Menu

Do jakéže to moderní doby kráčíme?

31. 10. 2004

Rozhovor s prezidentem Národní federace hotelů a restaurací České republiky panem Romanem Vacho jsme uskutečnili po skončení výkonného výboru NFHR ČR v hotelu Monty v Mariánských Lázních záhy poté, co vláda odložila zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích služeb o jeden rok.
O devatenáct měsíců. Sněmovna totiž o zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích služeb rozhodla s platností od 1. května 2004. Jsem rád, že zvítězil zdravý rozum a že vláda učinila konkrétní prorůstové opatření v jednom z významných odvětví českého národního hospodářství – v průmyslu cestovního ruchu.

Jak ilustruje uplynulého půl roku, zařazení sazby DPH u stravovacích služeb do základní 19% sazby nevedlo k vyššímu výběru daní, ale k opaku. K demotivaci podnikatelů, kterou ve čtvrtém vydání letošního Všudybylu předpověděl „šedivý“ sci-fi fejeton „Hotely a restaurace v roce 2006“:
„Reforma z roku 2004 pokračuje a direktivy Evropské unie jsou českou vládou uplatňovány dle zásady "papežštější než papež“. Restauratér-hoteliér J.N. zešedivěl, a to tak, že úplně. Války, nemoci a teroristické útoky ve světě ho připravily o část hostů, tím i příjmů, takže mu starostmi zešedivěly vlasy. Stejně jako vlasy je dnes, v roce 2006, šedá i fasáda jeho podniku. Peníze investoval do sladění provozu svého podniku s novými hygienickými normami, o jejich zbytek ho připravilo zvýšení DPH v roce 2004, a na fasádu nezbylo. Jako fasáda podniku je šedý i jeho jídelní lístek. Tradiční česká jídla – oblíbené „hotovky“ díky hygienickým předpisům vytlačil eurořízek s hranolky na sto způsobů. Jako jídelní lístek zešedivěli i dva zaměstnanci, protože jsou již bývalí zaměstnanci, přesněji nezaměstnanci. A tak náš hrdina přemýšlí, jestli jeho černé myšlenky nezaplaší přesun do šedé ekonomiky, kam se již část jeho podniku, alespoň vzhledem – fasáda, jídelní lístek a částečně i zaměstnanci – odebrala. Večer to musí u černého piva probrat s těmi, jejichž práci již nenakupuje on, ani jeho hosté – pekařem J.P., majitelkou prádelny A.D., prodavačem suvenýrů K.D. a dalšími, kteří stejně jako on dnes řeší otázku, zda a jak žít jako ekonomicky bílí, přežít jako šedí, nebo vidět svět černě jako nezaměstnaní. Je to jen zlý sen pana J.N., nebo v roce 2004 zvítězil zdravý rozum nad potřebou krátkodobě naplnit státní kasu, aby bylo co rozdávat?"

Právě. Jedním z našich argumentů v rámci vyjednávání s politickou reprezentací a představiteli vlády byl i ten, že bude-li zvýšeno DPH, nebude výnos korelovat s jeho zvýšením. Argumentovali jsme i tím, co se záhy začalo projevovat u stravovacích služeb.

Pane prezidente, kam kráčí průmysl cestovního ruchu ve světě? Kráčí ten náš, český, s ním, před ním nebo za ním?
V současné době (co se týče společenské poptávky a jí odpovídajících kroků politiků) jej spíše opatrnicky, s mnohým přešlapováním na místě, následuje. Celosvětově, tak jak uvedla WTO, je totiž průmysl cestovního ruchu největším zaměstnavatelem a jedním z nejprogresivněji se rozvíjejících odvětví. V tomto má Česká republika při své současné strategii zaměstnanosti – „co nejvíce lidí do montážních hal průmyslových zón“ – obrovské rezervy. Je zavádějící v této oblasti argumentovat Prahou. Pokud mluvíme o hotelnictví a o průmyslu cestovního ruchu, je potřeba vidět obrovský a mizivě využívaný potenciál na většině území České republiky. Vysoká podzaměstnanost v podmínkách České republiky v oblasti služeb jasně ukazuje, kam je potřeba upřít pozornost a kde učinit vstřícné kroky a vytvářet prostor.

I já se domnívám, že by hospodářští stratégové měli shlédnout film Charlieho Chaplina z roku 1935 – „Modern Times“ (Moderní doba), aby viděli, kam že to kočírují… A navíc, když je incoming tak výrazným generátorem zahraničního inkasa.
Ano, orientace na incoming je z hlediska zahraničního obchodu velice zajímavá. Nicméně kolem čtyř milionů potenciálních klientů nemusíme vozit ze zahraničí, ale máme je ve vlastní republice. Pro tuto skupinu spotřebitelů je u nás potřeba vytvářet podmínky pro trávení volného času a v rámci firemních akcí a kongresů i pracovního. Mění se počet dovolenkových cyklů i délka dovolených. Dnes již je jasné, že lidé svoji dovolenou nerozdělují na dvakrát dva týdny, ale že rozdělení je čtrnáct dní a dvakrát jeden týden nebo prodloužené víkendy. To je trend, který potřebuje zázemí v rámci regionů, které bezesporu mají co nabídnout. Myslím si, že každý kraj by měl pečlivě zvážit vlastní politiku v oblasti rozvoje cestovního ruchu a budovat lokální destinace cestovního ruchu. Motivací těch, kteří daná území spravují, by pak především mělo být vytváření pracovních míst a podnikatelských příležitostí – coby pilířů sociálních jistot obyvatel.





www.nfhr.cz

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo