Menu

Karlovo náměstí v Kolíně 18. září 2010 připomínalo restauraci pod širým nebem. Kvalitní jídla z domácích surovin, umělecká vystoupení a mnohé další, to vše bylo k vidění a hlavně k ochutnání. Vůbec poprvé se tu totiž konal Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje. Středočeský kraj spolu s městem Kolínem a Svazem československých kuchařů byl nejen iniciátorem této události, ale i geografickým územím, z něhož pocházela většina surovin, z nichž byla připravena jídla včetně lokálních specialit. K ochutnání tu byla i regionální jídla z cizích zemí prezentovaných týmy z Francie, Ruska, Itálie, Slovenska, Polska, Maďarska a Rakouska. Organizátoři dali příležitost nejen profesionálním kuchařům, ale také středočeským odborným školám. Stánky tak byly plné pochoutek, které připravili studenti – budoucí kuchaři a číšníci. Součástí festivalu bylo i mistrovství v pečení buchet. Přihlásit se mohl kdokoli. Porota vybrala tradiční českou buchtu z dílny kolínského občanského sdružení Volno, které v Kolíně pomáhá postiženým.

Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje

20. 11. 2010

S předsedou Svazu československých kuchařů a spolumajitelem rodinného penzionu a restaurantu U koně panem Jaroslavem Sapíkem se potkáváme 3. listopadu 2010 v jeho hostinci na Klokočné ve Středočeském kraji. Prvním tématem, které v souvislosti s hlavním tématem gastronomického vydání Všudybylu 2010 otvíráme, je Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje, na který zvalo osmé prázdninové vydání letošního Všudybylu.
Gastrofestival Středočeského kraje je projekt na podporu lidí, kteří zde ve Středočeském kraji produkují potraviny – suroviny a jídla. Podmínkou bylo, aby se každý z nás aktérů této události prezentoval jídly, která jsou minimálně ze dvou třetin připravována ze surovin pocházejících ze Středočeského kraje. Projekt vznikl a byl realizován ve spolupráci se Středočeským krajem a městem Kolín, zejména pak díky podpoře hejtmana Středočeského kraje Dr. Davida Ratha a starosty Kolína pana Jiřího Buřiče. Avšak nechtěli jsme, aby to byla politická manifestace. Chtěli jsme, aby to byla kuchařina. Festivalu se zúčastnilo i několik zahraničních mužstev a studenti patnácti odborných škol. To abychom napomohli alespoň trochu překlenout v Česku se prohlubující díru mezi od praxe odstavovanou učňovskou mládeží a profesionály, tj. reálným životem. Studenti přišli perfektně připraveni. Cítili jsme, že jsme v Čechách. Podmínkou pro provozovatele degustačních stánků bylo, že festivalová porce nesmí přesáhnout prodejní cenu 20 Kč, s tím, že co se týče ostatního sortimentu, si tam každý může koupit, co chce. Na Karlově náměstí bylo šedesát stánků, návštěvníci mezi nimi korzovali a ochutnávali. Všichni všechno vyprodali. Žádný konflikt, perfektní program. Zapojeny byly místní restaurace, obchody i trhovci. Lidé, co s námi ráno přišli, odcházeli, až když jsme končili.

Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje zaštiťoval Svaz československých kuchařů.
Svaz československých kuchařů je znovuobnovené stavovské profesní sdružení, které bylo říšským výnosem, jako ostatně tehdy všechny československé spolky, zrušeno v roce 1939, poté, co Francie a Anglie, o nás bez nás, daly Československo v plen Hitlerovi. Až do nedávné doby se Svaz československých kuchařů nikdo nepokusil obnovit. My jsme jej pod patronací Francouzů obnovili se vším všudy. Tedy navázali na někdejší spolupráci kuchařů v historických hranicích někdejšího Československa – Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků, a tak mi bylo ctí předat v rámci Mezinárodního regionálního gastronomického festivalu Středočeského kraje v Kolíně prestižní ocenění „Rytíř československé kuchyně“ našemu kolegovi panu Janu Michálkovi. Podpořilo nás počasí i místní lidé, kterých se na gastrofestivalu sešlo na patnáct až dvacet tisíc. Všichni zahraniční účastníci byli slušně přivítáni. Co se týče jejich ubytování a doprovodného programu pomohlo nám město Kolín i Středočeský kraj. A vůbec v tom nefigurovala politika, z čehož jsem měl v době příprav festivalu obavy a říkal jsem si: „Na kraji jsou sociální demokrati, v Kolíně ODS. Ten festival se asi vůbec neuskuteční…“ Všechno bylo vyvráceno. Spolupráce s hejtmanem i se starostou Kolína byla úžasná. Oba udělali obrovský kus práce pro to, aby na tento první ročník mohly navázat další. Zkrátka vytvořili dobrý základ, aby se Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje mohl stát tradicí a každoročně očekávanou atraktivní lidovou slavností kvalitního jídla. Oba dva nám obrovsky pomáhali, a i když se pak sešli na pódiu, politiku nechali kdesi pod ním. Zůstali u toho, že Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje je oslavou lidí a gastronomie. I jako předseda Svazu československých kuchařů jim musím poděkovat, protože bez nich bychom to v tak velkolepé míře nikdy neuskutečnili.

Mezinárodní regionální gastronomický festival Středočeského kraje jste, vy kuchaři a cukráři, do značné míry dělali jako osvětovou událost.
Samozřejmě! Můžeme se vytahovat, jak chceme, ale situace v českém pohostinství je velmi rozrůzněná. Máme špičková pohostinství, a pak také taková, která třeba nejsou úplně špatná, ale mohla by být lepší. Hodně záleží na omladině, aby byla dobře informovaná a pyšná na naše řemeslo. Ostatně, žádná kuchyně není špatná, jsou jen dobří a špatní kuchaři.

Když jsem teď přišel k vám na Klokočné na dvůr, je tam trakař jakoby z Ladovy knihy O kocouru Mikešovi.
Svazek obcí Ladův kraj vznikl na základě smlouvy starostů čtyřiadvaceti obcí v roce 2000. Jeho cílem je hospodářský rozvoj našeho mikroregionu skrze cestovní ruch a kulturu. Nazývá se podle jedné z největších osobností české kultury, oblíbeného malíře a spisovatele Josefa Lady autora známého kocoura Mikeše a dalších mluvících zvířátek, vodníků, víl, který svou inspiraci čerpal z našeho kraje kolem rodných Hrusic. U zrodu mikroregionu byl hlavně bývalý starosta Říčan pan Vrba. Bez něho by to dodnes nefungovalo, a tak bych mu chtěl i prostřednictvím Všudybylu poděkovat. Potom obci Hrusice, která se o náš projekt obrovsky stará. Vyrostla fantastická informační centra, v nichž se lze informovat, kde se u nás jaká akce děje. Nicméně jsou i obce, které hospodářský přínos marketingového projektu Ladův kraj dodnes nepochopily, přestože s ním spjatá reklama a zejména rozvoj cykloturistiky jim zabezpečují přísun velké kupní síly – cca 30 % turistů.

Ale do Klokočné jezdí lidé nejen díky panu Ladovi, ale také za Sapíkovic rodinou do restaurace U koně.
Nejen. V našem kraji přibývají i další kvalitní restaurace. Myslím, že díky dřívější, ne tak velké konkurenci byly zde naše začátky snazší, než je to teď. Je to o tom, brát řemeslo poctivě a starat se o zákazníky. Pro nás jsou širokou rodinou. S hosty se vesměs dobře známe. Už víme, co musíme vařit, co nemůžeme, některé věci zkoušíme, obnovujeme. U nás je to všechno na doporučení těch, kdo už u nás byli. Ve svých začátcích jsem jako kuchař jezdil po světě a mohl si dovolit napodobovat cizí kuchyně, protože to byla módní vlna. Ale já na ní nenastoupil a dělal českou kuchyni. Náš obchod s manželkou je postaven na tom, že pro naše lidi budeme dělat naši gastronomii s tím, že když ji budeme dělat dobře, a jim přijede návštěva z ciziny, že jí budou tuto českou kuchyni chtít předvést. To se podařilo, a tak v Klokočné máme jednu třetinu hostů – cizinců. Díky našim českým hostům! A pak jsme se rozhodli vařit tak, aby to bylo i pro děti a pro seniory. O sobotách a nedělích, kdy máme nejsilnější kšeft, tak jednu čtvrtinu hostů tvoří důchodci.

Takže jaká je perspektiva regionálních jídel?
Dnes, po zasedání Evropské unie, která uvolnila peníze na podporu regionálních potravin a jídel, je to téměř zaklínadlo. Ne všichni toho využili správným směrem. Samozřejmě, profesionálové, kteří to od začátku dělali jako my, věděli co podporují, ale začali se objevovat i tací, kteří najednou díky tomu, že měli možnost dosáhnout na evropské peníze, začali vařit nesmysly, které s českou kuchyní nemají nic společného. Nic proti moderním jídlům. Ta byla vždycky, ale když je něco deklarováno jako tradiční česká specialita, tak to tak musí být. Gastronomie, ta je jen jedna, ale jsou špatní a dobří kuchaři.



Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new