Menu

Digitální reklamní teploměry, úžasná vychytávka

21. 03. 2007

Byl jsem zaúkolován koupit vstupenky na mezistátní fotbalový zápas Česko – Německo. Ale kdo to zkoušel, ví, že se jen tak koupit nedají, že je třeba je shánět. Pátral jsem všude možně, a tak jsem se potkal s Mgr. Josefem Kopačkou, s nímž (krom kamarádů) máme společné i to, že děláme do reklamy. Nicméně první téma, které jsme otevřeli, byl sport. Pane magistře, jak jste se k němu dostal?
Sportoval jsem odmalička. V mládí a ani v dorosteneckém věku jsem netušil, že mne aktivity spjaté se sportem budou jednou živit.

Na to, že jste byl ředitelem fotbalové Sparty, je to velmi skromné konstatování.
Sparta byla už od dětství mým týmem snů. Protože můj tatínek pracoval v Praze, velmi často jsem chodil na její zápasy. Určitě jsem však nemohl tušit, že kdy budu dělat jejího ředitele. Byla to shoda náhod a štěstíčka, které mi pomohlo dostat se na Spartu. Bylo to v době, kdy ji vlastnily Východoslovenské železárny Košice. Dlouhá léta jsem tam pracoval, a to i na jejich obchodním zastoupení v Praze. Poté, co koupili Spartu, jsem byl osloven spolu s řadou dalších adeptů. To bylo na jaře roku 1996, kdy mi telefonovali, že se mám dostavit do pražského hotelu Forum (dnes Corinthia Towers). Byl tam odstupující majitel a také fenomenální fotbalista, jemuž jsem chodíval fandit, v té době už trenér a manažer, Jozef Chovanec. Byl jsem jak „Alenka v říši divů“, když mi oznámili, že mám zítra nastoupit. Následujících pět let, které jsem strávil na Spartě, bylo pro mne po právnické fakultě další vysokou školou. Životní, sportovní i manažerskou. Díky tomu mám dodnes spoustu kontaktů a hodně kamarádů.

V současné době děláte sponzoring pro řadu sportovních odvětví.
V roce 2001 jsem skončil ve Spartě a uvažoval, co dál. Zda se věnovat advokacii, či zůstat u sportu, což jsem vyřešil spojením obého a dělám sponzoring fotbalových a dalších sportovních klubů. Ať už je to lyžování, v němž Česká republika letos zažívá historicky nejúspěšnější sezonu, hokej nebo nohejbal, v nichž trvale patříme mezi nejlepší na světě atd. Ale rád přiznávám, že mým nejoblíbenějším sportem zůstává fotbal. Spolupracuji s Marilou Příbram, se Spartou Praha a s dalšími českými, slezskými a moravskými kluby. Tím, že stát, resp. společnost podporuje sport na amatérské či profesionální úrovni, pomáhá vytvářet pozitivní příklady mládeži. A i když na stránkách Všudybylu pražský arcibiskup Miroslav kardinál Vlk varovně zvedal prst před přílišnou orientací mládeže na výkon (10/2005 str. 6–9), je určitě třeba se pozastavit nad tím, o kolik v rámci českého školství poklesl počet sportovních tříd. A souvisí to s tím, že je ve sportu nedostatek peněz. Investice do mládežnického sportu a do sportu vůbec jsou vkladem do naší budoucnosti. Ostatně, díky čemu bylo uznáno a vůbec vzniklo Československo? Díky zdatnosti a schopnostem lidí odchovaných tělovýchovnými organizacemi, jako byly Sokol apod. Díky slovenským a českým legionářům, kteří dokázali to, na co neměly takové imperiální mocnosti, jako byly Velká Británie, Francie či USA – kontrolovat transsibiřskou magistrálu a přilehlá území. Dnes se obě naše země, Česko a Slovensko, potýkají s drogovou závislostí mládeže. Ta je z podstatné části způsobena ztrátou motivace a nedostatkem kladných vzorů. Děti a mládež daleko méně sportují. I proto považuji za své poslání podporovat rozvoj sportu.

Pane Kopačko, disponujete velmi atraktivní sítí reklamních ploch nejen na stadionech a ve sportovních areálech, ale i u čerpacích stanic v podobě tzv. digitálních reklamních teploměrů, což je úžasná „vychytávka“. Nejen tím, že jsme zemí motoristů, takže nám není zbytí než zajíždět k čerpacím stanicím, ale právě již zmíněnými digitálními teploměry. Ukažte mi někoho, kdo se nepodívá, „kolik jim to tady ukazuje“.
Ano, spolupracuji s panem Václavem Chmelařem z reklamní společnosti DIRTECHO MEDIA, a díky tomu disponujeme osvětlenými atraktivními reklamními plochami na čerpacích stanicích po celém území České republiky, na nejexponovanějších místech. Reklama, nejenže je tam všem na očích, ale přímo přitahuje pozornost, a to i díky efektu, který jste naznačil.

Vaše reklamní agentura J.J.J.K. disponuje nejen atraktivními reklamními plochami, ale podnikáte i v oblasti reklamních předmětů.
Velkou konkurenční výhodou naší reklamní agentury je rychlost, flexibilní realizace záměrů a velmi vysoké zhodnocování prostředků vložených do propagace, a to nejen v souvislosti s využitím digitálních teploměrů coby jejích nosičů. Disponujeme know-how, které ostatní reklamní agentury nemají. Troufám si tvrdit, že takovou znalost sportovního prostředí, jako máme my, nemá ani desetina agentur působících v Česku. Kromě toho podnikáme i v oblasti reklamních předmětů. Jsme schopni zajistit vše od tužek přes hrníčky až po sportovní šály. Nabízíme zalévání různých objektů do speciální pryskyřice. Mohou jimi být i klubové a firemní symboly, obrázky sportovců a trenérů, ale i další objekty včetně fosílií z českých a světových lokalit. Výsledkem této jedinečné technologie mohou být například přívěsky ke klíčům. Je to atraktivní koncept. Reklamní předměty z přírodních materiálů jsou sice trochu dražší, ale není to kýč, a člověk se nemusí bát, že se společensky shodí, když si takovou věc dá na stůl.

Velkou módou jsou tzv. lakové obtisky, které velmi často dokumentují geologicky významné partie ložiska, např. tektonické poruchy, horninové hranice, litologické změny apod., horniny nadloží a podloží, např. eluvia, písky, hlíny, vulkanity apod. či těženou surovinu, a které mohou zachytit výskyt minerálů či fosílií v jejich po miliony let neměnné poloze.
Ano. Speciální metoda umožňuje pořizovat z jámových a stěnových řezů, sond, profilů a odkryvů tvořených nezpevněnými materiály a horninami (jako jsou zvětraliny, půdy, jíly, písky, štěrky a rašeliny) obrazy souhrnně označované jako lakové obtisky. Ty již osmým rokem na tuzemský i zahraniční trh dodává, jako jediný výrobce v České republice, firma Dolmat. Princip výroby spočívá v tom, že se vybraná část odkryvu zeminy nastříká řídkým penetračním lakem, který do zeminy pronikne a zpevní ji, aniž ji strukturně, minerálně či barevně poruší. Po zaschnutí se takto preparovaná plocha zesílí neředěným lakem a řídkou tkaninou. Po zaschnutí se tkanina opatrně strhne, a lak na ní drží souvislou tenkou vrstvu preparované horniny, která si uchovává původní vzhled. Preparát o ploše až do několika čtverečních metrů je možno přemístit do interiéru a zarámovaný trvale uchovat jako originální umělecké dílo.

Čím dál větší pozornost cestovatelů přitahují nejen digitální teploměry na čerpacích stanicích, ale také naše rodná vlast – Československo.
Ano, obě naše země mají úžasný potenciál z hlediska byznysu, který je stále nepříliš doceňován – cestovního ruchu. Cestovní ruch ale vnímám nejen jako hospodářské odvětví, v jehož rámci lidé – turisté utrácejí peníze kvůli tomu, aby se potkali sami se sebou. Tj., aby se vydali kamsi, kde jim bude dobře. To, že takovým místem, kde se najdou a kde je jim báječně, je Česko a Slovensko, je jen ku prospěchu ekonomik obou suverénních zemí. Díky cestovnímu ruchu po roce 1989 se naši lidé daleko více seznamují s životem lidí od nás na západ, na jih, na východ i na sever. Ostatně před pár lety jsem dostal pozdrav od ředitele Galerie MIRO v kostele sv. Rocha PhDr. MgA. Miro Smoláka ze severního pólu z Arktidy. A pokud člověk opravdu hodně cestuje, je mu dáno si uvědomit, jak jsme (a je jedno hovořím-li o Česku nebo Slovensku) malou zemí, hodně dlouho uzavřenou do sebe. Cestování velmi výrazně přispívá k vzájemnému poznávání, k chápání sebe sama, k výměně zkušeností a různých pohledů na svět.

Rozbili jsme Rakousko-Uhersko, a na třetí pokus si vytvořili to současné. Zřejmě jsme se rozdělili nejen proto, aby bylo lze vytvořit další systemizované evropské vladařské místo, ale také, abychom se v rámci Evropské unie stali partnerskými státy. Nestýská se vám po Československu?
Rozdělení Československa jsem nesl velice těžce. Jsem přesvědčen, že společně jsme mohli dokázat daleko víc.

Slovensko je ale dnes pro české turisty zemí zaslíbenou. Jimi nejnavštěvovanější zemí.
Chápu, proč tomu tak je. A sám bych na Slovensku určitě mohl doporučit spoustu míst. O některých z nich se v minulém vydání Všudybylu zmiňoval náš někdejší skvělý pětibojař Bohuš Palovič. Ale kromě tatranských regionů jsou tu i další. Např. oblast Slovenského ráje, který velmi často navštěvuji a který mne neustále fascinuje.

Slovensko je nádherné. Jeden z posledních čundrů, které jsem tam absolvoval, byl napříč Vihorlatem.
Vihorlat je úžasný. Sninský kameň, Morské oko atd. Doporučil bych i nejvýchodnější část Slovenska. Za Sninou je nová vodní nádrž Starina. Panensky úžasné je okolí Kremence, kde se potkávají hranice Slovenska, Ukrajiny a Polska. Nádherná příroda. Pro ty, kteří rádi lázně, bych na Slovensku doporučil řadu míst, např. Liptovské kúpele Lúčky nebo od dob Římské říše zřejmě nejslavnější slovenské lázně Piešťany – dnes opět báječné vzkvétající místo s nejstarším golfovým hřištěm na Slovensku. No, a kdo nebyl v Tatrách, jako by ani nebyl na Slovensku. S velkým zájem jsem četl interview s Dr. Palovičem o tom, jak tam s manželkou budují nový golfový rezort.



www.jjjk.cz

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001