Menu

Maďarská revoluce 1848

13. 04. 2014

Velvyslanec Maďarské republiky v Česku Jeho Excelence pan Tibor Pető svým projevem zahájil 15. března 2014 na maďarské ambasádě v Praze slavnostní setkání při příležitosti maďarského státního svátku 166. výročí maďarské revoluce roku 1848.
Počátek maďarské revoluce, jenž přerostl v ozbrojené vystoupení za nezávislost, se datuje 11. březnem 1848, kdy byla přednesena petice Uherského sněmu obsahující dvanáct hlavních požadavků: svobodu tisku a zrušení cenzury; vznik ministerstva pro Uhry v Pešti; každoroční zasedání Uherského sněmu v Pešti; rovnost před zákonem; zřízení uherské národní gardy; všeobecné zdanění; zrušení poddanství; ustavení soudních porot a lidové zastoupení; založení národní banky; přísahu vojáků na Uhersku, ústavu a zákaz vysílat domácí vojáky do ciziny a cizí do Uher; propuštění politických vězňů; vytvoření personální unie. 15. března 1848 ji v Pešti podpořilo lidové shromáždění, při němž byla poprvé přednesena „Nemzeti dal“ („Národní báseň“) Sándora Petőfiho, která začíná: „Vzhůru, Maďaři, vlast volá! Je čas, teď, nebo nikdy! Budeme otroky, nebo svobodnými lidmi? To je ta otázka, vyberte si! Bože Maďarů, přísaháme, přísaháme, že otroky dál nebudeme!“ Vláda ve Vídni zřízení odpovědného Uherského ministerstva v čele s Lajosem Batthyánym odsouhlasila. „Dubnové zákony“ pak přinesly právní kodifikaci všech dvanácti revolučních požadavků a také stvrzení nového uspořádání Uherska, zrušení Uherské dvorské kanceláře a Uherského místodržitelství. Většina sněmovních rozhodnutí směřovala k národnostně jednotnému Uhersku. Maďarští politici odmítali právo ostatních národů, s výjimkou Chorvatů, podílet se na uherské politice. Ústup revolucí v Evropě ovlivnil i tu maďarskou. Pod hrozbou ofenzívy chorvatských a vládních vojsk byl vytvořen Výbor národní obrany v čele s Lajosem Kossuthem. Revoluční armáda, v jejichž řadách bojovali i příslušníci dalších národů, zejména Poláci, v bitvě u Pákozdu 29. září 1848 zvítězila nad vojsky chorvatského bána Josipa Jelačiće. 2. prosince 1848 se v Olomouci ve prospěch arciknížete Františka Josefa vzdal vlády rakouský císař a král Ferdinand I. Dobrotivý. Nejdéle vládnoucí panovník světa, František Josef I., byl ale, coby jejich panovník Maďary uznán až roku 1867. V lednu 1849 dobyla jeho vojska Pešť a revoluční vláda přesídlila do Debrecína. Na jaře 1849 dosáhla Maďarská revoluce velkých vojenských úspěchů. Vrchní velitel revolučních vojsk generál Artúr Görgey porazil rakouskou armádu u Gödölö a oddíly generála Józefa Zachariasze Bema spojené rakousko-ruské pomocné armády v Sedmihradsku. Revoluční jednotky opět obsadily Budín a Pešť. Sněm, který zasedal 14. dubna 1849 v Debrecínu, zbavil Habsburky trůnu a vyhlásil nezávislost země, v jejímž čele stanul Lajos Kossuth. Vídeňská vláda k potlačení revoluce povolala ruskou armádu. Posledním bojem, kterým maďarská revoluce utrpěla definitivní porážku, byla 13. srpna 1849 bitva u Világoše.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt