Každá pojišťovna by si měla věřit,

• monopolistická řešení omezují vývoj • pojištění průmyslových a podnikatelských rizik stěžejními produkty Zürich Pojišťovny • pojišťujeme rizika, kde si věříme • všechny pojišťovny měly možnost si obstarat zajistitele • hotelová rizika nejsou ta, která se nadšeně pojišťují • Zürich nechce participovat na špatném posuzování rizik • ze západu a severu se do českého vnitrozemí neprojíždí pohraničním, ale prostitučním pásmem •

Pane řediteli proč jste se rozhodl jít do byznysu, který není o ničem menším, než o obchodování s rizikem?
Pojišťovnictví je velmi zajímavým odvětvím a jsem přesvědčen, že mé rozhodnutí působit právě v České republice bylo správné. Mám možnost rozvíjet odvětví, které zde soustu let přešlapovalo na místě. Téměř 50 let tu vládl monopol a jak víme, monopolistická řešení vždy nějakým způsobem omezují vývoj. Brzdí, hnací prvek pokroku, kterým je soutěživost, tedy konkurence. Výchozí stav počátku 90. let mně osobně umožnil chopit se jedinečné šance a v průběhu 9 let v České republice vybudovat 2 pojišťovny. Nejdříve Gerling pojišťovnu a od roku 1995 Zürich Pojišťovnu. Dovolím si tvrdit, velmi úspěšně.

Zmínil jste monopol. Domnívám se, že není problémem jen let minulých. Naštěstí české pojišťovnictví, snad vyjma atomového rizika (což je zcela jiná dimenze), totální monopol nepostihl. Naopak dochází v něm k liberalizaci. V oblasti povinného jištění cestovních kanceláří, podle Zákona 159/1999 Sb., se samostatnou cestou v České republice nakonec vydala pouze švýcarská Zürich Pojišťovna.
Rozhodnutí být mimo pojišťovací pool nebylo zvlášť ovlivněno skutečností, že jsme švýcarskou pojišťovnou. Bylo podmíněno filozofií firmy. U nás se říká: „Pojišťujeme ta rizika, která jsme s to pokrýt a nepojišťujeme ta, kterým nevěříme.“ Kdybychom věřili, že povinně smluvní pojištění cestovních kanceláří je neúměrně rizikové, tak bychom s touto formou pojistného produktu vůbec nezačínali. Ani bychom nečekali na to, vznikne-li či nevznikne pool. Řekli bychom , že takovéto pojištění provozovat nebudeme. Jsem přesvědčen, že by si každá pojišťovna měla věřit. Měla by věřit v to, co dělá a mít patřičné upisovatelské schopnosti předmětná rizika posoudit. V případě rizik cestovních kanceláří je to tak, že Zürich Pojišťovna od cestovních kanceláří požaduje finanční údaje dlouhodobějšího charakteru. Minimálně tři roky zpět. Na základě těchto a dalších údajů pak posuzujeme, zda se jedná o zdravou, řádně vedenou společnost.

Promiňte, ale pojišťovny operující na českém trhu, kromě České podnikatelské pojišťovny a Zürich Pojišťovny svůj krok vesměs odůvodňovaly postoji zajistitelských domů. To je vaše pozice a pozice České podnikatelské pojišťovny tak výjimečná?
Tím to není. Pojišťovna Zürich nemá žádného speciálního zajistitele. Máme naši matku a jsme povinni veškerá rizika, která v České republice upisujeme, zajišťovat výhradně přes ni, popř. přes společnost Zürich Re, což je naše koncernová zajišťovna. Jsem přesvědčen, že všechny ostatní pojišťovny měly určitě dost možností si na zajišťovacím trhu zajistitele obstarat. Už několik let se jich tu pohybuje poměrně hodně. Jsou zde zajišťovací makléři. Nedovedu si představit, že by produkt povinného smluvního jištění cestovních kanceláří mohl vyvolat nějaký kapacitní problém ze strany mezinárodních zajišťovacích ústavů. Rizika, která se zde již zajišťují, jsou totiž mnohem větší, než mohou být škody vzniklé provozem cestovních kanceláří. Jednoduše tomu nechci věřit. To mi nikdo neprodá.

Všudybyl je díky výpovědím směrodatných lidí průvodcem labyrintem českého cestovního ruchu. Zhruba z 50 % je ale distribuován směrodatným lidem působícím mimo cestovní ruch, a to nehovořím o internetovém www.e-vsudybyl.cz. Všech jeho odběratelů se však více či méně týkají další pojišťovací produkty, které zde na českém trhu Zürich Pojišťovna a další ústavy realizují.

Mezi nejdůležitější produkty, které Zürich Pojišťovna nabízí, patří pojištění průmyslových a podnikatelských rizik
Tzn. ochrana movitého a nemovitého majetku proti poškození a zničení. Ať povodní, požárem etc. Potom to jsou škody, které mohou vzniknout v důsledku přerušení výroby či přerušení provozu. V případě, že je firma postižena požárem, nemůže vyrábět. I tyto škody se u nás dají pojistit. Nabízíme tzv. strojní nebo technická pojištění – pojištění strojů proti technickým vadám, pojištění při výstavbě a přestavbě budov. Odpovědnostní pojištění – jak všeobecná odpovědnost, tak i odpovědnost za výrobek.

Hotelová rizika
Do této sféry patří i hotelová rizika, která u pojišťoven nejsou zrovna ta, která nejraději pojišťují. V České republice jsou však i hotely na velmi vysoké úrovni zabezpečení (ty, které jsme měli možnost posoudit) . Patří mezi ně např. hotel Inter.Continental či Four Seasons, který byl nedávno otevřen aj. Podle našich interních kritérií získaly tyto objekty nejvyšší ohodnocení bezpečnosti. Jejich bezpečnost je stoprocentně srovnatelná se světovými standardy, které jsou dány strukturou vlastníků nebo klientely, která je navštěvuje. Každý mezinárodní hotelový řetězec dělá rozsáhlá bezpečnostní protipožární opatření. Už proto, že kdyby v jeho hotelu z důvodu požáru zahynul nějaký, dejme tomu americký občan, výše odškodného, která by mohla být uplatňována v USA, by mohla být astronomická. Proto pojišťovny trvají na velmi vysokém zbezpečení. Jsou zde i české řetězce, které se velmi pečlivě starají o bezpečnost svých hostů. Pochvalně se mohu se zmínit o skupině Cimex Group, která má vysoce profesionálního bezpečnostního pracovníka – Ing. Kováře, jemuž se každým rokem daří proinvestovat několik milionů korun na zvýšení bezpečnosti hotelů Orea.

Ekologická rizika
V blízké budoucnosti připravujeme pojištění proti následkům ekologických škod. Také pro tento druh pojištění se už prý připravuje nějaký pool. Zürich Pojišťovna však už teď zastává názor, že ani do něj nevstoupí. Disponujeme totiž vysoce kvalifikovanými experty, kteří dovedou posoudit a ohodnotit rizikovost daného provozu. V současné době už nevidíme téměř žádné jiné pojišťovny, které by měly takto rozvinutý přístup k „risk managementu“. Z tohoto důvodu nechceme jít do poolu.

Pojištění motorových vozidel
Vedle tzv. průmyslových rizik pojišťujeme motorová vozidla. Jak havarijně, tak v oblasti zákonného ručení. Je pravdou, že se zákonným ručením jsme přišli jako jedna z posledních pojišťoven. Důvod byl ten, že nebyly k dispozici vůbec žádné statistiky, které by pojišťovnám umožňovaly zkalkulovat oprávněnost sazeb stanovených Ministerstvem financí ČR. Dotčený zákon dokonce zakazoval přístup k předmětným statistikám, což je značný nedostatek tohoto zákona a české legislativy vůbec. Pojišťovny totiž staví na tom, že pracují s čísly a s dlouhodobými údaji, aby mohli odhadnout míru rizika. Jistě není tajemstvím, že stále ještě není u konce diskuse o rezervách, které přešly z České pojišťovny na Českou kancelář pojistitelů.

Co chystáme do budoucna?
Připravujeme rozšíření o služby občanům – pojištění domácností, úrazové pojištění, individuální cestovní pojištění. Krok za krokem se z nás stává univerzální pojišťovna, i když už teď můžeme říci, že životní pojištění zatím u nás není v agendě.

Pane generální řediteli, jak se vám jeví odvětví českého cestovního ruchu? Vnímáte i vy málo využívaný kapitál přírodních dispozic a turistických atraktivit, jejichž zhodnocováním (či alespoň neignorováním jejich významu pro zahraniční obchod) by Česká republika mohla zcela obrátit schodek své platební bilance, kdyby tomu chtěla?
Jde o dlouhodobý proces. Proces výstavby každého odvětví i průmyslového, se nejdříve odvíjí tam, kde je to nejrentabilnější. Podnikatelské aktivity v oblasti cestovního ruchu se proto prioritně koncentrují v Praze plus v několika málo lokalitách, kam hosté ze zahraničí již tradičně jezdí. Něco jiného jsou lokality, jakoby vyhrazené pro tuzemskou klientelu. Tam to bude trvat ještě několik let, ne-li desítek, než se podaří dát o nich v zahraničí dostatečně vědět a vytvořit takový standard služeb, s nímž se běžně setkáváme v Rakousku či Švýcarsku. Je to otázka vývoje a akumulace finančních prostředků. Není to otázka neschopnosti českých občanů v podnikání. Finanční prostředky nejsou k dispozici v takových dimenzích, jakých by bylo zapotřebí.
Nesmíme zapomenout, že propagace státu jako turistické destinace, je totiž i o jiných věcech, než jen o tom, kolik peněz proinvestujeme. Pokaždé, když se vracím do Čech ať ze severu, ze Skandinávie z letní dovolené, nebo přes Bavorský les, vždycky konstatuji, že již neprojíždíme pohraničním pásmem, ale prostitučním pásmem. Takovou ostudu, kterou Česká republika sama sobě dělá silniční prostitucí, tu v žádné jiné evropské zemi nezažívám. Příjezdovému cestovnímu ruchu by určitě jen prospělo, kdyby se tento „uvítací“ jev, s nímž je přijíždějící do České republiky konfrontován, podařilo pozitivně změnit.