Elegantnější řešení

Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu existuje od roku 1990. Má kolem tisíce členů – individuálních i regionálních sdružení a působí po celé republice. Současným předsedou sdružení je majitel pražského restaurantu Café Louvre pan Sylvio Spohr.

Naše vlast sice spěje do náruče EU, zároveň ale ignoruje vytváření legitimních podmínek pro lokální průvodcovskou činnost v intencích Evropské unie.
Již dlouho sdílím názor, že je třeba v některých věcech udělat pořádek. Průvodcovské služby nevyjímaje. Podporuji iniciativy pro zakotvení pravidel na udělování místních licencí. A to nejen v přímé souvislosti s kvalitou prezentace místa, kde provozuji svoji živnost. Ostatně i moje živnost je do značné míry závislá na šíření dobrého jména nejen svého, ale i lokálního. Prioritně jde o to, aby daleko účinněji fungoval systém odvodů daní z těchto činností. Jsou subjekty, mezi nimi mnoho zahraničních, které bezostyšně parazitují na tom, že někdo za něčí peníze postavil, vybavil, udržuje a chrání turistické atraktivity či atraktivnost místa. Bohužel, peníze vygenerované díky turistickým atraktivitám a službám cestovního ruchu se často ani nedostanou na území českého státu.
Praktiky některých průvodců jsou až vyděračské. Rád bych při této příležitosti prostřednictvím Všudybylu oslovil majitele incomingových kanceláří. „Procenta“, která průvodci „požadují“ za to, že opravdu přivedou dohodnuté turistické skupiny, jsou neuvěřitelně vysoká. Je to neseriózní vůči zákazníkům, vůči státu i vůči kancelářím, které vynaložily spousty prostředků a práce k tomu, aby klienty k návštěvě Česka získaly.

Cestovní ruch, natož problematika průvodců, náš právní stát příliš nezajímá. A průvodce svému zaměstnavateli či najímateli vždy vysvětlí, že daná hospoda má ty či ony vady na kráse a on tedy odvede skupinu tam, kde si to „zaslouží“.
I Café Louvre má smlouvy s incomingovými kancelářemi. Jedna z nich angažuje průvodkyni, která se od začátku snažila vytvářet konflikty. Dávala majiteli reference, jak je naše restaurace nemožná a málo vstřícná. Ona má mnohem lepší restauraci, kam by mohla klienty okamžitě vodit, tak, aby byli „všichni“ spokojeni. Zákazníci mohou být rukojmími v rukou průvodců. Naštěstí to není již náš případ. I tyto nečisté praktiky byly jedním z důvodů, proč se Café Louvre začalo masivně orientovat na opakovanou českou klientelu. Bohužel, mnoho restauratérů, a to i členů našeho Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu, se musí s těmito nepříjemnostmi potýkat dnes a denně dál. Velmi bych si přál, aby se tento problém začal seriózně řešit a abychom byli schopni najít nějakou elegantní a zákonnou cestu, jak dál.