Léčebné lázeňství, vysoce efektivní prvek systému zdravotní péče

Svaz léčebných lázní České republiky je zaměstnavatelským zájmovým sdružením, jehož posláním je hájit zájmy českého léčebného lázeňství. Reprezentovat jej ve vztahu k cizině i ke státním a samosprávným orgánům. Hlavní téma sedmého vydání Všudybylu 2006 – lázeňství – mne vedlo k poněkud intenzivnějším rozpravám i na téma léčebného lázeňství. Přičemž, co se českého týče, jeví se mi, že řada osobností má vážné obavy, jakou budoucnost mu legislativci i výkonná moc chystají. Já osobně jejich proklamace vnímám ve smyslu: Čím (na)dutější nádoba, tím více duní, a tím menší úcta k přírodním danostem naší vlasti a ke kulturně profesnímu odkazu předchozích generací. Předsedkyně Svazu léčebných lázní České republiky paní Hany Heydukové jsem se proto zeptal, jak moc jsou obavy o osud léčebného lázeňství na území Slezska, Moravy a Čech namístě.
Diskuse o tom, co se ušetří, když by se ušetřilo na léčebném lázeňství, se vedou velmi intenzivně. Seriózní výpočty ale říkají, že by se nic neušetřilo. Deklarovanou miliardu a půl, o kterou se údajně měly snížit náklady na lázeňskou léčbu, by dalece překonal nárůst dodatečných nákladů v sociální oblasti, a to nejméně dvojnásobně. Tzn. o tři miliardy korun. Některé odhady jdou ale ještě výš. Až na pět šest miliard korun. Z celkového hospodářského budgetu, který má Česká republika k dispozici, by se tedy nic neušetřilo. Zato by byla velmi ztížena existence jednoho z velmi významných tradičních sektorů zdravotní péče v České republice. To je neoddiskutovatelná věc. Svaz léčebných lázní ČR zaznamenává řadu rozhořčených reakcí od pacientských organizací i od chronicky nemocných, zdravotně handicapovaných lidí, kteří říkají, že pokud bude léčebná lázeňská péče pro jejich skupinu omezena, bude to pro ně znamenat zásadní zhoršení kvality života. A to, pevně věřím, nemůže být cílem žádné zdravotní reformy v civilizované zemi. Tedy, aby na ni dopláceli pacienti. Další věcí je, že by z území České republiky zmizel tradiční spojovatel mezi oblastmi zdravotnictví a cestovního ruchu. Víme všichni, že v místech poskytování léčebné lázeňské péče, bývá prvek cestovního ruchu velmi bohatý a hospodářsky, i co se týče sociální stability, velmi významný. V lázeňských místech jsou totiž na vysoké úrovni čistota ovzduší, péče o prameny, přírodní prostředí, kultura, sport a další věci. Snad nejpodstatnější je, že by to ohrozilo existenci velkého množství pracovních míst, jež by zanikla. Lázně se totiž nacházejí v oblastech, které zpravidla nemají rozvinutý výrobní průmysl, kde cíleně nejsou průmyslové zóny. To vše nahrává tomu, že ušetřit půldruhé miliardy ve zdravotním systému na úkor léčebného lázeňství by znamenalo dodatečné miliardy korun plateb z celého systému v minimálně dvojnásobné výši, a to je nesmysl. Musím ale říci, že současný stav jednání s představiteli ministerstva zdravotnictví i České lékařské komory nasvědčují tomu, že jednak přemýšlejí o našich argumentech, a jednak jsou připraveni s námi o všech otázkách jednat. A to vidím jako pozitivní signál pro budoucnost.

Prý je kýmsi uvažováno přesunout peníze „vyšetřené“ na úkor léčebného lázeňství do ústavů dlouhodobé léčebné péče.
To není úplně tak přesně. I v zákoně se hovoří o následné péči. Do následné péče patří, kromě jiného, i léčebné lázeňství, rehabilitační ústavy, léčebny dlouhodobě nemocných a odborné léčebné ústavy. No a odborné léčebné ústavy, to je právě onen kámen úrazu, o který se jedná. Většinou totiž vznikly transformacemi nemocnic a de facto poskytují podobný druh péče jako léčebné lázeňství, jenomže bez použití přírodních léčivých zdrojů a zpravidla v daleko horším prostředí než tradiční lázeňská zařízení.

Ale legislativně jsou tyto bývalé nemocnice daleko lépe opečovány než léčebné lázně.
Je pravdou, že do odborného léčebného ústavu se pacient dostane už jenom na návrh lékaře nebo na výměnný poukaz. A máme zdokumentovány případy, že postačí pouhý telefonát. Do léčebných lázní však musí ošetřující lékař vystavit komplikovaný návrh, ten je posuzován revizním lékařem. A navíc, regulace počtu pacientů v lázních je výrazně přísně sledována zdravotními pojišťovnami. Takže cesta pacienta do léčebných lázní je několikanásobně obtížnější než do odborného léčebného ústavu. Co je ještě horší, a to i pro zdravotní pojišťovny, že pobyt v odborných léčebných ústavech je zpravidla dražší než v léčebných lázních, přičemž léčebný efekt tomu ne vždy odpovídá.

Nezasloužilo by si české léčebné lázeňství samostatný zákon?
On zákon o lázeňství před několika lety vznikl, ale je to víc norma o přírodních léčivých zdrojích než o jednom z významných oborů českého zdravotnictví. Pokud bych situaci léčebného lázeňství pro ilustraci demonstrovala na příkladu jiné ze součástí českého zdravotnictví, například na segmentu nemocnic, pak by to bylo o tom, co všechno mají nemocnice po materiální stránce splňovat, avšak nikoliv o tom, kdo a za jakých podmínek v nich může léčit. Není to tedy ani tak norma z oblasti zdravotnictví, jako spíše z oblasti životního prostředí. Nemyslíme si však, že by léčebné lázeňství musel vymezovat speciální zákon, pokud by ve stávajícím lázeňském zákoně byly akcentovány alespoň některé jiné prvky než jenom přírodní zdroje. Chybí nám lázeňské statuty. Např. platný lázeňský statut pro Františkovy Lázně je z roku 1959 (pouze v něm byla vyškrtána slova jako „socialismus apod.“, avšak jinak vše ostatní zůstává). Je tedy přinejmenším neaktuální. Jsem přesvědčena, že lázeňské statuty, na nichž už se dlouhou dobu pracuje a byly několikrát připomínkovány (světlo světa spatřilo několik jejich návrhů), by bylo dobré „oprášit“ a aktualizovat. Jedná se v nich o lázeňským místech a zařízeních. O tom, co ve statutárních léčebných lázních může a nemůže být. Druhá věc je, aby se vůbec upřesnila funkce léčebného lázeňství v systému českého zdravotnictví včetně subsystému následné péče. Zde jsme, jako Svaz léčebných lázní ČR, udělali první krok. Navrhli jsme nová pravidla na celou oblast následné léčebné péče, jež by bylo velmi vhodné aplikovat. Co je zásadní chybou ve všech oblastech, jež by se měly reformovat, je, že nejsou jednotná pravidla. A když už nějaká jsou, že se nedodržují. Mnohdy je to pochopitelné, protože jsou zastaralá. Budoucí pravidla by se tedy měla nastavit tak, aby odpovídala současným podmínkám. Aby byla moderní, účinná a vymahatelná – všemi dodržovaná.

Alfou a omegou služeb je certifikace kvality dle norem ISO.
Samozřejmě. A proč se dělají? Proto, aby měl klient i ten, kdo zastupuje jeho zájmy – zdravotní pojišťovny, garanci, že poskytovatel léčebné lázeňské péče postupuje podle předem daných certifikovaných pravidel a tudíž, že tam má záruky. Po tomto Svaz léčebných lázní ČR volá i v oblasti zdravotnictví obecně. Tedy, aby byla nastavena a dodržována pravidla. V případě, že budou dobře nastavena, jsem přesvědčena, že bude pro zdravotní pojišťovny, jejich pojištěnce, pro pacienty a klienty vůbec, ale koneckonců i pro poskytovatele léčebné lázeňské péče daleko větší prostor pro to, aby mohli pro lidi vymyslet něco lepšího.

V úvodníku šestého vydání Všudybylu 2006 (viz fulltextový vyhledávač Internetového časopisu lidí a o lidech v cestovním ruchu www.e-vsudybyl.cz, heslo: „Ale toto-liž sou ti mudrcové“) se trefuji do rozdávání všimného zahraničním investorům. Konstatuji, že se pod záminkou tvorby pracovních míst Česko stává daňovým rájem montoven – firem, jejichž byznys rozhodně není svázán s danou zemí, jako je tomu u léčebného lázeňství a incomingových podnikatelských aktivit cestovního ruchu. S lázeňstvím zkrátka nelze šíbovat ze země do země, podle toho, kde je levnější pracovní síla a kde vlády nadělují ještě větší daňové úlevy.
Zrovna dnes (20.5.2006), při zahajování lázeňské sezony ve Františkových Lázních, jsem panu hejtmanovi Karlovarského kraje říkala, že mne mrzí několik věcí. Např. to, kolik miliard korun vláda věnuje na rozvoj některých průmyslových zón. Teď aktuálně pro Hyundai. Když se na ta čísla podíváte, zjistíte, že tam stát jedno pracovní místo dotuje jedním milionem korun. Když by do lázeňského místa na vytvoření pracovních míst dal někdo jeden milion korun, jsem přesvědčena (a ve Františkových Lázních to mohu garantovat), že vytvoří pět set pracovních míst během dvou let. A to tak, že výnosy z pracovních míst zůstanou v České republice, v regionu, tam, kde vznikají. A budou tady lidem sloužit. Je obecnou poučkou, že nejvíce pracovních míst je ve službách, protože je musí zajišťovat lidé. Co víc podporovat než služby? Nedávno tiskem proběhla zpráva, že v dotovaných průmyslových zónách pracuje velké množství zahraničních zaměstnanců, protože mají nižší nároky na mzdy. Ale to snad není účelem! Myslela jsem si, že účelem vytváření pracovních míst je podpora domácího trhu práce. Jak jinak podporovat domácí trh než aktivitami, které zůstávají tady a které vytvářejí místní podnikatelé a jejich firmy. A zase jsme u pravidel. Budou-li správně nastavena, budou nastaveny i sankce za jejich nedodržení, tak proč by to nemělo fungovat?

www.lazne-kur-spa.cz