Formy organizace destinačního managementu

Organizace destinačního managementu neboli destinační společnost je organizace, která má za úkol zajišťovat koordinaci a kooperaci poskytovatelů služeb cestovního ruchu na daném území (tj. destinaci) za účelem efektivnějšího řízení turismu v regionu.
S ohledem na stále chybějící právní regulaci v podobě zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu nejsou závazně stanoveny právní formy organizace destinačního managementu, které tak závisejí zejména na otázkách možnosti financování, otázkách členství (zejména veřejný versus soukromý sektor), předmětu činnosti organizace atd. Volba právní formy je přitom z hlediska dalšího fungování organizace klíčová, a to nejen co do obsahu, role a vztahu k dalším subjektům veřejného a soukromého sektoru, ale i co do kompetencí a již zmíněného financování organizací destinačního managementu. Se zvolenou právní formou dále souvisí systém orgánů a jejich rozhodování, podíl členů na rozhodovací a kontrolní činnosti, včetně výkonu dalších oprávnění spjatých s konkrétní právní entitou.
Na základě současné právní úpravy můžeme zmínit mezi hlavními právními formami, které pro organizaci destinačního managementu přicházejí v úvahu, neziskové organizace (například ústavy, spolky, obecně prospěšné společnosti založené dle zákona č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech před 1. 1. 2014, tedy před účinností nového občanského zákoníku, kterým byl zákon č. 248/1995 Sb. zrušen), rovněž však podnikatelské subjekty – korporace, tedy typicky společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost.
Neziskové organizace jsou zejména vhodné pro přistoupení a spolupráci veřejného sektoru, naproti tomu společnost s ručením omezeným a akciová společnost se jeví výhodnější pro přistoupení a spolupráci sektoru soukromého, neboť jsou autonomní při rozhodování, apolitické a kladou důraz na vlastní komerční aktivity, včetně převahy vlastního financování kombinovaného s dotačními programy.
S ohledem na poměrně širokou variabilitu lze formy organizací destinačního managementu rozdělit pro přehlednost na organizace zřizované a financované orgány veřejné správy (obce a kraje), kde půjde typicky o právní formu příspěvkových organizací, dále na dobrovolná sdružení subjektů financovaná nejsilnějšími partnery, typicky spolky, či organizace vznikající na základě spolupráce podnikatelských subjektů, případně i subjektů veřejné správy, ve kterých budou převládat společnosti s ručením omezeným či společnosti akciové.
Nikoli poslední, ale rovněž jednou z významných forem, podle kterých lze organizace destinačního managementu dělit, jsou jednotlivé úrovně, na nichž působí, tedy organizace národní, regionální či na místní úrovni.
S ohledem na doposud nesystematickou a svým způsobem i živelnou úpravu destinačního managementu se jeví jeho úprava v rámci podpory a řízení cestovního ruchu nikoli vhodnou, ale zcela nezbytnou podmínkou jeho úspěšného a efektivního fungování.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz