Jsem rád, že žijeme v době rozhleden

Rozhovor s ministrem pro místní rozvoj Mgr. Radko Martínkem jsem zahájil tezí, že cestovní ruch může být výrazným tahounem místního rozvoje a silným exportním odvětvím, přestože to, za co zákazník platí, jsou v dominantní míře služby, a tedy lidská práce. Díky tomu, že se turisté jezdí (dovolím si použít výraz z filmu „Vesničko má středisková“) kochat, generuje se v daném místě, regionu či zemi koupěschopná poptávka z řad spotřebitelů nad rámec stávající populace. Ti pak za obyčejné věci, jako bydlení, jídlo atd. vydávají mnohonásobně víc peněz než lidé v místě trvale usazení. Ovšem pouze tehdy, je-li hostitelská destinace vnímána pozitivně jako turisticky atraktivní, pohostinná a bezpečná. Jako země, do níž se sluší jezdit.
Já bych to spíš formuloval takto: jako země, v níž je příjemné pobývat. Regionalistika je totiž mou profesí a koníčkem už od vysoké školy. Ve stabilních ekonomikách je proto kladen velký důraz i na domácí cestovní ruch. Ten stabilizuje trh v mezidobích, kdy se moc necestuje, jako tomu bylo například po nešťastném 11. září. Jsem proto rád, když mohu konstatovat, že Česká republika zaznamenává oživení domácího cestovního ruchu. Po pádu železné opony obyvatelé České republiky hodně vycestovávali. Seznamovali se se službami v mnohdy i velmi vzdálených zemích. A nyní v rámci domácího cestovního ruchu požadují obdobnou kvalitu, s níž se setkali venku. Ne všude ale u nás ctíme základní pravidlo pro dosažení úspěchu ve službách cestovního ruchu. Totiž, že host musí cítit, že je vítaným hostem. Že je třeba akceptovat to, že je v cizím prostředí, a tudíž mnohem citlivější na vnější podněty.

S tím nelze nesouhlasit. Než se ale host stane hostem, je pouze potenciálním návštěvníkem, kterého musí něco motivovat, aby se k nám vydal. A pokud už se ocitne na našem území, aby mu v dobrém uživatelském komfortu byly dostupné informace, co kde může vidět, navštívit apod. Že například v okruhu pár hodin jízdy od Prahy je nepřeberné množství věcí a cílů, které by rád viděl, pokud by o nich věděl…
Atraktivit máme opravdu spoustu. Proto také Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v rámci podpory domácího cestovního ruchu iniciovalo projekt „Rozhlédněte se doma“. Když se lidé rozhlíží, mnohdy nevidí to, co mají přímo „pod nosem“. Jako symbol první etapy naší kampaně jsme proto zvolili české rozhledny. Chceme, aby se lidé podívali, co mají ve svém nejbližším okolí. Ostatně rozhledny jsou pro mne symbolem toho, jak se daří českému národu. Je typické, že v dobách, kdy byl na vzestupu, byla jedním z charakteris­tických průvodních jevů výstavba rozhleden. Jsem proto moc rád, že žijeme v době rozhleden. V době, kdy se stavějí, a ne boří.

Pořádně se rozhlédnout po Česku, to je bezesporu také cílem účastníků kongresu ASTA, jehož uskutečnění vaše ministerstvo podporuje.
„International Destination Expo Prague 2006“ vítáme a velmi pečlivě se na ně připravujeme: jednak kvalitní prezentací České republiky na kongresu ASTA letos v listopadu v Montrealu a také prostřednictvím mezinárodního veletrhu cestovního ruchu Regiontour 2006 v Brně. Jeho hlavní poslání vidíme v tom, že by měl být pobídkou k rozvoji domácího cestovního ruchu, nicméně v jeho rámci chceme propagovat i kongres ASTA – podnítit zástupce krajů a sídel i podnikatelskou sféru, aby se na něj připravila, abychom společně využili této mimořádné příležitosti a představili Českou republiku renomovaným zahraničním touroperátorům v plné parádě. Statistiky totiž napovídají, že pokud určitá země kongres ASTA hostila a dostatečně se prezentovala, záhy se to projevilo růstem její návštěvnosti turisty ze zemí, v nichž členové asociace ASTA působí.

Průmysl cestovního ruchu ale není „pouze“ domácí cestovní ruch a incoming…
Samozřejmě, že se kompetence Ministerstva pro místní rozvoj ČR týkají i outgoingu. Ve spolupráci s asociacemi cestovních kanceláří se nám podařilo vytvořit systém bránící českého turistu před nepoctivci, kteří v minulosti výrazně poškozovali trh se zahraničními zájezdy. To, že naši lidé rádi jezdí ven, je pozitivní. Pobyt v zahraničí, poznávání kultur a konfrontace s tamními zvyklostmi je bezesporu obohacuje a nezřídka jim pomáhá vážit si toho, že žijí v tak nádherné zemi, jako je Česká republika. Co se týká vymezování legislativních pravidel, s asociacemi jsme se dohodli, že vzhledem k tomu, jak málo je času, nebudeme připravovat nový zákon, ale realizovat novely.

Pane ministře, potkáváme se v Grandhotelu Pupp, jenž je jedním z nejstarších a nejznámějších hotelů v Česku. Jeho generální ředitel pan Roman Vacho dnes z rukou ředitele společnosti TÜV International Ing. Jana Weinfurta převzal certifikát kvality ISO 9001:2000.
Jsem rád, že mohu panu řediteli Vachovi a týmu Grandhotelu Pupp poblahopřát k tomuto úspěchu. Zároveň mne těší, že kvalitní služby nejsou výsadou pouze takovýchto luxusních pětihvězdičkových hotelů. To, že byl Grandhotel Pupp certifikován jednou z nejprestižnějších certifikačních společností světa – TÜV, totiž není ani tak o budově samotné, jako o lidech, kteří v ní pracují. O úsměvu, ochotě, přívětivosti a vstřícnosti vůči hostům, a tedy o atributech, s nimiž se lze setkat v řadě ubytovacích zařízení na celém území České republiky. V této souvislosti bych rád podotkl, že za veliký úspěch považuji to, že se nám u ubytovacích služeb podařilo prosadit 5% daň z přidané hodnoty. Zejména proto, že se přínosnost tohoto rozhodnutí markantně pozitivně odráží rozvojem v mimopražských regionech.

V současné chvíli v dalším renomovaném karlovarském hotelu Sanssouci probíhá Lázeňský salon a 8. konference Sdružení lázeňských míst České republiky. To, o čem se mimo jiné jednalo, byla hrozba vyčlenění českého léčebného lázeňství mimo systém zdravotní péče, což pro lázeňský Všudybyl okomentoval např. ředitel Lázní Hodonín Ing. Milan Sýkora (viz fulltextový vyhledávač www.e-vsudybyl.cz, heslo „Jihomoravské lázně“):
„Jsem přesvědčen, že i v Česku může zdravý rozum, respektive seriózní ekonomická rozvaha zvítězit nad krátkodobým, rádoby progresivním nápadem. Z hlediska objemu financí, které do českého léčebného lázeňství jdou – cca 2 % – by to, co se úspor týče, byla prkotina. Avšak primární, natož sekundární ztráty by byly nedozírné. Pokud si uděláme analýzu má dáti-dal a uvědomíme si, co to způsobí, jaké objemy finančních prostředků vysoce efektivní lázeňská léčebná péče státu momentálně šetří, pak se zřejmě každý jen trochu soudný člověk dobere obdobného výsledku. Vidíme to i u nás v Lázních Hodonín, v jakém stavu k nám pacienti přicházejí a v jaké kondici po absolvování léčby lázně opouštějí. Z národohospo­dářského hlediska je výsostně rentabilnější směrovat ta dvě procenta do lázeňské léčby než dopustit progresivní zvýšení výdajů na kompenzaci její neexistence. Navzdory marginálnímu dvouprocentnímu čerpání z celkového objemu finančních prostředků šetří léčebné lázeňství zbývajícímu osmadevadesáti­procentnímu nelázeňskému zdravotnímu systému mnohonásobně větší objem prostředků. Pacient po absolvování léčebné kúry nemívá tak velkou potřebu aplikace léčiv, návštěv lékařů, setrvávání v pracovní neschopnosti atd. Ekonomické přínosy léčebného lázeňství, dá-li se v případě zdraví hovořit v ekonomických dimenzích (a ono se dá), dalece převyšují vstupy. České léčebné lázeňství je na vysoké odborné úrovni a má světově uznávané léčebné výsledky. Mělo-li by být postaveno výhradně na samoplátcích, určitě ztratí velkou část klientely. Stane se záležitostí pro vyvolené.“
Lázně jsou chloubou České republiky a jsem přesvědčen, že by si měly tuto výsadu zachovat. Proč říkám výsadu? V celosvětovém i „jen“ v evropském kontextu lze v lázeňství vysledovat různé proudy. A my mnohdy bohužel až příliš často podléháme cizím vlivům. České lázeňství bylo a je tradičně léčebné. Tendence vytlačit je z českého systému zdravotní péče a směrovat do sféry rekreace považuji za velmi škodlivé.

www.mmr.cz