Menu

Kraj, v němž tkví základy české státnosti

04. 04. 2015

S hejtmanem Oldřichem Bubeníčkem se potkáváme v jeho kanceláři 25. února 2015.
Pane hejtmane, Ústecký kraj zažívá renesanci turistické návštěvnosti.
Určitě patříme mezi zajímavé kraje. Naše Pravčická brána se dostala až do celosvětového finále ankety „Sedm novodobých divů světa“. Jsme samosprávním územním celkem, který má turistům a návštěvníkům co nabídnout po přírodní i kulturní stránce. Oplývá bohatou historií a má výjimečně výsostné postavení v české mytologii. Máme zde horu Říp, u jejíhož úpatí se kdysi v dávných dobách stékaly řeky Ohře, Labe a Vltava a na niž podle pověsti vystoupil praotec Čech. V dobách Sámovy říše a ve středověku takřka nedobytnou stolovou horu Úhošť – možné místo bitvy u Wogastisburgu. Stadice a Královo pole, z něhož byl Libušinými posly odveden Přemysl Oráč vládnout na Vyšehrad. V Peruci máme Oldřichův dub a Boženčinu studánku. To všechno jsou místa, v nichž tkví základy české státnosti. O pár století později, v raném středověku, u nás vznikala krásná města, jejichž malebné urbanistické části se dochovaly až do dnešní doby. Historické centrum Litoměřic a jejich nádherné náměstí a biskupství s katedrálou sv. Štěpána. Centrum Žatce. Máme tu krásné hrady a zámky. Jen v Českém středohoří co je strážních hradů! To jsou všechno unikáty a cíle, na kterých se dá stavět. Mezi významné pilíře výkonnosti cestovního ruchu v Ústeckém kraji patří i bohatá programová činnost a vytváření podmínek pro volnočasové kulturní a sportovní aktivity, přičemž bych si dovolil zmínit i aktivity mosteckého Autodromu a Hipodromu. Široce rozmanitá je i paleta galerií, muzeí, sportovních a kulturních událostí. A samozřejmě, významnou roli hraje i stoupající úroveň služeb orientovaných na hosty a návštěvníky Ústeckého kraje. Jsme i krajem lázeňským a jsme hrdi na skutečnost, že teplické lázně jsou nejstarší kontinuálně fungujícím lázeňským místem ve střední Evropě, a jak naznačují nálezy v okolí Pravřídla, jejich slavné předlouhé historii předcházelo využívání tamních přírodních léčivých zdrojů v prehistorii.
Jen v tomto volebním období, kdy mám tu čest být hejtmanem Ústeckého kraje, náš kraj navštívilo dvaadvacet velvyslanců. Prezentujeme jim Ústecký kraj nejen kvůli hospodářské spolupráci, ale i jako atraktivní destinaci cestovního ruchu a lázeňství. Když náš kraj nedávno navštívila čínská velvyslankyně paní Ma Kequing, jejíž vyjádření k česko-čínským vztahům jste zveřejnil v devátém vydání Všudybylu 2014 (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Nová a nová poprvé“), byli jsme s ní navštívit i léčebné lázně Lázně Teplice v Čechách, a. s., kde ji ubytovali. Druhý den za ní přijeli další pracovníci čínské ambasády. Navštívili České středohoří a Národní park České Švýcarsko. Teď s její excelencí projednáváme možnosti, co podniknout, aby čínští turisté navštěvovali Ústecký kraj daleko víc.

Pane hejtmane, jaký byl z hlediska turismu pro váš kraj loňský rok?
Úspěšný. Byli jsme krajem, který meziročně navýšil počet turistů. I když musíme být objektivní – šli jsme z nižších čísel než tradičně navštěvované kraje. Ukazuje se, že cesta, kterou Ústecký kraj nastoupil, přináší pozitivní výsledky. Strašně rádi k nám jezdí Holanďané. Z Německa k nám po Labi připlouvají výletní lodě. Proč by nemohly připlouvat i od Prahy? Minimálně na Střekov. Už jen ta nádhera, Porta Bohemica, když se pluje z Lovosic na Ústí a proplouvá mezi skalisky!

Základy úspěchu Ústeckého kraje v oblasti cestovního ruchu jsou nejen v turistických cílech a atraktivitách, ale i v lidských zdrojích a jejich výchově. V minulém vydání jsem rozhovor s ředitelem Hotelové školy Teplice panem Nekudou nazval „Dnes už řada ostatních krajů Ústeckému závidí“ (viz stejnojmenný článek na www.e-Vsudybyl.cz).
Optimalizace středních škol se u nás nedělala unáhleně. Dlouhodobě se vědělo, že děti nebudou. V roce 2014 byl nejnižší počet žáků na středních školách. Od letošního roku se to začne mírně zvedat. V roce 2002 bylo na všech středních školách v Ústeckém kraji 42 tisíc žáků. Loni 27,5 tisíce a v roce 2020, kdy bude další kulminace, by to mělo být přibližně 33 tisíc žáků. Financovat prázdné školy je nesmysl. Bohužel, současný systém financování škol se odvíjí od počtu žáků, takže ředitelům škol nemohu mít za zlé, že vezmou takřka každého, kdo se jim hlásí. Pokud ale chceme zvednout úroveň středního školství a vzdělání, nezbývá než školy slučovat. Oproti jiným krajům, kde se školy slučovaly, se u nás nikdy nerušily žádné obory. Když jsme sloučili dvě nebo tři střední školy, všechny obory tam zůstaly. Tím, že z nich vytváříme větší celky, se zvyšuje motivace dětí a máme i kvalitnější pedagogické sbory, protože na každý obor je učitel specialista, a ne že jeden učitel učí pět předmětů, aniž by měl na všechny aprobaci. Pro velkou školu se snáze shánějí partneři z komerční sféry. Velké firmy, zejména pro technické školy a učiliště. Jedna ze škol v Ústí nad Labem již spolupracuje s dvaceti firmami. Ale takové školy jsou i v Mostě, Chomutově, kde se rovněž několik škol sloučilo. V tomhle Ústecký kraj vykročil dobrým směrem a projevuje se to i v úrovni absolventů – nastupujících profesionálů cestovního ruchu.
Rád bych zmínil velice dobrou spolupráci škol se Severočeskými doly, které jim přispívají na rekonstrukce a zateplení, na plastová okna a vybavení učebními pomůckami. Zrovna dnes jsme po rekonstrukci otevírali domov mládeže ve Šluknově, kde je Střední lesnická škola – jedna ze čtyř v Česku. V rámci středního školství máme i další jedinečné střední školy. V Děčíně-Libverdě je Střední škola zahradnická a zemědělská. Rovněž v Děčíně Střední škola lodní dopravy a technických řemesel, která je dokonce jediná v republice. Ústecký kraj je majitelem veliké, zhruba šedesátimetrové školní říční lodě, která tam kotví a kam žáci této školy docházejí na praktickou výuku. V Rumburku je Střední odborná škola mediální grafiky a polygrafie. V Hamru máme vynikající řezbáře.

Máte v kraji také firmy s českým kapitálem?
Vynikajících výsledků v našem kraji dosahuje řada firem. A nejen nadnárodních, ale i těch s českým kapitálem. Třeba proslulý TOS Varnsdorf, což je rodinná firma Rýdlů. Nedávno jsme v něm byli na návštěvě s prezidentem Milošem Zemanem. TOS Varnsdorf má své závody v Číně, v Rusku, snaží se uplatnit v Indii, v zemích latinské Ameriky. Pozoruhodných výsledků dosahuje i Český porcelán, akciová společnost, v Dubí (výrobce známého „cibuláku“), který se s českým porcelánem dokázal prosadit na japonském trhu a vyváží i do Jižní Koreje. Další česká klasika je nožířství Mikov Mikulášovice, kde se dodnes kromě moderního špičkového nožířského zboží vyrábějí proslulé české „rybičky“. A protože po roce 1990 řada českých firem i díky účelově zinscenovaným privatizacím zmizela ze scény, vznikl zde prostor, který úspěšně zaplňují zahraniční investoři. Na území někdejšího vojenského letiště u Žatce vznikla krajská strategická průmyslová zóna Triangle. Působí tam velcí investoři. Tím největším, s nímž byla loni podepsána smlouva a teď se čeká na potvrzení z Bruselu, je jihokorejská společnost NEXEN. V první etapě by měla zaměstnávat kolem devíti set lidí a v plném provozu asi dva tisíce. Pak tu máme městské průmyslové zóny. Jedna z prvních a největších je v Klášterci nad Ohří. Jsou i v řadě dalších měst – v Lounech, Kadani, Lovosicích, kde jsou zahraniční investoři. Každé pracovní místo, které se v Ústeckém kraji vytvoří, je dobré. Jen jsem přesvědčen, že pobídky, jež české vlády dávají zahraničním investorům, by měly dávat i českým podnikatelům, kteří chtějí investovat doma.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt
Side VSH