Menu

Do Karibského ráje 2

31. 10. 2004

Tradiční kubánská kuchyně
je silně ovlivněná španělsko-maurskou gastronomií. Tak tolik jsem se dozvěděla před odletem z příručky. Můj poznatek je ale trošku jiný. Třeba, že jsem nečekala, že na Varaderu budu jíst ty nejlepší škvarky, vepřové výpečky a pečené kuře, jaké jsem kdy jedla, kuchyně mi klidně přišla jako středoevropská, až na dary moře. Těch ale na můj vkus Kuba zas tak moc nenabízí. Asi nejvíc je k mání langusta. Ta se dá objevit téměř na každém jídelním lístku. Je to opravdová pochoutka. Cena porce je kolem 12 dolarů, což je na naše poměry cena rozhodně velice příznivá. Za pravdu mi dá jistě každý, kdo si na ni občas vyjde u nás v Česku. Pokud se ale seznámíte s domorodci a ti vám začnou věřit, může se vám stát, že dostanete pozvání do soukromí. Já takové pozvání dostala. Langusta byla vynikající a pokud budete mít šanci ochutnat domácí výrobu, rozhodně neodmítejte.
Právě na této večeři přišla řeč na původní obyvatele ostrova. Těmi byli Indiáni a byli nemilosrdně vybiti. Jejich někdejší přítomnost na ostrově připomíná jen pár skanzenů. Tam se dozvíte o jejich způsobu života a většinou hliněné skulptury postav osázené kolem původních příbytků z bambusu ukazují, jak tito lidé žili.

Manjuarí
Když jsem na dovolenou na Kubu odlétala, jako klad mého počinu mi bylo řečeno,že je to skvělé místo už proto, že tam nejsou žádní jedovatí živočichové. Musím se přiznat, že nevím, zda to byla pravdivá informace, ale při povídání s domorodci jsem se skutečně o žádném takovém zvířeti nedozvěděla. I Kubánci mají své národní symboly a některé jsou právě z živočišné říše. Tak třeba červenomodrobíle zbarvený pták tocororo je jedním z nich. Lépe řečeno jedním z mnoha ptáků. Těch je tady údajně zaregistrováno na tři sta padesát druhů. Mě ale asi nejvíc zaujala ryba, která vypadala jako z filmu „Cesta do pravěku“. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Že se jedná o skutečný skvost bylo vidět i z toho, že nádrž s rybami ve dne v noci hlídal i v areálu parku hlídač. Tento prehistorický druh zelené protáhlé ryby s malými výraznými šupinami a dlouhou oválnou čelistí je údajně starý 150 milionů let. Rybě říkají manjuarí a je jen jedním z rybích druhů, kterých je kolem ostrova na devět set. Ze savců jsem viděla i obrovského hlodavce, který žije v horských lesích – hutia. I ten je jedinečný a stojí za to ho spatřit.

Migrující krabi
Obrovský dojem na mě udělali i migrující krabi. Tahle podívaná ale rozhodně není pro ochránce přírody, spíš pro otrlé chasníky z jatek. Pohled na tisíce těchto zvířátek, která se bokem obrovskou rychlostí přesouvají z moře do lesíků na pobřeží, je úchvatný. Děsivá je jen silnice, která jim kříží cestu. Ta má temně rudou barvu a je vystlaná tisíci rozježděných mrtvých krabích tělíček. Musím ale přiznat, že přejet silnici, aniž byste nějakého kraba neposlali do krabího nebe, skutečně nelze. Je jen s podivem, proč tyhle cesty v době rozmnožování nejsou uzavřeny, popřípadě nejsou vybudované nějaké nadjezdy, které by těmto masakrům zabránily.
Jana Škopková





Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo