Menu

• Obecní dům vznikal jako projev snah o národní sebeurčení, hrdosti a technické vyspělosti své doby • za každého režimu se na kulturu doplácí, a na nekulturnost ještě více • Obecní dům je významným vydavatelem, mezi jeho ceněné knihy patří „České Art Deco 1918 – 1938“ a publikace o Luďkovi Maroldovi • podstatnou náplní Obecního domu jsou koncerty vážné hudby – letošním projektem byla Pocta Emě Destinové • na příští rok připravuje další ročník „Plesu Obecního domu“, „Varhanního léta“ i sérii vystoupení slovenské „Lúčnice“ • devadesátileté jubileum Obecní dům oslaví i jako významný podporovatel nadačních akcí s dominantní orientací na postižené děti • oficiální elita tohoto národa odchází 28. říjen slavit na Hrad, v Obecním domě slaví Pražané • je po nás požadováno, abychom významně spoluvytvářeli kulturní image Prahy •

Dům, kde vznikala republika

05. 12. 2001

Obecní dům letos a příští rok slaví své devadesáté jubileum. A jak o něm v jeho Smetanově síni prohlásil předseda poslanecké sněmovny Václav Klaus v projevu při slavnostním zahájení mezinárodního kongresu European Hotel Managers Association (Všudybyl 3/2001, str. 12), je jedním z nejkrásnějších objektů a skvostů secesní architektury. Na tom, že v plné kráse slouží do dnešních dnů, má nemalou zásluhu jeho současný ředitel Ing. František Laudát, kterého jsem při této příležitosti požádal o rozhovor. Pane řediteli, jak to, že je jubileum Obecního domu záležitostí dvou letopočtů?
Je tomu proto, že byl otevírán postupně. Zprvu spíše pro uzavřené společnosti, a to již od září 1911. Ještě v ne zcela dokončeném stavu byl 5. ledna 1912 otevřen pro veřejnost. V letošním roce jsme zde již čtvrtou akcí připomněli 28. říjen – vyhlášení samostatné republiky, protože Obecní dům je místem, kde vznikala. Je to významné gesto směrem k Pražanům, protože kulturní i politická elita tohoto národa v čím dál větším rozsahu odchází na Hrad, kde jsou oficiální oslavy, kdežto v Obecním domě může za cenově přijatelných podmínek přijít slavit kdokoliv. Rok od roku si těmito oslavami získáváme větší a větší popularitu. K našemu velkému překvapení výrazně narostl počet zájemců o den otevřených dveří. Letos jich přišlo přes pět tisíc.

V únoru 2002 by měla vyjít retro publikace, která vypovídá o době, kdy Obecní dům začal vstupovat do života českého národa.
Zatím má pracovní název: „Národ, jeho město, jeho dům“. Zpracovává ji rozsáhlý autorský tým, sdružený kolem docenta Ledvinky – ředitele Archivu hl.m. Prahy, který je, ne-li největší, pak určitě jeden z největších současných znalců historie Prahy. Docela jsem zvědavý na reakce veřejnosti, zejména odborné. V knize budou popisována a fakty dokládána různá, i citlivá, témata. Obecní dům vznikal jako projev snah o národní sebeurčení, hrdosti a technické vyspělosti své doby. Jako protiváha Prahy německé. Možná poprvé se tak bude mít veřejnost možnost populární formou seznámit s některými fakty, stojícími proti dosavadním obecným klišé a tvrzením. Jsou zde stati, které popisují situaci pražských Němců koncem 19. a na počátku 20. století. O narůstajícím českém živlu, o vytváření tzv. velké Prahy. O vlivu, chování a postojích pražských Židů jak k německé, tak k české komunitě. S vydáním jsme si počkali až po roce 2000. Chtěli jsme mít přehled, kdo vydá jaké retrospektivní publikace o 20. století v Praze proto, abychom se vyhnuli opakování a publikaci známých fotografií. „Národ, jeho město, jeho dům“ je první knihou, kde je popisována alespoň v náznacích historie Obecního domu za socialismu i otázka působení umělců v Obecním domě. Jak byl smýkán v soukolí ekonomických a politických zájmů.

Coby někdejší metodik zájmové umělecké činnosti a programový pracovník Obvodního kulturního domu Prahy 10 a posléze i zastupující ředitel litvínovského domu kultury se na to čtení docela těším. Ostatně, předpokládám, že v některých aspektech ani dnes nebude řízení a zajišťování chodu Obecního domu procházkou růžovým sadem.
Ano, není až tak romantické. Ač máme statut příspěvkové organizace, musíme být výrazně ziskovou společností. Hlavnímu městu Praze (ve světě zřejmě zcela ojediněle) musíme splácet vložené obligační prostředky. Rekonstrukce Obecního domu se vším všudy, včetně uvádění do provozu, stála téměř jednu a tři čtvrtě miliardy korun. Počínaje rokem 1998 splácíme každým rokem zhruba čtyřicet milionů korun. Co se týče ekonomiky, Obecní dům má ročně příjmy zhruba kolem 120 milionů korun. 40 milionů dáme radnici na splátky obligací a zbytek spolkne provoz, údržba a obnova Obecního domu. Ročně jím totiž projde zhruba jeden milion návštěvníků, ať už účastníků akcí či turistických prohlídek, hostů restauračních provozů apod. Kulturní projekty rovněž stojí velké prostředky a až na vzácné výjimky – některé výstavy – nejsou ziskové.

Ano, za každého režimu se na kulturu doplácí, ale na nekulturnost ještě více.
V Obecním domě se ročně uskuteční zhruba šest až sedm set akcí – přičemž výstavu počítáme jako jednu akci. Výstavy běží téměř permanentně. Vytkli jsme si za cíl, aby v Obecním domě nebyl ani jeden den prázdný. Na stovky se počítají koncerty vážné hudby. Na desítky tiskové konference významných společností všeho druhu. Různá slavnostní zasedání, recepce a valné hromady obchodních společností. Pochopitelně, veřejnost může spatřit pouze onu pomyslnou špičku ledovce, kterou jsou veřejně přístupné akce – koncerty vážné hudby, ať už to je „Pražské jaro“ či „Pražský podzim“. Je po nás požadováno, abychom významně spoluvytvářeli kulturní image Prahy a doplňovali pražskou mozaiku kulturních akcí. Obecní dům s několika málo zaměstnanci teď v roce 2001 připravil asi 70 projektů. Patří mezi ně čtvrtý ročník varhanního léta. Počtvrté jsme tu měli reprezentační ples Obecního domu, který je přístupný, a to i s příznivým vstupným, veřejnosti, a který je stále prestižnější záležitostí. V sezoně se u nás koná kolem deseti plesů. Bohužel většina jich je firemních pro zvané.

Mohl byste zmínit některé velké výstavní projekty?
Letos to byla výstava Franka LLoyda Wrighta, která se těšila velké pozornosti. Veřejnosti jsme chtěli představit letní výstavou ve dvou částech rozsáhlé sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic. Spolupracujeme s Památníkem národního písemnictví, v této chaotické a kulturou přesycené době možná trochu pozapomenutou institucí, která vlastní ve svých sbírkách opravdu neskonalé skvosty. Teď na podzim je zde např. výstava „Sklářství na Novoborsku 1880 až 1930“, která ilustruje mimo jiné i jistý společensko-politický odraz. Většina skvostů, které budou vystavovány, vznikla v dílnách německých sklářů. Ke konci roku bude zahájena výstava o architektuře a díle Jana Kotěry, což je další veliký projekt, který by měl u veřejnosti vzbudit zájem. Záštitu nad výstavou převzal prezident Havel.

Zmínil jste se již o připravované knize s pracovním názvem „Národ, jeho město, jeho dům“. Snad mohu prozradit, že Obecní dům je od svého znovuotevření v roce 1997 také významným vydavatelem.
Obecní dům vydává celou řadu publikací. Mezi největší dva hity patří kniha, která byla vydána při příležitosti výstavy „České Art Deco 1918 – 1938“ a publikace o Luďkovi Maroldovi, které jsou téměř rozebrány. Ke každé velké výstavě, až na výjimky, jsme vydali rozsáhlou publikaci. Do současnosti jich bylo již patnáct. Některé dokonce v jazykových mutacích. S některými sbíráme prestižní ocenění jako loni např. „Kniha roku“ v kategorii umění za publikaci „Cesta na jih“. Tatáž publikace pak získala druhé místo v kategorii nejlepšího zpracování knihtisku. Letos jsme dostali dvě ceny. Kniha „Karel Čapek – fotograf“ získala první místo a „Společnost před objektivem“ druhé od magazínu Fotografie.
Ještě tento rok, těsně před Vánocemi, bude dokončena reprezentační publikace o Obecním domě, zatím v české a anglické mutaci. Je udělána jako procházka Obecním domem s obrázky a s prolínáním romantického textu a odborného komentáře. V dalším roce bychom se chtěli omezit na její překlady do dalších jazyků.

Obecní dům prý začne produkovat dokumentární filmy.
Magistrátem byl schválen životopisný film o Jarmile Novotné. Dokumentu jsou přisouzeny dvě dimenze. Jedna americká, druhá česká. Když jsem tento projekt konzultoval na magistrátním odboru kultury, paní ředitelka Brabencová říkala, že s panem radním Němcem (má na starosti kulturu) zvažují, že by Praha pro filmaře a režiséry vypisovala grant na filmy, které by výrazně zviditelňovaly Prahu. Mám pocit, že náš snímek bude takové první entré, protože od New Yorku se dostaneme k Praze a posléze i k české krajině. Už začínáme shánět materiály na další podobný projekt o Emě Destinové. V oblasti televizní tvorby začal Obecní dům od letošního května vysílat v pražské kabelové síti UPS patnáctiminutový kulturní měsíčník.

Obecní dům je nejen sídlem Symfonického orchestru FOK, ale byl i místem konání absolventských koncertů mé hudební školy.
Podstatnou náplní Obecního domu jsou koncerty vážné hudby. V roce 2000 v rámci akcí „Praha – evropská metropole kultury“ zažil účinkování newyorské filharmonie. Odehrávají se zde jak zahájení, tak zakončení Pražského jara. Stále více na atraktivitě nabývá „Pražský podzim“. Před Vánocemi se zde konají ve špičkovém obsazení koncerty vážné hudby. Loni jsme, možná k překvapení, vytáhli na světlo vzpomínku na Jarmilu Novotnou – významnou operní pěvkyni, o níž se u nás desítky let příliš nemluvilo, protože odešla do USA. Šestnáct koncertních sezon zpívala v Metropolitní opeře, což je více než Ema Destinová. Emu Destinovou jsme pak letos připomněli koncertem, pořádaným ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl.m. Prahy FOK. Zpívala v něm Andrea Danková, která má trochu podobný osud. Je to velice výrazná slovenská sopranistka, která je známá všude jinde, jenom ne v Česku. Většinu svých angažmá směruje rovněž na newyorskou operní scénu. Je jednou z hlavních protagonistek letošního projektu „Česká hudba ve Spojených státech“. Ti, kteří koncert slyšeli, určitě nelitovali. Posluchači ve vyprodané Smetanově síni chvílemi nehnutě naslouchali ojedinělému výkonu. Škoda, že Česká televize o tento koncert neprojevila zájem. Alespoň záznam by přiblížil neopakovatelnou atmosféru Dne republiky v Obecním domě.

Nevím jak teď, ale z osobní praxe vím, že začátkem devadesátých let pořádat výstavy, plesy či koncerty a nezkrachovat bylo větší umění, než umění samotné.
Už jsem naznačil, že svou programovou činnost dotujeme z pronájmů OD. Vyvíjíme agenturní činnost, protože agentury (zpravidla) akce výrazně prodražují i u nás v Obecním domě. Coby zprostředkovatelská umělecká agentura máme naprosto pevně stanovená pravidla, kolik co stojí. Navíc, s čím dál větší řadou umělců máme takové kontakty, že při jejich účinkování u nás dosahujeme příznivých cen, což určitě objednatel akce ocení na své peněžence. Snažíme se oslovit všechny generace. Pominu-li kursy tance, uvažujeme, že se zde v příštích letech budou konat i koncerty populárnější hudby. Již jsme si při našem letošním plese vyzkoušeli oprášit 60. léta. Jisté reminiscence již po pražských klubech a diskotékách jsou. Nicméně je to stále na úrovni pouštění záznamů. 12. října jsme realizovali další Reprezentační ples hl.m. Prahy, v jehož rámci jsme veřejnost pozvali na náš koncert (předběžně plánovaný na 11. prosince), kde by měla vystoupit skupina „Golden Kids“. Sníme i o tom, dostat sem významné interprety nejenom ze 60. let. Na příští rok připravujeme další ročník „Plesu Obecního domu“, „Varhanního léta“ i sérii vystoupení slovenské „Lúčnice“. Chystáme výstavu (již je uzavřena smlouva s paní Neumann ze Švýcarska) návrhů na Muchovu knihu „Otčenáš“ v jedné části a druhá část se bude týkat Muchových návrhů na pavilon Bosny a Hercegoviny, který byl na Světové výstavě.

Pane řediteli, rád bych na závěr zmínil, že Obecní dům je významným podporovatelem nadačních akcí.
To ano, ale stejně musíme odmítat desítky a desítky požadavků, které se na nás valí. Naši zákonodárci od 1. ledna významně omezili, či dokonce znemožnili to, abychom kohokoliv podporovali absolutním způsobem, takže s tím máme jisté problémy. Nicméně i tak vstupujeme do řady projektů, např. ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR, kterému jsme umožnili realizovat výstavu dětských kreseb na téma „Jak děti vidí kriminalitu“. Dlouhodobě spolupracujeme s nadací kostní dřeně v Plzni. Spolupracujeme velmi úzce s Nadací Olgy Havlové. Umožňujeme návštěvu výstav postiženým dětem, občas i s přednáškami a občerstvením.

Naše interview vychází těsně před Vánoci. Jaká jsou přání či předsevzetí pana Františka Laudáta, ředitele Obecního domu v Praze, do roku 2002?
Pokud se týká přání, je prosté. Mít klid a ekonomické podmínky pro svoji práci . Ono to není málo. Hodně stránek bych mohl popsat o tom, čemu jsem už musel čelit, a jak je obtížné chránit Obecní dům před často diletantskými nápady lidí, kteří se považují za nejchytřejší. Pokud se týká předsevzetí – dělat dobře svoji práci a dál zvyšovat pomyslnou laťku úrovně Obecního domu jako vlajkové lodě zejména české kultury. Udělat vše pro to, aby byl zejména v očích Pražanů, kteří si ho postavili a nedávno opravili ze svých daní, brán jako příjemné místo pro setkávání.





Obecní dům

náměstí Republiky 5

111 21 Praha 1

tel.: 02/22002121

fax: 02/22002122

www.obecni-dum.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new