Menu

• evropská integrace je realizována přes regionální rozvoj a podpůrné programy • cestovní ruch šestou prioritní osou „Národního rozvojového plánu“ • „Sektorový operační program cestovního ruchu a lázeňství“ obsahuje řadu priorit, mezi něž patří podpora malého a středního podnikání • „Program obnovy venkova“ umožňuje řadu zdánlivě drobných prací, ale kdo jezdí po Česku s očima otevřenýma, vidí, jak venkov krásní • program na podporu cestovního ruchu reprezentuje 180 milionů plus ještě asi 90 milionů korun • cestovní ruch jistou prioritou v rámci rozvoje krajů • kraje a jejich „národně osvobozenecký boj“, to je v prvním roce směšné • je třeba se umět rychle rozhodovat, učit se za pochodu, dotvářet věci tak, aby byla podchycena dynamika současného vývoje • vícezdrojové financování – některé daně by měly být obecní, některé krajské a některé celostátní • obrovský kus práce na civilně správním úseku Ministerstva vnitra ČR, které připravovalo základní část reformy • lidé na okresních úřadech i činnosti zůstanou a ten, kdo své věci rozumí, se nemusí bát • Ostravsko a Mostecko cílenými subjekty regionální politiky • holistický a synergický postoj motivuje spolupracovníky • finančníci zaškrtili ekonomiku a draze jsme to zaplatili • přechod na vyšší výkonnost nutně potřebuje energii – kapitál •

Kdo si nezaslouží žít

28. 09. 2001

Hlavním tématem osmého vydání letošního Všudybylu je „cestovní ruch a regionální rozvoj“. V této souvislosti jsem o rozhovor požádal ministra pro místní rozvoj Ing. Petra Lachnita, CSc.
Pane ministře, přes různé peripetie a změny názvů je resort, který řídíte, oblastí veřejných investic. Místní či regionální rozvoj je totiž především o metodice, motivaci a finanční podpoře ve veřejném zájmu.

Ministerstvo pro místní rozvoj má ústavní zodpovědnost na několika úsecích. Jsou to úsek bytové politiky a její realizace, úsek cestovního ruchu a úsek regionálního rozvoje a evropské integrace. Ta je realizována právě přes regionální rozvoj a podpůrné programy, které Evropská unie vyhlašuje a formou účelových dotací podporuje.
Z hlediska geneze je toto ministerstvo svým názvem poměrně mladé. Je zde od roku 1996. Před tím mnohé z činností, nyní realizovaných v oblasti spolupráce s Evropskou unií, nebyly tak intenzivní. Bývalé Ministerstvo hospodářství ČR, které vedl pan ministr Dyba, bohužel v oblasti, která by dnes měla tvořit základ veřejného investování a hospodářského rozvoje obcí, měst a krajů, předalo část svých kompetencí ministerstvu průmyslu a obchodu. Z nedávné doby je zde plno takového nesystémového odkazu. Je nezbytně nutné vše narovnat a zkvalitnit systém tak, aby uměl řešit požadavky dnešní dynamické doby.

Jsou tací, kteří se snaží zužovat roli vašeho ministerstva pouze na bytovou politiku.
Ale to je naprosto špatně. Právě cestovní ruch je díky dispozicím České republiky nesmírně důležitou hospodářskou oblastí. Nám se podařilo jej prosadit jako šestou prioritní osu „Národního rozvojového plánu“. Zpracovali jsme „Sektorový operační program cestovního ruchu a lázeňství“. Vláda nám jej v srpnu schválila. Kvalita zpracování Sektorového programu byla vysoce hodnocena panem premiérem. Obsahuje řadu priorit, mezi něž patří podpora rozvoje infrastruktury cestovního ruchu a lázeňství, zejména pro malé a střední podnikání. Jsou v ní výstavba, rekonstrukce a modernizace základní struktury cestovního ruchu a lázeňství. Budování doprovodné infrastruktury cestovního ruchu, rozvoj informačních systémů atd. Další prioritou je vytváření organizační struktury cestovního ruchu a příprava lidských zdrojů pro tuto oblast. Další podpora produktů cestovního ruchu, podpora zachování kulturního dědictví a přírodního bohatství. V další části jsou specifikovány příslušné finanční alokace.

S cestovním ruchem souvisí i celá řada nepřímých opatření v programech, které administrujete.
Podle mého názoru je to zejména „Program obnovy venkova“, kde se vykonává řada zdánlivě drobných prací, ale v součtu je to o tom, že kdo jezdí po Česku s očima otevřenýma, vidí, jak venkov krásní. To jsou takové věci jako když se spraví kostel, opraví škola, spraví náměstí, rekonstruuje zeleň. Když se starý park, který např. 40 let pustnul před zámkem, dá znovu do pořádku apod. Když se opraví fasády na jednotlivých staveních. Záleží na tom, co si místní zastupitelé připraví. To přináší veliký veřejný prospěch, protože přijede-li turista do prostředí, které je krásné, a obzvlášť podařilo-li se dané obci uchovat si historický ráz, rád pak v takovém prostředí pobývá a výrazně pomáhá zvyšovat poptávku – kupní sílu (tzn. pozvedá ekonomickou rentabilitu podnikat) v daném místě.

Nedávno jsem, při příležitosti zápisu morového sloupu na Seznam světového dědictví UNESCO, navštívil Olomouc. Olomouc byla vždy uznávanou hanáckou metropolí, navíc se ale v průběhu období, co jste ministrem, stala sídelním městem Olomouckého kraje. Protože jsem v Olomouci mezi pravověrnými Hanáky několik let žil a hrával jim i po vesnických tancovačkách, vím, jak jsou velmi uvážliví při vydávání peněz na cokoliv a jistě tedy i na propagaci této unikátní památky. A to mne pane ministře inspiruje k otázce, jak to bude v novém krajském členění s financováním státní propagace cestovního ruchu poté, co zaniknou okresní úřady?
Finanční částka, která šla prostřednictvím okresních úřadů na rozvoj cestovního ruchu (cca šedesát milionů korun), nebyla, řekněme, zásadní. Jenom program, který jsme letos na podporu cestovního ruchu spustili, reprezentuje 180 milionů. Teď jsem předložil materiál, který provádí přesun v kapitole tak, aby se z položek, kde se nedočerpalo, mohly peníze převést tam, kde je o ně větší zájem. Takže cestovní ruch posilujeme ještě asi o 90 milionů korun. To aby bylo jasné, o čem hovoříme. Důležitá je ale činnost. Ta od okresních úřadů musí přejít na krajské úřady. A také se to děje. Cestovní ruch se stal jistou prioritou v rámci rozvoje krajů. Jiná otázka je, že v letošním roce jsou kraje financovány ze státních dotací, a tady bych na všechny apeloval, aby nepodléhali argumentaci, že se cosi zanedbalo či zameškalo, protože z povahy věci české zákony nedovolují, aby byly dedikovány peníze subjektům, které neexistují. Subjekty, které neexistují, si nemohou vytvořit ani svoji vlastní strukturu. Čili je to startovní rok. Prosím, všichni to tak chápejme, a snažme se naplnit svoje pravomoci, které nám byly zákonným způsobem předány a nesnažme se praktikovat národně osvobozenecký boj. To je v prvním roce směšné.
Je pravdou, že je potřeba udělat určité systémové kroky. Reforma je dynamický jev. To není něco, co se dá komplexně připravit a potom tvrdit, že už na tom nic nezměníme. Naopak, v dnešní době je třeba se umět rychle rozhodovat, učit se za pochodu, dotvářet věci tak, aby byla podchycena dynamika současného vývoje.

Co tedy zbývá dokončit?
Dospecifikovat kompetence. Kompetence přecházejí mezi ústředím a kraji. Mezi okresy a kraji, mezi ústředím, pověřenými obcemi a kraji. Tohle je třeba ještě dotvořit, protože probíhá druhá fáze reformy veřejné správy. Musí se říci, co budou dělat pověřené obce. Každá pravomoc je o odpovědnosti a samozřejmě i prostředcích na výkon funkcí. Dospecifikovat rozpočty krajů. Je logické, že prostředky by se měly skládat tak, že by některé daně měly být obecní, některé krajské a některé celostátní. Přesně v tom členění by měla narůstat i velikost rozpočtů. Musí se vyřešit vzájemná spolupráce těchto rozpočtů tak, jak to vidíme u okolních demokratických států. Říká se tomu vícezdrojové financování. Malé projekty pokryjí malé rozpočty. Projekty, které budou vyžadovat spolupráci více rozpočtů, se samozřejmě musí řešit tak, abychom se dokázali domlouvat o prioritách. Abychom dokázali plánovat, alokovat potřebné zdroje apod. To všechno je věcí vývoje a jen hlupák si může myslet, že se tyto věci zvládnou za den či za dva. Nové subjekty teprve vznikají. Pohyb mezi nimi u lidí, kteří nemají rádi změny, vyvolává nářek, že to není připraveno, že by to mělo být jinak atd. Já ale mám rád lidi, kteří umějí, a je to již obrovský kus práce, který se udělal na civilně správním úseku Ministerstva vnitra ČR, které základní část reformy připravovalo. Obdivuji i lidi na okresních úřadech. Dnes to přednostové nemají lehké, protože řídí něco, a někdo jim říká: „Vy stejně skončíte…“. To je nekorektní. To není o tom, že to skončí. Činnosti zůstanou a panika, kterou se někdo snaží zasít mezi lidi, že přijdou o práci, je neopodstatněná. Ten, kdo své věci rozumí, kdo je odborníkem, se nemusí bát.

Anglickému lékaři Thomasu Fullerovi (1654 – 1734) je připisován výrok: „Máš-li dobrého přítele, pak máš víc než on.“ Každý někam patříme, někde jsme působili či jsme odněkud. Zmínil jsem Olomoucký kraj, kde jsem chvíli pracoval, dva roky jsem byl na dnes vysokou nezaměstnaností trpícím Mostecku. Zmíním i své rodné jižní Čechy, kde jsem byl nedávno účasten slavnostního zahájení zkušebního provozu nově rekonstruované části lázeňských provozů, částečně financovaných z vašeho programu na podporu cestovního ruchu a lázeňství. Zmíním i Ostravský kraj, protože tam mám přátele a vy, coby někdejší náměstek primátora Ostravy jistě také. Pouze pošetilci zapomínají na ty, kteří jim někdy pomohli. Jak vidíte rozvoj Moravskosezského – někdejšího ocelového srdce Rakouska-Uherska a Československa?
Ostravsko, zrovna tak jako Mostecko, je cíleným subjektem regionální politiky. Regionální politika má mj. za cíl pomoci vyrovnávat rozdíly a rozvojové potenciály jednotlivých území. Ostravsko se řadí spolu se severozápadními Čechami ke strukturálně postiženým oblastem. Oba kraje mění strukturu hospodářství, která v nich vznikala dvě stě let. Je téměř nemožné, aby za pět či deset let byly tyto věci vyřešeny. Co se týče potenciálu rozvoje, Mostecko i Ostravsko tento potenciál mají. Je v lidech. Mám-li to konkretizovat na Ostravsko, pak je tam velmi husté slezské osídlení. Žije tam jeden milion dvě stě tisíc lidí. Ostravsko má dobré geografické předpoklady. Tímto krajem vede něco, čemu se dříve říkalo „jantarová stezka“ – odvěký spoj mezi jihozápadní Evropou a Evropou severovýchodní. Cesta mezi českým masivem a karpatským masivem vede víceméně po rovině. Mohou tam být trasy produktovodů, dálniční i železniční propojení. Ostravsko má druhé největší letiště v republice, které je schopno přijímat i těžká letadla.

Ostravsko má i krásné okolí.
Samotná aglomerace je ale samozřejmě průmyslová. Na západě jsou Jeseníky, na východě Beskydy. Jsou tam i Oderské vrchy. Ostravsko má možnost rozvíjet cestovní ruch za předpokladu, že bude ctít zásadu udržitelného rozvoje tak, aby se nedevastovaly přírodní krásy. Hlavní význam jsem již ale naznačil. Ostravsko se nachází v křížení významných evropských cest. Tím pádem se ukazuje, že projekty mohou vést k budování logistických center, center obchodu a zařízení pro tuto činnost. Tím, že se tam stýkají všechny tyto cesty, včetně vodní (je reálná možnost splavnění Odry až do Ostravy), má obrovský rozvojový potenciál a jsem rád, že velké projekty již na Ostravsko přicházejí a startují. Nejdůležitější z nich je dovedení dálnice do Ostravy tak, aby tento relativně velký a zajímavý trh, nakupení lidských zdrojů a průmyslový uzel, byl napojen na evropskou dálniční síť.

Být místopředsedou vládní politické strany a ministrem na takovémto ministerstvu v takovéto době a chtít si přitom uchovat osobní integritu, to je téměř faustovskou výzvou. Co vám umožňuje, abyste to ve zdraví přežil a byl v pohodě?
To, co mi umožňuje se pozitivně motivovat, je, že jsem celý život dělal rozvojové práce. Jsem na ně připraven. Je to „moje strava“. Podíváte-li se do mého životopisu, pracoval jsem na vysoké škole. Pak ve Vítkovicích v oddělení rozvoje řídící techniky v době, kdy k nám začaly přicházet počítače a zaváděli automatiku na pecích na energetických agregátech. Pracoval jsem ve výzkumných ústavech jako vedoucí odboru termomechaniky, vedoucí divize energetiky. Na městě jsem byl pět let náměstkem pro výstavbu, urbanismus a ekonomický rozvoj. Vím základní věci, které to potřebuje. Rád bych s trochou nadsázky ocitoval dánského fyzika Nielse Bohra, který „stvořil“ definici, kdo to je odborník: „Odborník je člověk, který zná některé obvyklé chyby v dané oblasti a ví, jak se jim vyhnout.“ To je jedna věc. Další je, že holistický a synergický postoj motivuje spolupracovníky. Mám velkou radost, že tady na ministerstvu jsou lidé, ať už kolem bytové politiky nebo cestovního ruchu u pana náměstka Sajdy, kteří se motivují obdobně. Je hezké pozitivně myslet. To jsou okolnosti, které mi umožňují, abych tuto práci dělal rád.

Na začátku jsem hovořil o tom, že by se vaše ministerstvo mělo jmenovat ministerstvem veřejného investování.
Skutečnost je, že veřejné rozpočty, tzn. jak rozpočet státní, tak rozpočty spolupracující, jsou významným zdrojem rozvoje. Jestliže děláme rozvoj, je potřeba, aby na něj byly zajištěny prostředky. To, co rozvoj zajišťuje, je pozvednutí úrovně hospodaření z jakéhosi nižšího stavu na stav vyšší, v němž je ekonomika výkonnější. Stavu, kdy v daleko věštím rozsahu vznikají užitečné synergické efekty a kdy se vynaložené úsilí lépe zúročuje ve smyslu tvorby hrubého domácího produktu. Chci-li pozvednout ekonomiku na vyšší kvalitativní stupeň, musí se jí po určité aktivační období dodávat více energie. V ekonomice je formou energie kapitál. Je to jako při udělování vyšší rychlosti v mechanice. Udržovat ji již není tak energeticky náročné, tomu vydatně napomáhá setrvačnost.

Ano, rozjet firmu z nuly, to chce nápad, invenci, štěstí a především obrovské nasazení, než ji stabilizujete ve fázi, kdy jede jakoby sama a je rentabilní. Teprve pak je možné ji rozkrást nebo přepustit odbytiště konkurenci, jako se to přihodilo brněnskému Zetoru, plzeňské Škodovce, Tatře Kopřivnice, Poldi Kladno a dalším firmám, na nichž byly závislé existence desetitisíců rodin. Takových kauz s sebou naše „epocha kapitalismu uvolněné soutěže“ přinesla bezpočet.
Rozjet firmu, natož celou ekonomiku, rozhodně není legrace. Znásobit jejich výkonnost se ale opět může krátkozrakým „ekonomům“ jevit jako nerentabilní. Vyžaduje to opět po nějaké časově omezené období neskonale více energie než (podaří-li se vám to) následný chod na kvantitativně a kvalitativně vyšší úrovni.

To je důvod, proč diskuse, které tady probíhají, že narůstají dluhy veřejných rozpočtů, považuji za zavádějící. Kapitál do ekonomiky jít nutně musí a mohu si jej samozřejmě půjčit. Kapitál má na kapitálových trzích nějakou cenu a já zprvu pouze musím zajistit, abych dokázal splatit jistinu a úroky z kapitálu. „Jádro pudla“ je v tom, že na vyšší úrovni fungující ekonomika jednu vloženou korunu zhodnocuje daleko rentabilněji. Zadlužení České republiky z bilančního hlediska je velmi nízké. Porovnáme-li našich necelých dvacet procent hrubého domácího produktu se sto dvaceti procenty Japonska, vidíme, jaký je zde rozdíl. Argumentace, že dynamika nárůstu tohoto zadlužení je vysoká, je falešná, protože česká ekonomika přechází ze stadia centrálně řízené k vyšší liberální sociálně tržní ekonomice. Přechází na vyšší hladinu a nutně potřebuje dodat aktivační energii – kapitál. Největší chybou, která se v této zemi stala, je to, že v době, kdy česká ekonomika dělala tento manévr, ji finančníci zaškrtili. Pokles jsme draze zaplatili a já varuji, aby k něčemu podobnému došlo teď. Kdo udělá dvakrát stejnou chybu, ten si tzv. nezaslouží žít…

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
Czech specials new