Menu

Hlavní je láska a porozumění

01. 12. 2011

Ing. Jiří Plicka

Prožitkem člověk zjistí, že k životu nic moc nepotřebuje. Že v prvé řadě potřebuje lásku, vlídné zacházení a základní hmotné věci pro život. V zásadě je to všechno. Může se i dobrat k tomu, že v zemích, kde jsou války, nemoci, hladomory, platí jiné hodnotové žebříčky. My si, a to je problém větší části tzv. civilizovaného světa, nedokážeme vážit toho, co máme, a honíme se za fata morgánou. Navzdory tomu, hlavní je láska a porozumění. Pokud máte lásku a porozumění, máte v pořádku i fyzické tělo. Pokud se vám tohoto nedostává, projeví se to nemocí.

Habeas Corpus (z latiny „máš tělo“) je výnos, který v právních státech obviněným zaručuje právo na řádný soudní proces a humánní zacházení. Anglické právo zmiňuje toto ustanovení už v roce 1305 a v mnoha státech je dnes garantováno ústavou. V rozhovoru s Ing. Jiřím Plickou, členem výkonného výboru občanského sdružení Habeas Corpus, jsme vzali toto téma poněkud ze široka. Společnost nám 26. října 2011 dělalo několik „úředních myší“, jak Jiří Plicka s láskou říká morčatům své dcery, která bydlí v jeho kanceláři.
Pane inženýre, co bylo impulzem pro založení občanského sdružení zaměřeného na právní pomoc a poradenství lidem v nouzi? Není samozřejmostí brát se za práva bližních…
Počátečním impulzem byla veřejná poptávka a osobní zkušenost. V našem sdružení prakticky každý prošel prožitkem blízkosti fyzické smrti nebo ekonomické smrti. Mně se stalo v zásadě obojí. V té době jsem se začal spojovat s obdobně naladěnými lidmi. Především jde o hodnotový žebříček. Proto jsme si kladli otázku: Proč je český národ tak apatický? Proč je tak pasivní, ačkoliv má úžasnou historii a má na co navazovat? Začali jsme se dávat dohromady s dalšími lidmi a hledali odpověď. Protože příklady táhnou, po cestě historií zpět jsme se dostali do dob Karla IV., Jana Lucemburského, ale i dalších králů, Přemysla Otakara II. a ještě hlouběji, do časů českých knížat. Čechy, potažmo Morava, potažmo Slezsko měly v historii výrazně významnější roli než v současnosti. V době Karla IV., v roce 1378, Země koruny české zahrnovaly Království české, Markrabství moravské, Velkoknížectví slezské, Horní a Dolní Lužici, částečně Branibory, částečně Falc a další území. Patřila nám i oblast, která je dnešním Berlínem. Tato území byla osobou panovníka spojena s dalšími, a tak říše sahala od Severního moře po Jadran. Úloha Českého státu byla v minulosti podstatně významnější, než se jeví býti dnes. Následně jsme začali hledat způsob, jak vzbudit své spící spoluobčany. Využíváme k tomu osobnosti, jako třeba Jana Amose Komenského, představitele národního obrození a další vzory. Nesmíme opomíjet Slováky, s nimiž máme společnou velkou část historie, a to nejen z období Československa, ale také z dob, kdy čeští panovníci měli na hlavě korunu Uherského království. Ukazujeme lidem na konkrétních dějinných příkladech, že se před nikým nemusí hrbit či křivit, že mohou sebevědomě říci: „Jsem Čech nebo Moravan či Slezan a jsem na to hrdý!“ Takto stručně řečeno vznikl náš program „Prožité je více než naučené.“

Jak působíte na cílovou skupinu?
Snažíme se tak činit osobním příkladem. Rozebíráme situace žadatelů o pomoc a jejich prožitky. Lidé nás sami vyhledávají, pokud mají potřebu řešit své problémy, ať osobní nebo právní či jiné. Díky programu „Prožité je více než naučené“ jim mí spolupracovníci dokážou pomoci, jak tu kterou situaci řešit, jak má co fungovat. Zajímají nás konkrétní praktická řešení. Ne jak by co mělo být a co na to scholastické teorie. Samozřejmě, že je třeba mít oporu v teorii, ale řešení jsou individuální věcí a nelze je postihnout univerzálně.

Mohl byste uvést konkrétní případ, s čím můžete být nápomocni?
Obrátila se na nás rodina, že má problémy s maminkou, která se zadlužovala a opakovaně přiváděla rodinu do potíží. Původně se to jevilo jako problém ryze právní, kdy bylo zahájeno řízení o zbavení svéprávnosti maminky. Následnou hloubkovou analýzou se zjistilo, že řešení je úplně jinde, protože ta paní měla určitý problém zdravotní a taky z oblasti (dalo by se říct) spirituální. Určitým nastavením správné léčebné terapie se podařilo problém vyřešit. Maminka je v pohodě, a tím pádem odpadl i právní problém.

Takže jste prostředníky v krizových situacích…
Dá se říci, že zpravidla dokážeme přijít věci na kloub. A problémy vůbec nemusejí být v rovině právní. Mohou být úplně jinde, např. v rovině léčitelství atd.

Složitý pavouk všeho možného, co život přináší.
Asi tak. Každý případ je jiný.

Kolik máte zájemců o své služby?
Působíme v několika zemích. Máme přes dvě stě spolupracovníků v šesti státech. A nejen v Evropě. A co se týče žadatelů o pomoc, těch máme přes tisícovku ročně. Působíme v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, ve Francii, v Německu, v zemích Společenství nezávislých států a připravuje se Austrálie. Sympatizanty máme i na dalších kontinentech.

Vaše občanské sdružení se kromě služeb žadatelům o pomoc zabývá podporou veřejně prospěšných projektů. Můžete některé připomenout?
Je jich více. Jeden z nich je „Mosty mezi národy a zeměmi“. V jeho rámci si lidé vyměňují informace – názory a zkušenosti a spolupracují, aby jim jejich součinnost pomohla prosadit víc věcí. V oblasti legislativy se zabýváme konformitou návrhů zákonů a podzákonných předpisů s ústavou, eventuelně s mezinárodními smlouvami. V případě, že tomu tak není, iniciujeme právní cesty k nápravě. Spolupracujeme i na mezinárodním programu na záchranu Tater a Šumavy se slovenskými, maďarskými a rumunskými kolegy. Bereme se proti špatnému řízení a nastavení některých věcí z Evropské unie nebo jejich nesprávné aplikaci do národních legislativ. Spolupracujeme se subjekty, které se zabývají přírodní medicínou a léčitelstvím. Např. jsme spolupořádali kongres „Matka země“, kterého se účastnilo dvaadvacet států. Spolupořádáme sportovní šachové turnaje. Mimochodem, máme titul Mistra Evropy z roku 2008 v družstvech. Pracujeme s mladými lidmi i se staršími. Naše spektrum je hodně široké.

Která oblast je vašemu srdci nejbližší?
Spravedlnosti a porozumění mezi lidmi. A pochopitelně otázka národních tradic.

Co vás v nejbližší době čeká?
Zdůraznil bych problém ze sféry ekologie, který je velmi akutní, a to legislativní proces ohledně Národního parku Šumava, kde hrozí zakonzervování řetězení negativních dopadů. Jinými slovy, člověk tu před staletími svou činností narušil přírodní rovnováhu tak, že krajina není schopna si pomoci sama. Je tedy na něm jí pomoci. Cožpak je možné nechat Šumavu sežrat kůrovcem? Pokud ano, její lesní porosty zmizí, jako se to stalo v Tatrách na Slovensku. To je ožehavé téma. Z nás se v něm nejvíc angažuje kolega Vojtek ze sdružení Matej Korvín. Já se přikláním k řešení, že pokud příroda není schopna kůrovce regulovat, je na místě provést to silami člověka. Tedy eliminovat napadené stromy. Na to mají lesníci propracované metody. Uvazovat se k odumírajícím jehličnanům tak maximálně z Šumavy udělá travnaté kopce s pahýly nastojato mrtvých stromů, kterými kdysi, před dvě stě tři sta lety, člověk nahradil původní šumavské porosty.
S Jiřím Plickou porozprávěla Hana Janišová.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo