Obory otevírané ve školním roce 2019/2020

Hotelnictví a turismus – čtyřletý s maturitou
(65–42-M/01)

Kuchař – tříletý s výučním listem
(65–51-H/01)

Číšník – tříletý s výučním listem
(65–51-H/01)

Gastronomie – dvouletý nástav­bový s maturitou
(65–41-L/51)

Rozhodněte se správně a staňte se členem našeho týmu!

Dvouměsíční praxe v Číně, tu hned tak někdo nemá

Koncem ledna jsem navštívil Mariánské Lázně. Tentokrát nejen kvůli Rudolfovu prameni, ale také kvůli zahraniční spolupráci letos už jedenadevadesá­tileté Hotelové školy Mariánské Lázně. Jejího ředitele Ing. Jiřího Chuma jsem se zeptal, odkdy datují novodobou historii této spolupráce.
Od roku 1967. Zpočátku naše hotelová škola vysílala studenty na praxi do zemí jako Jugoslávie, Bulharsko a Německo. Po roce 1989 jsme začali spolupracovat s Francií, Itálií, Německem a Rakouskem. V roce 2006 jsme pak navázali spolupráci s japonskou školou Tokyo Shokuryo Gakuin, jejímž vedoucím pro zahraniční styky byl pan Hideaki Watanabe. Naši studenti v ní absolvovali čtyřměsíční stáže a k nám do Mariánských Lázní během deseti let přijelo na padesát japonských studentů. Partnerská škola Tokyo Shokuryo Gakuin se specializuje na organizaci a zajišťování svatebních hostin, takže jsme tu japonské studenty zasvěcovali do našich tradic týkajících se svatebních obřadů.
Se zahraničními praxemi máme letité zkušenosti. Studenti Hotelové školy Mariánské Lázně obstáli vždy dobře. Výjimečně zajímavé praxe se zúčastňovali v sedmdesátých letech minulého století v Jugoslávii, kdy jsme obsluhovali i jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita v jeho oblíbeném letovisku na ostrově Velký Brion. Vždycky to byla VIP akce. Ostrov navštěvovali zajímavé osobnosti z celého světa a servis pro ně zajišťovala naše škola. Loni jsme začali spolupracovat s Guangzhou (někdejším Kantonem), hlavním městem provincie Guangdong.

Studenta Hotelové školy Mariánské Lázně Matěje Straky jsem se zeptal, co ho motivovalo vycestovat na stáž do Číny.
Možnosti získat nové zkušenosti a také to, že se mi tato praxe bude hodit do přihlášky na vysokou školu, protože chci studovat v zahraničí. Dvouměsíční praxe v Číně, tu hned tak někdo nemá. Informaci, že se naskytne tahle příležitost, jsme dostali v lednu 2018. Většina z nás to brala tak, že to asi nevyjde. Pak přišlo září a my byli ve čtvrťáku. Z původních čtrnácti kandidátů nás zbylo šest a náš výjezd doporučil generální ředitel Úřadu pro vzdělávání města Guangzhou pan Fan Qun. Praktikovali jsme na jihu Číny ve druhém největším čínském městě Guangzhou s více než patnácti miliony obyvatel. Pracovali jsme tam v nové restauraci zaměřené na českou a německou kuchyni, která se otevírala měsíc po našem příjezdu. Zařízena byla po vzoru pražské restaurace Výtopna. Drinky, pivo apod. neroznášeli číšníci, ale byly hostům na stůl doručovány malinkými vláčky. S tím nápadem přišel čínský podnikatel, kterému se líbí koncept Výtopny a který v Česku pracuje přes dvacet let. Spojil se se svými partnery a ve čtyřech lidech – on, jeho český společník a dva čínští společníci – otevřeli restauraci v osmipatrovém nákupním centru.

Na jaké pozici jste tam pracoval?
Byli jsme tam dva kluci, dvě holky z Hotelové školy Mariánské Lázně a dva čeští šéfkuchaři z Prahy. První měsíc bylo naším úkolem uvést restauraci do provozu a naučit čínské kuchaře připravovat česká jídla. Původně jsme je měli českým šéfkuchařům pomáhat učit, ale dopadlo to tak, že jsme jim pomáhali přímo s přípravou pokrmů a hlavně jako tlumočníci do angličtiny, kterou čeští šéfkuchaři nevládli.
Kuchyně i restaurační bar byly perfektně vybaveny. Do nich si najali lidi, kteří už v obdobných podnicích pracovali, avšak už ne na plac do obsluhy. Dokud jsme čínskou obsluhu nenaučili systém servírování jídel, bylo to příšerné. Něž se jídlo z kuchyně dostalo k hostovi na stůl, předali si ho tři čtyři lidé. Domluvit se s nimi bylo těžké, protože nerozuměli anglicky. Po týdnu jsme se s naším vedoucím dohodli, že my budeme nosit jídlo a oni obstarávat objednávky a debaras.

Lucie Beranové jsem se rovněž zeptal na motivaci.
Mě hlavně motivovalo navštívit Čínu. Když nám tuhle možnost nabídli, my čtyři jsme to hned přijali. My se té výzvy nebáli a ředitel Hotelové školy Mariánské Lázně pan Chum a celý pedagogický sbor nás v tom podporovali. I díky nim jsme navzdory dvouměsíčnímu pobytu v Číně dokázali ve škole všechno zvládnout.
První měsíc jsem pomáhala připravit restauraci na otevření. Druhý jsem roznášela jídlo hostům. Nejvíc si objednávali vepřová žebra, vepřové koleno nebo guláš a bylo vidět, že jim česká jídla chutnají.

A to je šlo jíst hůlkami?
To asi těžko. Jedli příborem, byť jim, hlavně nůž, dělal problémy. Když přišla rodina na večeři, ne že by si každý objednal své jídlo jako u nás, ale objednali se různá jídla dohromady. Ta si nechali dát doprostřed stolu a každý všechno ochutnal. K pití si dávali pivo, měli jsme tam Černovar, a čaje. Oproti mnohým českým hostům na nás byli ti čínští daleko hodnější a příjemnější.

Tomáše Nováka jsem se zeptal, jak se mu v Číně líbilo.
Velice. Ve zmiňované restauraci jsem pracoval na pozici pomocného kuchaře. Pomáhal jsem s přípravou českých jídel. Zasvěcovali jsme čínské kuchaře do české chuti. Velice mi v tom pomohlo, že jsem mohl těžit z odborného základu, který mi dala Hotelová škola Mariánské Lázně a praxe, kterou nám zajistila u svých partnerů.

Co vás k výjezdu motivovalo?
Určitě ten zážitek a příležitost vyjet skoro zadarmo a získat další praxi. Do Číny se člověk jen tak každý den nedostane. Mají tam zajímavou pracovní dobu. Každé nákupní centrum smí být otevřeno až od deseti hodin dopoledne, takže jsme do obsluhy chodili na půl dvanácté až dvanáctou. Pracovali jsme do půl třetí či do tří hodin. Pak jsme měli dvě hodiny pauzu a pokračovali od pěti do půl deváté. Pracovní doba byla super. Přišlo nám, že společenský život tam začíná až po jedenácté v noci. Na večeře jsme chodili i v jednu ve dvě hodiny nad ránem. Mají tam hodně podniků, kterým se říká Hot Pot (horká mísa) restaurace. Sednete si ke stolu, uprostřed kterého je vařič, v němž se vaří voda. Oni vám do ní dají zeleninu, takže to trošičku chutná jako vývar. Podle toho, co si objednáte, vám přinesou suroviny, vy počkáte, až voda začne vařit, a uvaříte si v ní, na co máte chuť, což bylo super.

Abych se jen nevyptával, požádal jsem čtvrtého účastníka, respektive účastnici stáže Barboru Liškovou, aby pro Všudybyl napsala esej na téma „Hotelováci na zkušenou v Číně“.
Díky našemu oboru hotelnictví a velmi dobré referenci Hotelové školy Mariánské Lázně v zahraničí se nám dostalo zajímavé nabídky, a to vycestovat za účelem zdokonalení angličtiny a získání pracovních a osobních zkušeností do Číny. Dali jsme dohromady čtyřčlennou výpravu a vyrazili na zkušenou. Letěli jsme z Prahy do Pekingu a z Pekingu do naší destinace v oblasti Kanton, kde žije více než 15 milionů obyvatel. Cesta byla vyčerpávající, a to především z důvodu přestupů. Trvala 14 hodin. V letadle z Pekingu jsme dostali první čínské jídlo. Pro vytvoření prvního dojmu asi nebylo nejlépe vybráno – při jeho konzumaci jsem si říkala: „Panebože, dva měsíce tady nezvládnu!“ Na letišti na nás čekal pan Li (majitel restaurace), který mluví velmi dobře česky. Za pomoci dalšího spolumajitele nás dopravil do hotelu, abychom se nachystali na první pracovní den. Komunikace vázla, strava nás nenadchla a vlastně první dny ani nikdo nevěděl, co je přesně náplní naší práce.
Další dny jsme se věnovali roznosu jídla, debarasu. Kluci získali své království v kuchyni a já s Luckou dostala na starost plac. Práce nám zabrala pět dní v týdnu a dva dny jsme mohli užívat volna. Nejlepším zážitkem bylo slavnostní otevření restaurace. Všude květiny, spousta jídla a pití. Všichni se fotili a smáli. Při té příležitosti nás dokonce navštívila i česká ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková.
V dalších dnech jsme se podívali i na loď, navštívili karaoke bar, výletnili po památkách, procházeli se městem a jedli všudypřítomné nudle. Nudle jsme milovali a také to bylo jediné jídlo, které pro nás bylo finančně dosažitelné. Ostatní strava, alkohol, ale i cestování byly velice drahé. Zažila jsem tam opravdu zajímavé a vzrušující dva měsíce života, na které budu ráda vzpomínat. V květnu k nám do Mariánských Lázní mají přijet studenti z Číny.
Čína si mě získala, proto říkám: „Na shledanou, Číno!“

• www.hotelovaskola.cz