V pátek 14. září společnosti Centrum Babylon Liberec a Fair Play Trend pořádaly „Den otevřených dveří“ a „Babylon Fun Expo“ se seminářem věnovaným cílům incomingové turistiky. Díky tomu jsem pár dnů předtím strávil příjemné odpoledne v rozhovoru s předsedou představenstev obou společností Ing. Milošem Vajnerem, který je duchovním i fyzickým otcem projektu největšího in door zábavního komplexu v České republice. Část jeho vyprávění, a to i v souvislosti s hlavním tématem osmého vydání, vám Všudybyl přináší.

Liberec je Babylon
Babylon je Liberec

O čem jsem snil řadu let
Od roku 1980 do roku 1990 jsem žil v Holandsku. Měl jsem možnost cestovat a vidět velký kus světa. Sledoval jsem, co lidi zajímá, v čem podnikají, co z toho by bylo kde možné uplatnit. Po návratu do Československa jsem si uvědomil, že u nás v republice není žádný ucelený zábavní park. O jeho vytvoření jsem pak snil řadu let.

Hazard – společností chtěné i nechtěné dítě
V souvislosti s návratem do rodné země mne oslovili holandští podnikatelé, zdali bych nechtěl dělat do výherních automatů. Musel jsem se naučit úplně nové věci. Proti mému očekávání se vše rozjelo ne lineární, ale geometrickou řadou. Firma Fair Play se v oblasti provozování výherních automatů stala jednou z největších v České republice. Náš byznys ale nebyl pouze o tom, že někomu něco dodáme a druhá strana si s tím nějak poradí, ale spíše systém frančíza. Napsali jsme knížku – manuál pro managery včetně daňových, právních i technických věcí. Učili jsme stovky lidí, jak v tomto oboru podnikat. A nejen je. Školili jsme pracovníky městských a obecních úřadů, jak na nás. Hazard je zrovna taková komodita – společností chtěné i nechtěné dítě – jako alkohol nebo tabákové výrobky. Pokud má mít jeho provozování regule, musí být co nejčitelnější. Zakládali jsme asociace. Oponovali jsme tvorbu vyhlášek. Eliminovali neřízené střely z parlamentu a krotili řehtající úřední šimly. Ale dělá-li člověk osvětu, zpravidla zanedbává vlastní firmu. To je jako doma. Chodí-li lidé po schůzích, nemají čas uklízet. A tak se jim doma hromadí další a další nepořádek, který přešlapují, protože mají pocit, že mají vyšší poslání. Ale doma není nikdo, kdo by za ně uklidil. Zrovna tak to chodí ve velkých firmách. Po několika letech funkcionaření v asociacích jsem přišel na to, že takhle ne a předal vesla druhým.

Začal jsem naplňovat svůj sen
Vize in door parku počala nabývat na realitě. Poblíž Liberce jsem si vyhlédl pozemky a pověřil osobu, aby mi prověřila, kdo jsou vlastníci. Najednou jsem zjistil, že už tam jsou kolíky. Dotyčný ty informace pustil dalším a ti si tam rozkoupili proužky pozemků jako „zelení“ v místech, kudy by měla vést dálnice. Těšili se, jak mne budou vydírat. Řekl jsem si: zábavní centrum možná, ale ne na tomto místě.
V roce 1997 jsem chtěl udělat pilotní projekt malých zábavních středisek, kde by byl bowling, atrakce pro děti i pro dospělé, který by umožňoval aktivní trávení volného času. Chtěl jsem udělat velkou hernu. Potřeboval jsem na ni prostor dva až tři tisíce metrů čtverečních. Řekněme, takový malý kulturák. Rozhodil jsem sítě po Liberci. Zmínil jsem se, že by to mohla být i malá továrna. A najednou přišla realitní kancelář a řekla: „Máme pro vás fabriku, ale je desetkrát větší, než jste chtěl.“ Po jisté fázi licitací jsme ji koupili. Byla to textilka. Naprosto vymlácená. Na jaře jsme s hrůzou zjistili, že ani jedna střecha není zdravá. Všechny kabely, vodovodní i topenářské trubky, vše bylo vyrabované a zřejmě skončilo ve šrotu.

Babylon nejen kvůli jazykům
Původní záměr byl dát komplexu jméno Labyrint. Zastřešená plocha reprezentuje pět fotbalových hřišť a v prvopočátcích jsme zde často regulérně bloudili. Továrna byla rozdělena nesčetnými přepážkami, propojena podivnými koridory apod. Když jsme např. šli do sklepů, kam byl jenom jeden vchod, dělalo nám obrovské problémy jej vůbec najít. Potom ale kolega přišel s myšlenkou, že se tady u nás na trojzemí mísí čeština, polština a němčina… Jméno Babylon se mi líbilo nejen kvůli jazykům. Dává prostor stylizaci. Vydal jsem se shánět peníze. První kolo stálo investičně tři sta milionů korun a dnes už je tu proinvestována miliarda. Naším cílem je vytvořit prostředí, ve kterém lidé zapomenou na každodenní starosti.

České Monte Carlo
Postupně jsme otevírali jednotlivá střediska. Babylon je mozaikou činností. Začínali jsme nákupním městečkem. Pak jsme otevřeli uzlový komunikační prostor – diskotéku, kongresový sál a centrální kuchyni. (Nyní je v provozu dvacet dva gastronomických středisek.) Potom jsme otevřeli bowling, lunapark s trenažéry, dětskými prolézačkami, kolotoči apod. Pak jsme zprovoznili malý sektor hazardního průmyslu – hernu s výherními automaty, elektronickou ruletou a dalšími hrami. Následně jsme otevřeli byznys centrum. Na něj jsou navázány další kongresové sály. Potom čtyřhvězdičkový hotel s 230 lůžky a centrální podzemní parkoviště o pěti stech stáních. Nakonec to, co k nám turisty a hosty láká nejvíce – Aquapark. V této chvíli stavíme nahoře nad hotelem živé kasino. Rádi bychom zde vytvořili něco jako malé české Monte Carlo. To je však zatím hudba budoucnosti.

Integrace do místní infrastruktury cestovního ruchu
Tím to ale nekončí. Rádi bychom zde vytvořili zábavně naučné muzeum pod patronací nadace Škola hrou, které jsme spoluzakladatelé. To vše by měl být veliký magnet, který by k nám do Liberce přitahoval lidi, aby zde pod jednou střechou našli komplexní vyžití. Neznamená to ale, že musí bydlet v našem čtyřhvězdičkovém hotelu. Jdeme cestou integrace do místní infrastruktury cestovního ruchu. Provozujeme malou turistickou kancelář, která zprostředkovává ubytování v okolí od cca 150 Kč za noc. Děláme zde Babylónské hry – klání měst a obcí mezi sebou. Je zde spousta aktivit. Konají se zde koncerty a různá show, která si tu zpravidla organizují pořadatelé kongresů, podnikových a VIP akcí. V zimě provozujeme ski bus do Harrachova a Rokytnice nad Jizerou.

Na bázi synergie
Od hazardu jsem se tedy dostal k trochu jinému byznysu – turistickému ruchu. Jsem přesvědčen, že většina věcí funguje na bázi synergie. Když např. pojedete do Alp, jeden hotýlek je tam o ničem. Ale oni tam z cestovního ruchu žijí i úplně dole, kde se nelyžuje. Vše mají propojeno ski busy. Státní správa i místní samospráva mají tendenci místní podnikatele netrestat, ale slušně zdanit a takto získané peníze co nejvíce investovat zpět do rozvoje turistické, dopravní, informační a bezpečnostní infrastruktury. Pokud jedete do rakouských Alp, už očekáváte jistý komfort a opravdu jej tam najdete. Tamní radní a podnikatelé pochopili, jak lze na turistice vydělat. V Česku, co se týče cestovního ruchu, jsme pro něj po „sametové revoluci“ neudělali nic moc. A není to jen o penězích.

Liberec je předurčen k modernímu turistickému ruchu
Jsem přesvědčen, že bychom se měli zaměřit především na domácí turistiku, která je u nás podceňovaná. V oblasti incomingové turistiky by pak bylo užitečné více vyzdvihnout spojení Liberce s Prahou. Jestliže jsme v Liberci postavili takovýto velikánský celek, jsme si vědomi, že nemůže fungovat bez spolupráce města a celého regionu. Když jsme otevřeli vlastní hotel, všichni si zde mysleli, že přijdou o část klientely. Opak je pravdou. Máme slušnou obsazenost a ta jejich se také zvýšila. Lidé do Liberce nejezdí jen kvůli Babylonu. Je tu zoologická a botanická zahrada, Ještěd se sjezdovými svahy a Jizerské hory s běžeckými tratěmi a mnoho dalších turisticky atraktivních lokalit. Liberec je perfektním místem pro jednodenní až týdenní pobyty. Z Prahy jste tu po dálnici za hodinu a okamžitě se můžete vydat na pěší či cyklistické túry nádhernou krajinou. Liberec je město, které je předurčeno k modernímu turistickému ruchu a Centrum Babylon je již dnes jeho významnou dominantou.