República Bolivariana de Venezuela – Bolívarovská republika Venezuela – je federativním zemědělsko-průmyslovým státem s významnou těžbou nerostných surovin. Nejdůležitějšími jsou ropa, zemní plyn, vysoce kvalitní železná ruda, bauxit, zlato, uhlí, diamanty, sůl, fosfáty a vápenec. Nejvýznamnějšími průmyslovými odvětvími jsou petrochemie, metalurgie – výroba surového železa, oceli a hliníku, strojírenství a potravinářství. Tři čtvrtiny její elektrické energie produkují vodní elektrárny. Rostlinná zemědělská výroba se orientuje na pěstování rýže, kukuřice, sorgy, manioku, slunečnic, brambor, luštěnin, bavlny, kokosových ořechů, cukrové třtiny, banánů, citrusů, manga, ananasů, kávy, kakaa, tabáku, sisalu a zeleniny. Živočišná na chov skotu, prasat, drůbeže a koní. Velký význam má rybolov a těžba dřeva. Má rozvinutou silniční a leteckou dopravu a obchodní loďstvo. Nachází se na severní polokouli poblíž rovníku u severního pobřeží Jižní Ameriky. Sestává z pevninské části a mnoha ostrovů. Na západě sousedí s Kolumbií, na jihu s Brazílií a na východě s Guyanou. V Karibském moři pak s ostrovními státy Trinidadem a Tobagem, Grenadou, Nizozemskými Antilami a Arubou. Má přes 26 milionů obyvatel. Jejím hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem španělština. Nejvyšší horou Pico Bolívar (5007 m n.m.). Nejvýznamnější řekou Orinoco, na jehož přítoku je nejvyšší vodopád světa Salto Ángel (979 m).

Jsem přesvědčen, že dokážeme česko-venezuelskou spolupráci všestranně rozšířit

S Jeho Excelencí ambasadorem Venezuelské Bolívarské republiky panem Victorem Juliánem Hernándezem León se potkáváme 16. září 2009. První, co mě upřímně překvapuje, je jeho český jazyk.
Pane velvyslanče, kde jste se naučil tak perfektně česky?
V Teplicích v Čechách. Do Československa jsem přiletěl 20. srpna 1988. Nejdřív jsem tu trochu pocestoval. Chvíli byl v Praze, pak týden v Pardubicích, než jsem nastoupil  do teplického jazykového institutu pro zahraniční studenty (UJOP). Dnes už je takových středisek daleko méně a dost se změnily metody. Zjemnil se způsob výuky – tzv. šokové terapie. Trošku to považuji za škodu. Ona „šoková terapie“ nebylo nic jiného, než že se veškerá komunikace s námi, od přistání na českém území, odehrávala pouze v českém jazyce. Díky tomu jsme se česky naučili velmi rychle.

Venezuela je zemí bohatou nejen na nerostné suroviny, ale i na turistické atraktivity. Řada mých obchodních partnerů k vám vozí své klienty. Vaše Isla Margarita je jednou z jejich nejoblíbenějších destinací.
Isla Margarita se u Čechů stala velice žádanou, ale nejen u nich. Disponuje kvalitní turistickou infrastrukturou západoevropského standardu. Musím ale podotknout, že vzhledem k rozloze mé vlasti je jen velmi malým územím. Právě proto jsme přistoupili k pořádání veletrhu cestovního ruchu v Caracasu, který se letos konal od 1. do 4. října. Zároveň připravujeme širokou nabídku pro zahraniční cestovní kanceláře, kterou jsme nazvali „Akce šesti cest“. Jsou v ní zakomponovány naše dominantní turistické cíle, od nichž se odvíjejí poznávací a pobytové programy.

V dobách, kdy se Československo řadilo mezi nejprůmyslovější země světa, se náš zahraniční obchod výrazně orientoval na dodnes perspektivní trhy. Tedy i na Latinskou Ameriku. Jaká je v současné době úroveň obchodní spolupráce našich zemí?
Česko-venezuelská obchodní výměna je slabá. Jsou případy, kdy vaši producenti své zboží dostali na venezuelský trh, ale zpravidla prostřednictvím třetích osob. Přitom ještě v osmdesátých letech jste k nám vyváželi nejen zboží a investiční technologické celky, ale také experty. Začátkem osmdesátých let byl hlavním poradcem vedení našich oceláren Čech, Ing. Karel Scheuter, který v současné době žije tady na Ostravsku. Dodnes je ve Venezuele váženou osobností. Jsem přesvědčen, že česko-venezuelskou spolupráci dokážeme všestranně rozšířit.

Mohl byste nastínit v jakých oblastech kromě průmyslu cestovního ruchu?
Určitě by se týkala oblastí, v nichž už byla vaše země u nás úspěšná, včetně vývozu technologických celků. V České republice je řada průmyslových podniků a průmyslníků, kteří je dokáží realizovat v různých oborech. Ať již je to např. zemědělství, potravinářský, zpracovatelský průmysl nebo zpracování odpadu. Spolupráce se může odvíjet v rámci společných venezuelsko-českých podniků realizovaných na základě mezistátních smluv nebo i přímých akcí českých a venezuelských podnikatelů.

V tomto vydání Všudybylu zahajuji seriál článků týkajících se vzniku našeho národa a kořenů naší státnosti. Jak je tomu u Venezuelanů?
Nepůjdu až tak daleko jako autor vámi zmiňovaného seriálu, tj. do období sklonku římského impéria. Naše současná ústava čerpá své základy ze tří zdrojů. Vychází z myšlenek velikánů naší historie: otce našeho národa a jednoho z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku Simóna Bolívara (1783 –1830); jeho učitele Simóna Rodrigueze (1769 – 1854) a bojovníka za svobodu generála Ezequiela Zamory (1817–1860). Po roce 1998 se totiž Venezuelané rozhodli, že změní základy své státnosti. Reagovali tak na nabídku našeho současného pana prezidenta Hugo Rafaela Chávéze Frías, s níž přišel ve své předvolební kampani. Poté, co vyhrál volby, okamžitě začaly celonárodní konzultace a v roce 1999 byla přijata vůbec první ústava schválená ve všelidovém referendu ve venezuelských dějinách. Zde, alespoň se domníváme, doopravdy platí taková naše základní premisa, která říká,: „ Nejlepší vláda je ta, která hledá největší míru štěstí pro svůj lid.“
Co se týče národa, specifičnost nás Venezuelanů je dána velikým míšením ras a národů. Jsou teorie, které hovoří, že Amerika (nejdřív Severní, pak Jižní) byla osídlena lidmi, kteří přišli odkudsi z Asie. Ostatně na našem území žije národ původních obyvatel, jehož příslušníci již po krátkodobém setkání s Japonci jsou schopni s nimi komunikovat v jejich jazyce. Tím jsem tedy mj. podotkl, že na území Venezuely dodnes žije původní předkolumbovské obyvatelstvo. Potom k nám připluli Evropané. Velice smutné vzpomínky jsou na éru otrokářskou, ale ta způsobila, že se na území Ameriky dostali naši černí bratři, Afričané. Hlavně v karibské oblasti a snad nejvíc ve Venezuele se pak tyto rasy a národy mísily. Ostatně po obou světových válkách jsme opět zaznamenali přílivy imigrantů. Simon Bolívar na toto téma řekl, že díky této bohatě pestré směsici všech ras je venezuelský lid jako malý lidský rod.

• www.embajada-venezuela.cz