Když bouře zláme větve cedru

Když jde do tuhého, je to svým způsobem očistný proces

a cedr uschne v písečném větru

a podlehne poušti,

není to proto, že písek nabyl větší síly,

ale proto, že se cedr vzdal.

Antoine de Saint-Exupéry, 1900 – 1944

• tragické vyburcování iniciovalo nová bezpečnostní opatření • ČSA jsou jednou z nejstarších leteckých společností na světě s jedním z nejmladších letadlových parků • Česká republika by pro svoji propagaci ve vlastním zájmu měla dělat daleko více • když jde do tuhého, je to svým způsobem očistný proces, který umožňuje dělat některé kroky, které by jindy byly obtížné • každý rozumný manažer se bude snažit motivovat zaměstnance, protože je krátkozraké chovat se opačně •

Všudybyl je časopisem lidí a o lidech v cestovním ruchu. Pokud je v jeho obsahu cosi moudrého, či alespoň pokud koho co zaujme, je tomu proto, že průvodci labyrintem českého cestovního ruchu jsou ti, kteří jsou ochotni se podělit o svá osobní svědectví z branže, v níž působí, či jejíchž služeb využívají. Pozitivní ohlasy, a to i od lidí, jejichž čas je nesmírně vzácný, dotvrzují, že stále trvá chuť relaxovat čtením, bavit se a dozvídat. K interview s prezidentem Českých aerolinií panem Ing. Miroslavem Kůlou pro prosincové vydání Všudybylu jsem si na pomoc přizval i moudra dvou válečných letců, kteří, a to i za naši svobodu, bojovali ve světové válce – Antoine de Saint-Exupéryho a Jana Horala.
Pane prezidente, České aerolinie jsou jedním z největších propagátorů České republiky v zahraničí. V letoším roce se v dobrém zdraví dožily svých osmasedmdesáti let.
ČSA jsou jednou z nejstarších leteckých společností na světě s jedním z nejmladších letadlových parků. Co se týče našeho propagátorství Česka v zahraničí, asi to tak bude. Ne nadarmo se pro společnosti, které jsou národními leteckými dopravci, vžilo označení „vlajkoví“. Zřejmě i proto, že jsou jakýmisi vlajkonoši, kteří vozí národní vlajku po světě. Bohužel jsme v tom trošku osamoceni. Česká republika by pro svoji propagaci ve vlastním zájmu měla dělat daleko více. Věřím ale, že můj dojem, že časy se lepší, je oprávněný. Nedávno jsem na toto téma hovořil s náměstkem ministra pro místní rozvoj panem Čestmírem Sajdou. Zdá se, že nacházíme vzájemné porozumění pro podporu. Velmi často se setkávám s českými velvyslanci, než vyjedou na novou misi. Mívají přání, zdali bychom mohli létat do zemí, kde nás budou reprezentovat. Do Indonésie, Japonska, Vietnamu apod. Často tak musím vysvětlovat, že to z ekonomického hlediska není dost dobře možné. A že se o propagaci České republiky budeme muset postarat nějak jinak než tím, že tam jednou za týden na letišti přistane letadlo s vlajkou České republiky.

Nedávno jsem hovořil s panem Janem Horalem, který současné hospodářské zklidnění či útlum charakterizoval jako jednu z fází ekonomického vývojového cyklu, kdy se nacházíme v dolní úvrati mezi dvěma vrcholy vln. A že bychom se v této fázi dříve nebo později ocitli i bez manhattanské tragédie. Že je to prý svým způsobem očistný proces, který umožňuje dělat některé nepopulární kroky, které by v době konjunktury firmy nedělaly nebo by jim neprošly. Když jde do tuhého, dochází ke snižování nákladů, propouštění lidí, bez nichž se firma může obejít, k racionalizaci výroby. To přináší vyšší efektivitu a větší konkurenceschopnost dané firmy. Pan Horal říkal, že tento útlum je podmínkou pro příští ekonomické vzedmutí.
Použil jste výraz zklidnění. Kéž by tomu tak bylo. Znám pana Horala. Pokud hovořil o cyklech v určitých vlnách, pak bych momentální stav s určitou nadsázkou přirovnal k vlně tsunami, která má tendenci všechno spláchnout. Možná je svým způsobem očistná. Někde spláchne i polorozpadlé domky a barabizny, aby pak na jejich místě vyrostly nové moderní špičkové stavby. Protože jsem od přírody velmi optimistický člověk a jedna z mých zásad je, že na všem špatném je třeba hledat něco dobrého, ztotožňuji se s tím, že nás tato situace určitě přinutí, abychom se, co se týče dynamiky rozvoje ČSA, trochu pozastavili a udělali vše pro to, aby naše příští dynamika mohla být co největší. Ono nám ani za současné situace nic jiného nezbývá, než otáčet v ruce každou korunu. Prověřovat, abychom i zdánlivě nepatrnou nákladovou položku vydali účelně. Jsem přesvědčen, že se situace opět vrátí k normálu a že to nebude trvat až tak dlouho. Že řada společností bude silnější než před tím, než se přihnala ona vlna tsunami. Věřím, že České aerolinie budou jednou z nich.

Přát si zmar a předčasné ukončení něčí existence je projevem ubohosti. Jen hlupáci se mohou domnívat, že nebude-li konkurence, budou lepší a úspěšnější. Nebudou. A navíc se budou opakovat, protože nebudou mít od koho opisovat. Sám se na genezi vlastního podnikání přesvědčuji o tom, že to, o čem jsem se domníval, že byly v mém podnikání katastrofy, byly pouze velmi užitečné fáze očistného procesu, díky kterým je projekt Všudybyl daleko životaschopnější, než když se na něm přiživovaly existence jakoby vystřižené ze stalinistické výhrůžky: „Soudruhu, ještě krok kupředu, a máš nás v zádech.“
Nedávno Sabena vyhlásila úpadek. Zhruba dvanáct tisíc lidí přišlo o práci. Bohužel. Přesto, že prý byla za svou osmdesátiletou existenci pouze dvakrát zisková, ukončení činnosti její zaměstnance krutě zaskočilo. Pane prezidente, České aerolinie nedávno přistoupily na zvýšení platů některým zaměstnancům…
To je hodně komplikované téma. Rozebíral jsem jej i s panem profesorem Klausem. Informace, které se dostaly k veřejnosti, tím, že jsou do značné míry vytrženy z kontextu, byly mnohdy zavádějící. Ony dost možná ani nemohly být úplné. Už proto, že tomu novináři těžko mohou dát patřičný prostor. Pokud bych považoval „vedení ČSA“ a „piloty“ za dvě strany sporu, pak nás obě poškozují.
Pan profesor i drtivá většina lidí má v hlavě jedno číslo: „třicet procent“. Třicetiprocentní nárůst. Nikdo ale už neví, jak se k němu došlo. Z čeho se skládá, proč to tak je. Někdo to vnímá jako příliš velký ústupek ze strany vedení ČSA. Někdo jako přemrštěné požadavky ze strany pilotů. Ani jedno, ani druhé. Je to všechno daleko složitější. Mimochodem fenomén „požadavky pilotů“ je celosvětový. Diskutovali jsme o něm dávno před 11. zářím na celosvětovém summitu IATA. Tam bylo konstatováno, že je to jeden ze tří největších problémů, spolu s přehuštěním vzdušného prostoru nad Evropou a infrastrukturou letišť – slotů.

Vámi dosažený kompromis ale budí u rozumných lidí porozumění.
Každý rozumný manažer se zřejmě bude chovat podobně. Bude se snažit motivovat zaměstnance, protože je velmi krátkozraké chovat se opačně. Snad to tak může fungovat krátkodobě. Dlouhodobě nikdy. Vážím si každé profese a lidí, kteří ji špičkově ovládají. Víte, že jsem z technické branže. Celý život jsem se pohyboval kolem letecké techniky. I z tohoto úhlu pohledu si pilotů vážím. Technici a piloti byli k sobě vždy velice bezprostřední. Piloti létali s letadly, která jsme jim my technici připravovali. Oni byli první, kdo nás upozorňoval, pokud něco nebylo úplně v pořádku. Museli nám být schopni vysvětlit, co není v pořádku. Měl jsem a mám mezi nimi řadu osobních přátel. O to těžší pro mne bylo dostat se s nimi do sporu o peníze. V dobrých rodinách se o takových věcech nemluví. Opravdu bych moc rád, kdyby se to tak, jako u té vlny tsunami, všechno přehnalo a posléze z toho vzešlo něco ještě lepšího. Pilot je nesmírně zodpovědná a vysoce kvalifikovaná profese.

To, že si kdekdo zvyšuje sledovanost vytvářením psychózy „všechno je špatně“, je dnes běžným jevem. Bohužel, není to jen tím českým: z extrému do extrému. Že se u nás z branže prvomájových holubiček míru – někdejších optimisticky se stylizujících šiřitelů budovatelských úspěchů – jakoby rázem stala branže supů sanitářů. Pochopitelně i poslání supů má v přírodě pozitivní roli už proto, že je vyvážené. Ne tak ono jednostranně působící: „o pozitivních věcech nepíšeme – ty se chválí samy“.
Ale ani já nechválím, pouze konstatuji jeden z pozitivních aspektů tragédie: letecká doprava se stala v důsledku útoků na USA ještě bezpečnější.
Ano, toto tragické vyburcování iniciovalo nová bezpečnostní opatření, která se přijala zejména v USA. Ona se totiž Amerika nechala příliš ukolébat. Úroveň i spolehlivost jejího předzářijového pozemního personálu byla všelijaká. To se teď změnilo. A také proto je letecká doprava bezpečnější. Létání bude pro řadu lidí vždy cosi výjimečného, jakkoliv statistika hovoří ve prospěch letecké dopravy. Lidé se opět vrací k létání, už proto, že jim nic jiného nezbývá – což je případ USA. Tam lidé nemohou nelétat, protože při tamních vzdálenostech a infrastruktuře je to jediný rozumný způsob dopravy.

Co popřejete čtenářům Všudybylu k Vánocům a do nového roku?
Rád bych všem popřál hodně nalétaných mílí, a to především s ČSA. Letecká doprava je dopravou, kterou stojí za to používat. Je bezpečná a pohodlná. Tak, jak prožíváme velmi často hektický sled dění, je třeba si najít čas i na odpočinek a relaxaci. A to je pro spoustu lidí spojeno s cestováním za hranice vlastní země, ale i všedních dnů. Několik svých dovolených jsem strávil v USA. Troufnu si říci, že jsem navštívil více amerických národních parků, než drtivá většina Američanů. Americké přírodní parky jsou nádherné. Vždycky to byla báječná dovolená. Každému bych to přál, a v současné době to už není až tak nemožné si to dopřát.

www.csa.cz