Jsme jediný stát, který má v poslední době rating zvýšený o dva stupně

Ing. Oldřich Vlasák

Vystudoval Strojní fakultu ČVUT v Praze. Nejprve pracoval ve Výzkumném ústavu potravinářském a chladící techniky jako výzkumný pracovník, poté v Kovoprojektu Praha jako projektant a vedoucí ekologicko-energetického střediska. Od roku 1990 působil jako ředitel společnosti Marius Pedersen a ředitel East Bohemian Airport, a.s. Byl také 15 let dobrovolným členem Horské služby. Absolvoval několik odborných stáží ve Velké Británii, Německu, Dánsku a USA, byly mu přijaty tři patenty a jedenáct zlepšovacích návrhů. Zveřejnil mnoho článků a statí v odborných časopisech a spolupodílel se na vydání několika odborných publikací. V roce 1994 se stal členem Rady města Hradec Králové za ODS a v roce 1998 primátorem města, v roce 2002 byl opětovně zvolen primátorem a z této funkce odstoupil v roce 2004 po zvolení do Evropského parlamentu. Je zastupitelem města Hradec Králové. Zastává funkci předsedy Správní rady Univerzity Hradec Králové a je členem Dozorčí rady Liberálně-konzervativní akademie CEVRO. Byl zakládajícím členem Euroregionu Glacensis, poté i jeho místopředsedou. V roce 2000 byl zvolen místopředsedou a o rok později předsedou Svazu měst a obcí ČR. V červnu 2011 byl zvolen místopředsedou Svazu měst a obcí ČR pro evropské záležitosti. Od roku 2000 do roku 2004 byl zástupcem ČR v Radě evropských municipalit a regionů (CEMR) a v Kongresu evropských místních a regionálních orgánů, působil v Českém výboru pro spolupráci s Výborem regionů Evropské unie. Od roku 2002 je výkonným prezidentem CEMR. V letech 2000 – 2004 byl také zástupcem ČR ve Výboru regionů Evropské unie a v komoře měst Rady Evropy. V Evropském parlamentu působí již druhé volební období, v lednu 2012 byl zvolen místopředsedou Evropského parlamentu. Je členem politické frakce Evropská konzervativní a reformní skupina (EKR), kde působí jako koordinátor pro kohezní politiku a evropské fondy. Pracuje v parlamentním Výboru pro regionální rozvoj a ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch. Současně působí v delegacích pro Smíšené parlamentní shromáždění s Afrikou, Karibikem a Pacifikem, v delegaci pro vztahy s Mercosurem a Parlamentním shromáždění Evropská unie – Latinská Amerika.

S místopředsedou Evropského parlamentu, výkonným prezidentem Rady evropských municipalit a regionů, místopředsedou Svazu měst a obcí ČR, zastupitelem města Hradec Králové a členem Výkonné rady ODS Ing. Oldřichem Vlasákem se potkáváme 25. dubna 2012 v jeho kanceláři v Hradci Králové.
Pane místopředsedo, velmi výrazně se angažujete v oblasti evropské kohezní politiky.
Ano, v Evropském parlamentu mám na starosti evropské fondy. Tyto finanční prostředky se uvolňují na projekty, které zvýší konkurenceschop­nost, hrubý domácí produkt, zkrátka ekonomickou sílu daných regionů. V současné době se totiž prohloubily disproporce v hospodářské úrovni regionů Evropské unie, a to zejména po rozšíření Unie o Rumunsko a Bulharsko. Nejsilnější region, vnitřní Londýn a Brusel, má přes tři sta procent průměrného HDP Evropské unie. České regiony s výjimkou hlavního města se pohybují mezi šedesáti dvěma a sedmdesáti pěti procenty. Praha, jako šestý nejbohatší evropský region, má sto sedmdesát dva procent. Nejslabší regiony, v Bulharsku a Rumunsku, dosahují třiceti až čtyřiceti procent průměru HDP Evropské unie. To jsou obrovské rozdíly a kohezní politika slouží k tomu, aby se rozdíly zmenšovaly, aby se zlepšila infrastruktura, životní prostředí, aby se podpořila jejich konkurenceschop­nost, pomohlo tamním podnikům a zlepšila sociální úroveň. Tato politika také podporuje vznik nových pracovních míst.

Česko má s čerpáním evropských peněz řadu problémů. Jako v anekdotě z ranku dotazů na Rádio Jerevan: „Budou za komunismu peníze?“ Odpověď Rádia Jerevan: „Jak u koho.“ Někdy se zdá, že peníze jsou fuč ještě než do Česka dorazí.
To se nemůže stát! V kategorii strukturálních fondů se peníze nikdy nemohou ztratit. Problémy většinou nastávají až na nižších úrovních – při rozhodování, které projekty budou vybrány. A nutno podotknout, že v některých operačních programech, zejména těch regionálních, kvůli tomu došlo k pozastavení čerpání peněz. Vše nasvědčuje záměrné absenci konkurence ve fázi výběru. To znamená, že byl na danou výzvu přihlášen jen jeden projekt. Čili výzva byla špatně napsaná a nebyl o ni zájem. To je základní problém v kohezní politice. Potřebujeme dávat peníze tam, kde to pomůže růstu, kde je nejvyšší přidaná hodnota. K tomu je třeba, aby ti, kdo výzvy vypisují, ať už na sektorové ministerské, nebo na regionální úrovni, komunikovali s těmi, kterým jsou evropské peníze určeny. S podnikateli, neziskovými organizacemi a především s obcemi a městy – to jsou hlavní uživatelé a příjemci. Pokud by tak činili, nemůže se stát, že se přihlásí jediný zájemce. Další problém je, že výběr projektů musí dělat odborné komise, nemůže to být jeden člověk a navíc s politickým zadáním. V systému regionálních operačních programů je v regionálních radách soudržnosti spousta těch, kteří o výběru rozhodují, a přitom jsou přímo nebo nepřímo v žoldu krajských úřadů. To znamená, že vedení kraje dokáže zrušit některé už vybrané projekty a vybrat jiné. Evropská komise o těchto problémech ví a ví o tom také česká vláda i Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Tyto chyby musí být v nové implementační struktuře 2014 až 2020 odstraněny. Jednou ze základních premis a filozofií při tvorbě nového implementačního systému je, že musí být výrazně jednodušší. Čili méně operačních programů, nikoli šestadvacet jako ve stávajícím období. Já si myslím, že by jich mělo být maximálně pět. Tím pádem je jasné, že každý NUTS II (což je uměle vytvořená statistická jednotka jako například můj region Severovýchod) nemůže mít svůj vlastní regionální operační program. Tam dnes totiž dochází k porušení první podmínky soutěže. Kupříkladu region Severovýchod spojuje tři kraje – Královéhradecký, Pardubický a Liberecký. Rozdělení peněz de facto probíhá tak, že se rozdělí na třetiny, čili není tam soutěž projektů. To je jedna z obecných námitek Evropské komise, že nevyhrávají nejlepší projekty s nejvyšší přidanou hodnotou. Můj návrh je: jeden integrovaný regionální operační program, s jedním implementačním místem, se systémem, který bude přehledný a srozumitelný. A také je třeba být maximálně transparentní a vše zveřejňovat. V dobách informačních technologií není problém okamžitě si najít, kdy byl jaký projekt podán, v jakém stádiu hodnocení je, případně jak dopadl, jaké v něm byly chyby, aby se z nich mohli poučit ostatní, a aby systém efektivně fungoval.

Prý jsme malou otevřenou ekonomikou, a já podotýkám, jak k čemu otevřenou. V úvodníku minulého vydání medituji nad tím, jak způsobit, aby české národní hospodářství využívalo daleko větší část svého potenciálu a aktiva této země nemizela v cizině (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „A nadto vědí, že všemu světu reformací nastává“).
V současné době je největším problémem v Evropské unii ztráta konkurenceschop­nosti. Proto se činí kroky, aby se nastartovala ekonomika. Samozřejmě se to týká i České republiky. Naší zemi se např. podařilo získat na své území sídla regionálních center některých světových firem, jako např. IBM. O jejím vývojovém pracovišti Všudybyl referoval, že se výsledky práce Čechů pracujících na softwaru hlasového ovládání uplatňují po celém světě, a to i ve vesmírných programech (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Česko má topologii, která nahrává objíždění zpoplatněných úseků“). No a IBM má v České republice centrálu pro Evropu a problémy se zaměstnáváním zahraničních expertů z Asie, Indie apod., protože pro ně nejsou s to v krátké době získat pracovní povolení a často ani vízum. Tím jim česká a často i evropská administrativa velmi ztěžuje podmínky. Je to něco, co jde proti stávajícímu trendu. Jestli něco potřebujeme, tak zpružnit vízovou politiku a pracovní trh, a to rychle, jinak tato centra ztratíme a Česko už bude opravdu pouze montovnou.

Když už jsme u vízové praxe, konstatoval bych, že peníze dělají peníze. Ministerstvo zahraničních věcí ČR ve zdrojových zemích českého incomigu šetří, ať to stojí, co to stojí. Vízová pracoviště nemají dostatečnou kapacitu vyřizovat víza, což nahrává stávajícímu kupčení s českými vízy prostřednictvím tzv. autorizovaných agentur. Náš stát každoročně přichází nejen o miliony korun, které by za udělená víza vyinkasoval, ale české ekonomika o stamiliardy korun, které by do ní zahraniční návštěvníci nalili, kdyby k nám mohli na česká víza přijet.
Určitě. Mezi takovými zeměmi, kde se zrovna nevyznamenáváme, je potřeba zmínit pro evropské firmy a hospodářství strategickou Čínu, tedy i Taiwan, kde máme velmi dobrou spolupráci s některými univerzitami, avšak stále narážíme na bariéry administrativních limitů. Týká se to i Indie, Vietnamu, Ruska atd. Tam všude vidím obrovský prostor i pro expanzi českých firem, protože v nich má česká technika a strojírenství dobrý zvuk a my dobré jméno a víceméně jsme na ně i dobře jazykově vybaveni.

Určitě by nás mělo naplňovat národní hrdostí, pokud někdo z Čechů dosáhne ve světě významného úspěchu či postavení. Takovým úspěchem je i to, že si vás poslanci Evropského parlamentu zvolili svým místopředsedou.
Pro mne to bylo velké překvapení, protože rozhodovacích rovin a rovin, kde se volilo, bylo několik. Uspět v každé z nich byl obrovský úspěch. První věc, která mne potěšila, byla, že jsem dostal stoprocentní podporu svého poslaneckého klubu. Druhá fáze voleb se odehrála na úrovni frakce Evropských konzervativců a reformistů, kde jsem měl protikandidáty Brita a Poláka. Samozřejmě vysoce postavené a zkušené lidi. Tam jsem získal nadpoloviční většinu hlasů už v prvním kole. Svědčí to o tom, jak je ceněna práce, kterou v Evropském parlamentu na poli regionální a kohezní politiky odevzdávám, při níž uplatňuji své zkušenosti z komunální politiky, kdy se snažím argumenty přesvědčovat kolegy a ne si z nich dělat nepřátele. Co se týče volby na plénu, tzn. celým Evropským parlamentem, tak přestože jsem z nejmenší politické frakce, která má dvaapadesát členů (proti členům, kteří byli navrženi za evropské lidovce, která jich má přes dvě stě sedmdesát), získal jsem v konečném kole nejvíc, tuším dvě stě čtyřicet hlasů z jiných parlamentních skupin.

Volba Čecha asi byla i jistým vyjádřením sympatií evropských poslanců vůči České republice.
Určitě. Vychází z období, kdy Česko jako předsedající země řídilo Radu. V té době jsme je přesvědčili, že se nebojíme jít i do témat, která jsou víceméně tabu. Škoda a hanba pro českou politiku sice bylo, že v průběhu našeho předsednictví Evropské unie byla shozena česká vláda. Avšak přesto jsme za své předsednictví dostali jedničku. Administrativa Evropské unie totiž běžela dál. Naši lidé, často velmi mladí, odváděli tak vynikající práci v unijních institucích, že někteří dostali nabídku v Bruselu zůstat. Shození vlády nebylo vnímáno na výkonné, ale spíš na politické úrovni. V současné době jsme se též dobře zapsali, že i přes problémy, které v České republice máme, stále prosazujeme růst, vyrovnaný rozpočet a s ním spjaté reformy. Koneckonců jsme jediný stát, který má v poslední době rating zvýšený o dva stupně. Další zemí je Slovensko, a to o jeden stupeň. Hodně cestuji, a tak vidím, jak to vypadá v jiných evropských i mimoevropských státech, a musím konstatovat, že Česko je jedním ze světových premiantů. Co se týče nezaměstnanosti, jsme šestí nejlepší v Unii. Z hlediska deficitu je to za loňský rok kolem 3,7 %, čili víceméně splňujeme Maastrichtská kritéria. Máme 42% zadlužení a Maastrichtská kritéria povolují 60%. Česká republika má spoustu plusů a málokdo si to tady doma uvědomuje. Je potřeba nás vidět ve srovnání s Portugalskem nebo se Španělskem, které je na tom v současné době velmi špatně, s Itálií, s Maďarskem, Řeckem a mohl bych jmenovat další státy. V porovnání s katastrofou, kterou vidíme ve zbytku euroamerického světa, je to tedy bezpochyby dobrý výsledek. To ale neznamená, že máme usnout na vavřínech. Je potřeba realizovat opatření, která uzdraví veřejnou ekonomiku jednou provždy.

Díky vaší laskavosti jsem před asi deseti lety dělal své první interview arcibiskupem pražským a primasem českým Dominikem kardinálem Dukou.
Jeho Eminence Dominika Duky, se kterým jsme v podstatě v Hradci Králové začínali – já na postu primátora, on na postu biskupa – si vysoce vážím. Pro mne bylo obrovským zážitkem s ním spolupracovat. Pro Hradec Králové jsme vymysleli spoustu projektů, založili řadu nových akcí, jako např. Svatováclavské svěcení koní apod. Diskuse s kardinálem Dukou mě velmi obohatily. Hodně si vážím toho, že se občas navštěvujeme a máme k sobě blízko. Pan kardinál má blízko i ke komunální problematice. Vím, že rád navštěvuje Regiontour. Vzpomínám, jak jsme letos v Brně ještě spolu s Eduardem Kavalou ze Spolku pro obnovu venkova seděli u Zdeňka Pšenici na stánku Folklorního sdružení ČR a probírali problematiku obcí a měst.
Rád bych ještě zdůraznil v souvislosti s poselstvím, které kardinál Duka průběžně šíří, a to i v závěru vašeho zatím posledního interview s ním, kdy čtenářům Všudybylu vzkazuje, aby nepodlehli rezignaci a nenaslouchali jenom negativním a ustrašeným zprávám (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Základní kameny, na kterých byla Evropa vystavěna“), že by v této hektické době měla média daleko víc informovat o tom, co se kde komu povedlo dobrého. I já se domnívám, že je třeba daleko více prezentovat příklady úspěšných lidí. To je to, co mladá generace potřebuje. A týká se to nejen politiky, ale i ekonomiky, vědy, umění a sportu. Současná doba potřebuje kladné vzory – protiváhu přemíře publikovaného násilí, destrukce a nihilismu. Proto je také potřeba reforma školství, a to nejen vysokého, které musí směřovat k excelenci, a ne k tomu, že budeme mít šestasedmdesát vysokých škol a každý bude mít diplom. To je totální nesmysl. Musíme se podívat i na základní a učňovské školství a na předškolní výchovu, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje celý další osobnostní vývoj a pozdější postoje. Děti by měly mít daleko větší povědomí o české historii, osobnostech, o zdravém životním stylu apod. Čestnost, pravdomluvnost, to jsou hodnoty, které vás, pokud je včas vstřebáte, provází celým životem.

• www.vlasak.eu