Lázeňství – právní úprava

Léčebné lázeňství představuje jednu ze složek zdravotnictví. V České republice se jedná o hojně zastoupené a nadále se rozvíjející odvětví i v oblasti spa & wellness travel. Nutno však poznamenat, že právní úprava lázeňství je od úpravy cestovního ruchu poněkud odlišná a specifická a nelze přehlédnout snahu státu toto odvětví striktně regulovat. Děje se tak zejména na poli práva sociálního zabezpečení, když značná část lázeňských pobytů je hrazena zcela nebo zčásti ze zdravotního pojištění.
Základním předpisem upravujícím podmínky poskytování lázeňské péče je zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (dále jen jako „lázeňský zákon“). Jak již sám název napovídá, tento zákon stanoví podmínky pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod určených zejména k dietetickým účelům, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst. Mimo jiné definuje základní pojmy lázeňství, a to přírodní léčebné lázně a lázeňská místa. Přírodními léčebnými lázněmi se rozumí souor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužících k poskytování lázeňské léčebněrehabi­litační péče; lázeňským místem se rozumí území nebo část území obce či více obcí, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně. I zde je patrný zcela zásadní vliv státu, když přírodní léčebné lázně stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou (dále jen jako „ministerstvo“), stejně tak mohou být přírodní léčebné lázně vyhláškou ministerstva zrušeny. Podnět ke stanovení může vzejít z vlastní činnosti ministerstva, z návrhu obce, na jejímž území mají přírodní léčebné lázně vzniknout, konečně i z podnětu fyzické či právnické osoby, která hodlá využívat místní přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé pro léčbu k poskytování lázeňské péče.
Kromě výše uvedeného vykonává stát v oblasti lázeňství rovněž kontrolní pravomoci, když ministerstvo je ústředním úřadem státní správy pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj zdrojů, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst. Za účelem získání údajů o zdrojích upravených lázeňským zákonem lze dokonce na jeho základě omezit vlastnická práva osob k nemovitostem ve veřejném zájmu. Veřejný zájem dle lázeňského zákona představuje zájem na vyhledávání a využití zdroje k léčebným účelům a zájem na ochraně zdrojů za účelem zachování jejich kvalitativních a kvantitativních vlastností a zdravotní nezávadnosti.
Kromě výše uvedeného lázeňského zákona lze v rámci právní úpravy lázeňství zmínit i další, zejména podzákonné předpisy, a to na základě zákona o veřejném zdravotním pojištění vydanou vyhlášku ministerstva stanovící Indikační seznam pro lázeňskou léčebně-rehabilitační péči, dále vyhlášky ministerstva upravující například nezávadnost balených vod, minerálních vod a jejich zdrojů atd.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, je léčebné lázeňství zcela svébytnou součástí českého zdravotnictví, která s ohledem na jeho výsadní postavení a důležitost je nejen upravena, ale rovněž dozorována státem jako jedním z jeho poskytovatelů, s čímž souvisí i zcela zásadní ingerence a pravomoci státu v této oblasti.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz