Obec Pěnčín
Livie a Václav Klausovi mezi Jizerskými horami, Krkonošemi a Českým rájem
23. 02. 2007
a její okolí skýtá široké možnosti turistického vyžití. Nachází se
v Libereckém kraji na Jablonecku, silnici číslo 287 mezi Jabloncem a
Železným Brodem na pomezí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Je
sídlem samosprávy a je tvořena sedmi částmi – kdysi samostatnými
obcemi – Alšovicemi a Bratříkovem, kde bylo usazeno původní české
obyvatelstvo, a Dolní Černou Studnicí, Krásnou, Jistebskem, Hutí a
Pěnčínem, kde žilo německé. Ve všech těchto obcích bývalo dohromady
víc než sto dvacet mačkáren skla. Dalším výrazným spojujícím prvkem
osad je jejich rozmístění při vstupu do Jizerských hor a kulisa
Černostudničního hřebenu.
Kozí farma a sýrárna
Zemědělská výroba v Pěnčínských osadách byla vždy souputnicí
sklářské výroby. K prohlídkám sklářských provozů s občerstvením
v útulné restauraci U brusírny tak v historicky nedávné době přibyla
návštěva proslulé kozí farmy a sýrárny. Její návštěvníci uvidí
výrobnu sýrů i výběhy chovaných koz. Za příznivého počasí je možné
zhlédnout celé stádo, oceněné v roce 2006 jako „Nejlepší stádo
bílých koz v České republice“, ve velkém kozím výběhu. Při
prohlídce kozí farmy se návštěvníkům dostane výkladu o chovaných
plemenech a o technologii výroby sýrů. Součástí prohlídky je ochutnávka
výrobků, které lze zakoupit v prodejně. K výběru je deset druhů
kozích sýrů.
Na farmě
Kromě kozího stáda je v Pěnčíně chován Český chladnokrevník a
Českomoravský belgik. Tato tažná plemena koní se dříve používala na
zemědělské práce a pro přepravu nákladů a osob. Chovány jsou zde
i prasata a králíci. K vidění jsou perličky a pávi, kteří bývali
ozdobou velkých panských dvorů. Je tu i husa česká – původní
staročeské plemeno. Husa dřív nechyběla u žádného stavení a v době
posvícení ani pečená na stolech. Dalším chovaným ptákem je kachna
pižmová, která tvoří přechod mezi kachnou domácí a husou. Maso
pižmových kachen se podobá husímu a gurmány je vyzvedáváno pro příchuť
divočiny. Ovce spolu s kozami patří k nejstarším domestikovaným
hospodářským zvířatům. Na farmě je možné se setkat se zástupci
kříženek kombinovaného typu Merina, Valašky a Romanovky a z čistých
plemen s ovcí masného typu Suffolk.
Okolí Výletního areálu Pěnčín
je zajímavé také tím, že je kromě krásných výhledů do kraje protkáno
množstvím cest. Ty jsou buď běžně používané obecní, nebo už
polozapomenuté, vedoucí mezi poli a protínající lesy. Kdysi byly
důležitými dopravními spojnicemi mezi osadami. Formané po nich vozili
rozličné zboží, zemědělské produkty, stavební materiál a především
výrobky zdejších sklářů. Jednu zhruba 5 km dlouhou trasu je možné
projet výletním vláčkem až na vrchol Černé Studnice (869 m n.m.).
Prostor cestujících je ozvučen tak, aby jim bylo možno v průběhu jízdy
poskytovat výklad. Cestou projedete třemi částmi Pěnčína se zastávkou
v Kittelově areálu, kde je možné s odborným výkladem navštívit
význačný kostel sv. Josefa v Krásné. Stejně tak obdivovat umění
řemeslníků při práci na unikátním roubeném Kittelově domě. Celý
areál vybudoval věhlasný lékař, ranhojič či léčitel doktor Kittel
v polovině 18.století. Při jasném počasí se z Krásné otevřou
nádherné výhledy na Krkonoše či do Českého ráje.
Rozhovor se starostou Pěnčína panem Richardem Hübelem jsem
zahájil konstatováním, že když jsem pro toto vydání Všudybylu
připravoval interview s hejtmanem panem Petrem Skokanem, dotkli jsme se
jedinečností Libereckého kraje. Mezi nimi nesmírně malebného „Místa,
kde se dobře žije“ – jak zní jeho oficiální titul, udělený
Pěnčínu za třetí pozici v celosvětové soutěži v kanadském Niagara
Falls v roce 2004 – „Pěnčínského náhrdelníku“ a zdejších kozích
klobás.
Ano, kozí klobásy se u nás skutečně dělají. V Pěnčíně máme druhou
největší, zato však zřejmě nejvyhlášenější kozí farmu v České
republice. Kromě kozí farmy s možností zakoupení zmíněných klobásek,
kozích sýrů, jogurtu a mléka turistům ukazujeme tradiční sklářskou
výrobu. Turistický vláček k nám pak láká zejména rodiny s dětmi.
Jezdí na vrch Černou Studnici, kde je rozhledna.
Jak dokládají obrázky, pěnčínskou kozí farmu loni v září,
doprovázeni hejtmanem Libereckého kraje Petrem Skokanem, navštívili
prezident Václav Klaus s chotí Livií. Kromě ní i Kittelův areál
v Krásné.
Ano, zpřístupnili jsme tu kostel a faru. Zdejší Kittelův dům je pojmem
nejen v Libereckém kraji a je Ministerstvem kultury ČR vyhlášen národní
kulturní památkou. Stejně tak fara a kostel sv. Josefa. V současné době
je Kittelův dům v rekonstrukci, která dobře postupuje i díky velké
podpoře Ministerstva kultury ČR. Dva roky je technickou památkou vyhlášen
objekt č.p. 51, kde je jedna z nejzachovalejších pekařských pecí na
českém území. V rámci cestovního ruchu se nabízí využití celého
areálu. Rádi bychom jej ve spolupráci s církví, občanským sdružením
Matice děkanství železnobrodského a Výletním areálem Pěnčín uvedli do
původní podoby. Uvažuje se, že by se v něm mohla odehrávat spolková a
další činnost, fungovat muzeum, ubytování, ale také třeba čajovna
s příležitostnou pekárnou. Patřím mezi ty, kteří podporují záměr
vytvořit tu návštěvnický komplex, který by byl nezávislý na
penězích obce.
Spojení malorolnictví se sklářstvím bylo pro váš kraj
typické.
Tyto tradice bychom turistům – návštěvníkům Pěnčína – rádi
přiblížili prostřednictvím dvou uvažovaných interaktivních muzeí –
zemědělského a sklářského, kde by se mohli přímo dotýkat exponátů.
Zejména ve sklářském, pracovně nazývaném „Korálkový svět“. To by
mohlo být koncipováno jako skleněné bludiště, scénicky ozvučeno a
nasvíceno. V nádobách by tam byly korálky, z nichž by si děti mohly
sestavovat obrazce, nalepovat je na tvrdý papír atd.
Již mnohokrát jsem na stranách Všudybylu psal o tom, že
hotelový průmysl je páteří cestovního ruchu. Že do míst, ve kterých
není kde se pořádně ubytovat a najíst, zpravidla jezdí jen dobrodruzi a
vojáci, což má pro ekonomiku dané země i obce opačný efekt než
prosperitu, rozvoj podnikatelských aktivit, tvorbu a obsazování nových
pracovních míst.
To si uvědomujeme i v Pěnčíně. V Huti, kterou protéká potok
Žertovník, je areál koupaliště z osmdesátých let minulého století.
Nabízí se jeho rekonstrukce včetně propojení s rekreačním zařízením
bývalého podniku Telecom, které by bylo možné adaptovat na penzion
s apartmány a vlastním parkovištěm.
Byl jsem u toho, když v lyžařském areálu Vítkovice – Aldrov
prof. Václav Klaus spolu s ředitelem Krkonošského národního parku Ing.
Jiřím Novákem a starostou obce Vítkovice v Krkonoších Milanem Rychtrem
v neděli 5. prosince 2004 slavnostně zahájili provoz první obecní
čtyřsedačkové lanové dráhy v Česku.
O zimním areálu vážně uvažujeme i v Pěnčíně. Mohl by zahrnovat
šest set padesát metrů dlouhou sjezdovku s umělým osvětlením a
zasněžováním, obslužný objekt a parkoviště.
Pane starosto, zdejší kraj nebyl nikdy příliš bohatý. Vzhledem
ke své původní profesi byste našel uplatnění zřejmě v kterémkoliv
z měst. Proč jste zůstal věrný Pěnčínu?
Narodil jsem se tu a jsem jeho velkým patriotem. Nemám potřebu se stěhovat,
odcházet jinam. Náš kraj byl v dávných dobách skutečně chudý. Ale tak
tomu nemusí být napořád. Ležíme v trojúhelníku mezi Jizerskými horami,
Krkonošemi a Českým rájem (tedy mezi turisticky vysoce exponovanými
regiony) a této konstelace je možno využít k hospodářským aktivitám.
První to pochopila firma FIPOBEX – Výletní areál. Spoustu let
v prostorech bývalého JZD realizovala jenom sklářskou výrobu, avšak
jelikož dva z jejích majitelů jsou zemědělci, začali se nesmírně
úspěšně orientovat i na mlékárenskou produkci a živočišnou výrobu. Od
toho už byl jen krůček k agroturistice. Turistické atraktivity i zázemí
pro podnikatelské aktivity cestovního ruchu jsou u nás velmi příhodné.
Nejen kvůli přírodním krásám, venkovské architektuře a tradicím
zdejšího území, ale i díky stávající a dobudovávané turistické
infrastruktuře. Turisté se u nás mohou ubytovat a nejméně jeden den
věnovat návštěvě kozí farmy. Díky pěnčínské škole u nás vzniká
i naučná stezka. Máme zde zdravé přírodní prostředí. Krásné louky a
lesy. Lze odsud podnikat výlety (a to i na dnes velmi populárních kolech) do
některého z míst Českého ráje či do hor a zase se k nám do Pěnčína
vracet.
