Menu

Královské město Kyjov obklopuje úrodná Kyjovská pahorkatina. Je přirozeným správním a společenským centrem pro dalších jedenačtyřicet slováckých obcí. V místních částech Nětčice, Boršov a Bohuslavice i v samotném Kyjově jsou vinné búdy a sklepy, v nichž se po staletí zpracovává úroda z okolních vinic. Udržují se tu výroční zvyky, jako fašaňk, velikonoční obchůzka, dožínky, hody aj. Největší přehlídkou etnografického bohatství kyjovského Dolňácka je Slovácký rok – nejstarší[LM1] folklorní festival v republice s tradicí od roku 1921, který se dnes koná co čtyři roky. Kyjovský kroj patří k nejkrásnějším lidovým krojům České republiky. Genius loci Kyjova promlouvá i na jeho náměstí. Město disponuje prostorami Domu kultury, muzeem i několika galeriemi. Sportovní zázemí poskytuje městský stadion, koupaliště, sokolovna, tenisové i volejbalové kurty, basketbalová hala, kuželna a tělocvičny. Venkovní hřiště jsou téměř u všech školních objektů. Je zde spousta zeleně včetně nádherných parků. Na návštěvníky tu čeká pohostinnost, srdeční lidé i sklenka dobrého vína.

Když zakládali Kyjov

13. 07. 2014

První dochovaná písemnost o Kyjově pochází z r. 1126. Avšak zdejší území bylo osídleno už v paleolitu, neolitu, eneolitu, v době bronzové a železné, za římského impéria i v době stěhování národů – příchodu Slovanů. Od r. 1126 do r. 1539 Kyjov patřil klášteru Hradisko. Jeho benediktýnský opat Michal zde ve 12. století nechal vystavět románský kostel, v jehož sousedství bylo tržiště. Premonstráti, kteří Hradisko po benediktýnech převzali, pak v Kyjově založili nové tržiště, jehož území koresponduje s dnešním Masarykovým náměstím. V r. 1284 dává král Václav II. souhlas k opevnění města palisádou, valem a vodním příkopem. V r. 1539 klášter Hradisko prodal Kyjov moravskému zemskému hejtmanovi Janu Kunovi z Kunštátu. Poté připadl jeho synům, kteří jej prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí na Litenčicích. 11. května 1548 podali Kyjovští žádost českému a uherskému králi, pozdějšímu císaři římskému, Ferdinandu I. Habsburskému, aby je přijal za poddané své komory s tím, že Janu Kropáčovi vyplatí peníze, za které Kyjov koupil. 18. srpna 1548 obdrželi královský glejt, který stvrzuje, že Kyjov už nebude nikdy zastaven ani prodán. Rozhovor s jeho starostou, Mgr. Františkem Luklem, jsem 11. června 2014 zahájil odkazem na městský znak Kyjova.
Pane starosto, váš znak jako by dával najevo, co u vás čeká nevítané hosty.
Znak Kyjova se odráží i v názvu našeho města. Je na něm pravá ruka oděná v železném brnění svírající dřevěný kyj. Traduje se, že když osadníci zakládali Kyjov a ještě neměli ohrazení, natož opevnění, které by bylo s to zadržet nápor nájezdníků, tak se tam nějací takoví objevili. Jedinými zbraněmi, kterými se místní mohli bránit, byly kůly připravené k zaražení do země, ze kterých chtěli stavět palisádu. Těmito „kyji“ se jim podařilo nájezdníky zahnat. Takže proto dřevěná palice sevřená v pravé ruce. Pro Kyjovjáky je typické, že i když se na nás valí přesila, že se žádných takových nebojíme. Jsme velkými patrioty, což se odráží i ve folkloru a v národopisu. Novoty přijímáme opatrně. To se týká i těch, kdo se sem přistěhují. V Kyjově musí člověk bydlet minimálně pětadvacet let, aby mohl zastupovat občany. Potvrdilo se to i u jednoho bývalého ministra, který byl v Kyjově jedničkou na stranické kandidátce jedné tradiční konzervativní strany. Ale přistěhoval se sem teprve nedávno, a tak se do městského zastupitelstva nedostal. Přesto jsme otevření, srdeční, vřelí, pokud ti, již k nám přicházejí, s námi chtějí tyto naše vlastnosti sdílet a obohacovat se jimi.

Je nádherný letní den a Kyjov je plný svěží zeleně. A nejsou to jen upravené parky, ale i příjemná pohodová atmosféra Masarykova náměstí.
Děkuji, že to říkáte. Doma totiž nikdo není prorokem. Masarykovo náměstí bylo rekonstruováno v roce 2003 a kyjovská veřejnost návrat k jeho původnímu charakteru nepřijala zrovna s nadšením. Místní chtěli ponechat asfaltové povrchy a zámkovou dlažbu, a ne sem vrátit klasické dláždění, na které si dámy stěžují, že jim ničí podpatky. Nicméně, kdokoliv přijede zvenku, Masarykovo náměstí chválí. Kyjov je městem historickým a královským, o což se zasloužil jeden z typických rysů Kyjovjáků, kteří sami sebe vykoupili z poddanství. V šestnáctém století si totiž město koupil Jan Kropáč z Nevědomí na Litenčicích, který se ukázal být takovým tyranem, že se měšťanstvo rozhodlo vzdorovat. Pozdější první primátor Kyjova, Václav starší Bzenecký, seskupil finanční prostředky a požádal o královský glejt. To se mu, jak dokládá otisk naší první městské pečeti uložený v Moravském zemském archivu z roku 1562, podařilo. Jsme i městem zeleným. Zhruba před čtyřmi lety jsme získali stříbrnou medaili na mezinárodní soutěži Entente Florale Europe – Evropská kvetoucí sídla. Do zeleně investujeme, což má i výchovně preventivní charakter. V hezkém prostředí návštěvník či občan zvažuje, zda odhodí, či neodhodí nedopalek, žvýkačku nebo papír. Určitě je to pro něho těžší, než kdyby tam byl nemístný nepořádek.

Kyjov je nejen městem zeleně, ale i městem vína, a máte tu i oblíbené vinařské cyklostezky.
Ty byly vymyšleny, aby vedly od sklepu ke sklepu mimo komunikace pro motorová vozidla. Víno je pro nás typické, stejně jako folklor. Odrůdou charakteristickou pro Kyjovsko je rulandské bílé, šedé a modré. Každoročně pořádáme Galerii rulandských vín, kde se prezentují nejlepší vzorky, ať už z naší oblasti či odjinud – včetně zahraničních vinařství. Dnes se k rulandě přidává i chardonnay. Přehlídka je velmi příjemná a hojně navštěvovaná akce, která je součástí každoročních Letních kyjovských slavností spojených s dožínkami a s Žalmanovým folkovým Kyjovem. Letos se chystá dvacátý ročník slavností. Jsem rád, že i v letních měsících město ožívá, že turistům nabízí něco, co je láká a kulturně a kulinářsky osvěžuje. Událostí, kterou Kyjov proslul, je Slovácký rok, nejstarší folklorní festival na území naší republiky. Je slavností milovníků národopisu. Jeho zahajovací ročník se uskutečnil v roce 1921. Jde o čistě regionální festival. Účastní se ho všech jedenačtyřicet obcí Kyjovska. Žádné zahraniční soubory ani nikdo tzv. přespolní. Není to kvůli našemu šovinismu, ale kvůli tradici, která tu je už z doby první republiky. Festival Slovácký rok se koná jednou za čtyři roky ve čtyřech dnech – od čtvrtka do neděle. Stěžejní součástí jeho programu je Jízda králů, kterou chystá obec Skoronice, stavění máje a průvod, kterého se naposled zúčastnilo [LM2]několik tisíc lidí od nejmenších dětí až po seniory. Příští Slovácký rok bude v první polovině srpna 2015.


 

[LM1]je tedy nejstarší, nebo jeden z nejstarších, jak uvádějí zdroje na internetu a jak je jednou zmíněno v článku o Slováckém roku?
[LM2]loni asi ne, poslední ročník byl 2011?

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt