Každoročně podporujeme vývoz do víc než čtyřiceti zemí světa

Od svého vzniku se Československo řadilo mezi nejprůmys­lovější země světa. Jedním z rysů exportních aktivit jeho podnikatelských subjektů bylo, že vyvážely i do teritorií, které exportéři ostatních zemí opomíjeli. Československé firmy se dokázaly úspěšně etablovat například v Latinské Americe, Indii, Africe. Tímto konstatováním jsem 23. listopadu 2016 zahájil rozhovor s předsedou představenstva a generálním ředitelem Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) Janem Procházkou.
Pane řediteli, přestože český export je dominantně orientován na země Evropské unie, poměrně úspěšně se vrací na trhy zmiňovaných kontinentů a indického subkontinentu.
Máte pravdu v tom, že přes osmdesát procent českého exportu jde do zemí Evropské unie. V rámci EU máme standardní bankovní trh i pojišťování pohledávek. Zkrátka tam procesy spjaté s vývozem dobře fungují. Pořád je ale hodně firem, kterým trhy Evropské unie nestačí, proto v řadě zemí existují instituce, jako je v Česku EGAP, jež umožňují podnikům exportovat do dalších zemí světa a pojišťovat jim rizika s tím spojená. Každoročně tak podporujeme vývoz do víc než čtyřiceti zemí světa. Těch destinací je ale celkově přes sto. Loni EGAP podpořila export například do Papui-Nové Guineje, do Laosu či Kolumbie. To jsou země, kdy si mnozí řeknou: „Co tam ti Češi dělají?“ Tak třeba v Papui-Nové Guineji stavěli nemocnici, kterou vybavili napůl s Rakušany. Takže tato nemocnice je například z padesáti procent vybavena českými plynovými rozvody MZ Liberec, lůžky Linetu. Těch dodavatelů je tam opravdu celá řada. Dodávali jsme i autobusy do Ázerbájdžánu. To všechno jsou projekty, které vyrobí české ruce a kterým pomáháme se do těchto zemí dostat.

Uspět na zahraničních trzích je i o tom, jak nás – Česko (mnohde ale stále ještě jako Československo) – vnímají. Když jsem byl před pár lety na Huascaránu v Peru, tak tam československé dieselagregáty z ČKD na výrobu elektrického proudu byly pojem. Rovněž tak výrobky plzeňské Škodovky, kterým Peruánci přisuzovali velké zásluhy na (pro ně úspěšném) „řešení“ hraničních sporů s Ekvádorem.
Je to pravda. Byť s naší reputací mnohde bojujeme, jako teď například v Turecku, kdy nejde jen o projekt elektrárny, o kterém mnozí vědí. Potýkáme se s problémem zestátnění investora a nedokončením některých stavebních prací. Stovky českých firem chtějí vyvážet do Turecka a obchodují s tureckými partnery. Bohužel jejich hendikepem může být punc, že jsme tam nedostavěli elektrárnu, což možná bude mít pět až šest let dopad na obchod. Obchod je totiž i o referencích. V Latinské Americe pořád vzpomínají na československé výrobky. To samé v Íránu. Pořád tam jezdí Jawy a všem traktorům říkají „zetor“. Vzpomíná se na československé investiční celky – elektrárny, cukrovary a další zakázky, které jsme tam dodávali na klíč. České strojírenství tam má pořád dobrý zvuk a je kam se vracet.

Když jsme si dojednávali dnešní setkání, zrovna jste byl v Jižní Koreji, a zdá se, že se Jihokorejci do Česka zamilovali.
Něco na tom bude. Tolik investic, kolik v Česku mají, je až nečekané. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo tento gard obrátit i z Česka do Jižní Koreje. Máme tam určité investice. EGAP v Koreji už podpořil zajímavé obchodní případy a několik dalších se chystá. V minulosti tam například naše země dodávala turbíny pro vodní elektrárny, chystají se projekty v oblasti pivovarnictví. Jihokorejci si Česka váží, a to i našich sportovních úspěchů. V Koreji jedna olympiáda byla a další se chystá, také tam proběhlo fotbalové mistrovství světa. To jsou události, které Korejci berou osobně. Zejména teď, při blížící se zimní olympiádě. Znají české olympioniky včetně biatlonistů a hokejistů, kteří je učí hrát lední hokej. Vědí, že můžeme být jejich základnou pro celou Evropu. Samozřejmě vědí, že na pražském letišti jsou nápisy v korejštině. Nicméně EGAP se často dostává do pracovních kontaktů s dalšími národy, jako jsou Rusové, Bělorusové, kdy i přesto, co jsme si spolu prožili, je vidět, že Čechy mají velice rádi a chtějí s námi obchodovat.

Pane generální řediteli, zmínil jste české biatlonisty. EGAP je začal podporovat v době, kdy ještě nebyli na sportovním výsluní.
EGAP vybíral sport, jehož prostřednictvím by na exportních trzích prezentoval české výrobce, jejich zboží a svoji značku. Biatlon je velmi populární zejména v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a je silným sportem i v Německu. EGAP s biatlonisty začal spolupracovat před mistrovstvím světa v Novém Městě na Moravě, kdy jméno Gabriela Soukalová znal málokdo. Teď už je to jinak. Takže když přijedeme do Ruska (nechci tvrdit, že tam všichni vědí, že podporujeme český biatlon), všichni znají paní Soukalovou, dnes Koukalovou, a na tom se dají stavět i příští partnerství.

V sedmdesátých letech minulého století Škodaexport vyslal mého tátu na Kubu jako stavbyvedoucího na stavbu elektrárny v Nuevitas. Takže co světu se otevírající Kuba?
Samozřejmě sledujeme i tuto poptávku exportérů a Kubu monitorujeme. Je to opravdu výrazná příležitost pro návrat českých firem na tento trh, a to zejména do energetického sektoru. Zatím podporujeme hlavně český export do kubánského zemědělství. Kromě Kuby zajímá české vývozce i Afrika, kde dominuje Senegal. České firmy tam mají rozjednány velké projekty se státní garancí. Velké téma je i Írán a poptávka je rovněž po Argentině.

• www.egap.cz

655178 v1