Menu

Pravda je to nejcennější, co máme.
Hleďme ji tedy pořádně zpeněžit!
Samuel Langhorne Clemens, 1835 – 1910

Kdo nezná Imperial, nemá dokončené vzdělání

04. 12. 2001

• lázeňské sanatorium Imperial tvoří výraznou dominantu Karlových Varů • náš tunel je chráněnou technickou památkou • uvítal bych u nás širší snahu zavést pořádek • představy investičních fondů byly odlišné od představ nás, managementu • před námi je dlouhá cesta, během níž bude firma spotřebovávat peníze na svůj rozvoj • smyslem hry je mít alespoň jeden tisíc lůžek a být na více trzích • pro lidské tělo i psychiku jsou lázně nejšpičkovějším servisem • nechci býti hrdinou kapitalistické práce •

Do Karlových Varů jezdím často a rád. Už jen proto, že mi chutnají tamější léčivé termální prameny. Vyrážím-li do Varů, beru si picí hrneček. Jeden z pravověrných Karlovaráků (nebudu pana poslance jmenovat) mi na jeho adresu řekl, že prý nepatřičně provokuje. Je na něm totiž logo mariánskolázeňské minerálky Aqua Maria. Karlovy Vary jsou městem, kde jde všechno buď strmě do kopce, nebo z kopce. Obnovená historická lanová dráha proto již drahnou řadu let patří ke koloritu města. A protože jízdu od Šprůdlu strmě vzhůru do Imperialu jsem absolvoval kvůli interview s předsedou představenstva akciové společnosti Imperial Ing. Jiřím Milským, má první poznámka byla: " Pane předsedo, už jenom cesta k vám je pozoruhodná. Vede tunelem.
Svět už je tak zařízený, že někteří, kteří se „vyvezli tunelem“ až na vrchol, se mají dobře. Tunel, kterým jste se vyvezl vy, je ale chráněnou technickou památkou – historickým odkazem po předcích. Nicméně zkušenosti s ním rozvíjíme tvůrčím způsobem a na příští rok chystáme dva nové. Budou součástí realizace propojení zčásti nového a dílem renovovaného balneoprovozu se sanatorii Švýcarský Dvůr a Sansoussi.

Objekt hotelu či sanatoria Imperial a jeho posazení je vnímán jako jeden z výrazných krajinotvorných prvků. Jak dokládá ilustrační obrázek k rozhovoru s panem ministrem v osmém vydání Všudybylu (str. 7), údolí řeky Teplé s průčelím Imperialu neodmyslitelně patří k panoramatu Karlových Varů.
Lázeňský hotel či sanatorium. Na frazeologii až tak nezáleží. Předpokládám, že každý soudný čtenář Všudybylu ví, o který objekt se jedná. To je základ. To je abeceda. Kdo nezná Imperial, nemá dokončené vzdělání. Je pravda, že tato stavba tvoří jednu z karlovarských dominant. Pohříchu musím přiznat, že na tom nemáme vůbec žádnou zásluhu. Hotel byl otevřen v roce 1912. Je to majestátní objekt, který si zaslouží co nejlepší osud, a my se o to snažíme.

Vaše akciová společnost je jednou z těch, která privatizace využila k tomu, aby na českém území a v rámci české ekonomiky zhodnocovala majetek. Aby zde peníze, inkasované zejména za služby zahraniční klientele, investovala do rozvoje. Nejen do vytváření nových lázeňských lůžek, ale i pracovních míst. Vždyť i ten tunel na Imperial už udělal někdo před vámi… Jaká byla skutečná cesta k dnešnímu stavu?
No, napínavá. V prvním roce našeho působení ještě ve státním podniku Karlovy Vary, v roce 1991, byly tržby (jednoho objektu) zhruba čtyřicet milionů korun. V loňském roce již akciová společnost Imperial dosáhla obratu pět set šedesát milionů korun. Abych reagoval na to, co bylo navozeno dvojsmyslným podtextem vaší otázky: Firmu opravdu netunelujeme. K převzetí akciové společnosti došlo standardní cestou. Státní podnik Imperial byl privatizován v rámci kupónové privatizace. Majoritu držely investiční fondy. Jejich představy ale byly odlišné od představ nás – managementu. Investiční bankéři měli totiž tendenci dostat „svou“ investici rychle zpátky. Sice nevím, do čeho byla (asi do inzerátů), ale velmi se snažili, aby peníze z firmy rychle odcházely pryč. Náš názor ale byl, že se v tak zanedbaných základních fondech podniká velmi obtížně. Podařilo se nám odkoupit majoritní podíl akcií s tím, že je před námi ještě dlouhá cesta, během níž bude firma peníze spotřebovávat především na svůj rozvoj, Tuto cestu jsme dodnes neopustili.

Jakoby v duchu hlášky Marka Twaina: „Pravda je to nejcennější, co máme. Hleďme ji tedy pořádně zpeněžit!“ se vám ke dnešnímu dni podařilo do portfolia akciové společnosti Imperial získat již pět objektů.
Jedním z našich cílů bylo vybudovat firmu v nějaké struktuře, a to i z hlediska odbytu. Není tajemstvím, že Imperial byl v počátku své novodobé existence velmi úzce navázán na ruskou klientelu. To je sice ohromně fajn, mít takhle dobré zákazníky, ale být závislí na zákaznících pouze z jedné oblasti, je riskantní. Firmu jsme budovali tak, aby její základní předmět činnosti bylo lázeňství a lázeňská péče. Smyslem hry bylo mít alespoň jeden tisíc lůžek, abychom mohli být zastoupeni na více trzích. Nejen na východním, ale i západních – zejména na německy mluvících. Postupně se snažíme budovat si domácí klientelu.

Hlavní téma tohoto vydání je hotelnictví. Jaký je váš názor na jednotnou klasifikaci hotelů a jaké jsou vaše cíle v oblasti směrování vaší firmy?
Uvítal bych širší snahu u nás ve státě zavést do řady procesů pořádek či řád. Neodvažuji se hodnotit, zdali je zrovna proces směřující k jednotné klasifikaci správně organizován. Pro mne osobně jsou pohnutky, které k tomu vedou, kladné.
Co se týče našich cílů? Snažíme se vytvářet podmínky pro pobyty poněkud movitější české klientely. Té, která není odkázána na tzv. „křížkové lázně“. Vytvořili jsme jí u nás podmínky srovnatelné se západní hotelovou kulturou. Relaxačně regenerační pobyty mají daleko širší smysl než jen ten: ,někam jsem přijel, ležel jsem na pláži, opekl jsem se doruda či dohněda'. Je príma, že si řada lidí uvědomuje, že pobyt v lázních je pro věkovou skupinu po čtyřicítce příjemným a téměř nutným zpestřením života. Napadá mne podobenství s vožením kvalitního automobilu do servisu. Čím dražší a kvalitnější vůz, tím striktněji má v manuálu stanoveny pravidelné kontroly v servisu, kde provedou případná seřízení do optimálních hodnot tak, aby co nejlépe sloužil. Lidské tělo i psychika zrovna tak. Lázně jsou pro ně nejšpičkovějším servisem.

Jaké jsou priority Jiřího Milského?
Hm… Jeho postava napovídá, že to musí být dobré jídlo. Zabarvení obličeje a spojivek svědčí o kladném poměru převážně k červeným vínům, čímž samozřejmě ti, kteří by chtěli přijít s bílým, nebudou zapuzeni.
Ale vážně… Chtěl bych, aby můj život a život mých blízkých probíhal v klidném, rovnovážném stavu. Kdy mír duše s pohodou těla vytváří příjemné podmínky jak pro práci, tak pro život po ní. Ten shledávám stejně hodnotný a významný, ne-li významnější v porovnání s pracovní činností samotnou. Nevím, mám-li licenci na výrok, že nechci být hrdinou kapitalistické práce. Opravdu se snažím velmi poctivě pracovat, ale práce je jenom prostředek k životu, není pro mne samotným cílem.

www.imperial.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new