Menu

Cestovní ruch potřebuje větší popularizaci

20. 11. 2010

S náměstkem ministra pro místní rozvoj Ing. Michalem Janebou se potkáváme 27. října 2010.
Pane náměstku, s jakou vizí jste přišel na ministerstvo a jaké jsou vaše cíle v oblasti cestovního ruchu?
Cestovní ruch určitě potřebuje větší popularizaci k tomu, aby se do obecného povědomí dostalo, jak důležitou platformou hospodářského a společenského rozvoje je, do jakých oblastí zasahuje a jak ovlivňuje jejich existenci a výkonnost. Přál bych si, aby si veřejnost začala více uvědomovat, že peníze je možné generovat nejen ve službách domácím a zahraničním turistům, ale také to, že turistický ruch má dopad na celkovou zaměstnanost a tvorbu podnikatelských a pracovních míst. To se týká zejména regionů, které trápí vysoká nezaměstnanost a není tam moc šancí rozvíjet výrobní či jiná odvětví. V současné době jsou takovéto možnosti cestovního ruchu přehlíženy, nebo o nich neexistuje hlubší povědomí.
Hovoříme sice především o incomingu a domácím cestovním ruchu, ale hospodářský vliv cestovního ruchu je nesporný i na rozvoj outgoingu. Čím více budou Češi vydělávat (a to souvisí s jejich zaměstnaností), tím více budou cestovat do zahraničí. Nicméně, zpátky k domácímu cestovnímu ruchu a incomingu. Dokážeme zacházet s turisty jako se zákazníky dobře? Dokážeme je účinně oslovit, aby do Česka přijeli? A pokud jedou, jsme s to je motivovat a vytvořit podmínky k tomu, aby své cesty a pobyty cílili nejen do Prahy,
ale i do všech dalších regionů České republiky? A dokážeme jim nabídnout to, co očekávají,
a ještě něco dalšího, co je zaujme, aby přijeli i příště a doporučovali Česko ostatním? Jsem toho názoru, že v tomto máme velký prostor pro zlepšování našich referencí. Turisté jsou zákazníci, od nichž chceme, aby přijeli a utráceli tu peníze. Především je ale třeba,
aby turista nebyl brán jako někdo, kdo tu vadí, ba téměř jako nepřítel, ale aby byl vítaným hostem, který je pro nás hospodářským přínosem. A aby tomu odpovídala naše pohostinnost
a služby, které mu poskytujeme.

Český incomingový cestovní ruch v historicky velice krátké době negativně zasáhla řada událostí. Kromě živelných pohrom, včetně popela z islandské sopky Ejafjallajökull, to byl teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, SARS a v neposlední řadě hospodářský útlum akcelerovaný finanční a hypoteční krizí.
[F.J.1]Určitě bychom se měli víc angažovat v místech, odkud lze do Česka přivážet hodně bohatých turistů. Ne náhodou se touristboardy států západní Evropy a Ameriky tak výrazně angažují na Dálném východě, v zemích SNS a v Indii. Otázkou ale je, pokud se tamní cestovatelé rozhodnou, kolik z nich má šanci do Česka přijet. Zda jim chceme a umíme poskytnout servis. Zároveň se však chceme věnovat zemím, kterým jsme blíž, byť jejich cestovatelé nejsou tak utráciví jako bohatí turisté z Východu, avšak nemusí překonávat velké vzdálenosti a administrativní překážky.

Bezesporu. Pokud se český zahraniční obchod nechce nebo mu kdosi zakázal orientovat se na neuvěřitelná množství neuvěřitelně bohatých zákazníků z nejperspektiv­nějších zdrojových zemí (třeba proto, aby své peníze jezdili utrácet do USA a do západní Evropy), je třeba napřít síly v zemích sousedních. Ostatně, kolik cestovatelů v nich o Česku ví? O tom, že jejich představy o nás je motivují navštívit Českou republiku, se dá úspěšně pochybovat. Takže, pokud chceme jejich peníze, tj. aby k nám přijeli utrácet, čeká Českou republiku spousta osvěty, a dokonce boření pomluv a mýtů, tedy antipropagandy.
Bohužel musím konstatovat, že si to děláme sami. Některé problémy, které negativně ovlivňují pohled na Česko, jsou nadmíru medializované, a přitom to jsou často střípky bez souvislostí, kterým ovšem zahraniční cestovatel může dát velký význam. Určitě neříkám, být opatrný a nemedializovat to, co České republice na kreditu nepřidává. Bylo by však záhodno dát minimálně obdobný prostor i tomu, co prospívá dobrému jménu naší vlasti. A na toto téma bych si dovolil i malou perličku z doby svého pobytu v Kanadě. V tamní televizi proběhl v hlavním čase dokument o České republice a našich zvykoslovných tradicích. Věnoval se Velikonocům, tedy i tomu, za jakým účelem řežeme a splétáme pruty. Druhý den jsem měl od kolegů v práci tisíce dotazů, zda tu opravdu bijeme ženy a jestli to skutečně patří k naší tradici. Když jsem jim vysvětlil, že je to pěkný zvyk, říkali: „No, ale stejně. To by u nás nešlo“.

Někdo tvrdí, že domácí cestovní ruch zvyšuje svoji výkonnost i díky dopadům následků finanční a hypoteční krize. To, že Češi daleko víc dovolené a prázdniny tráví v Česku a že svoje výlety a incentivní programy zaměřují na objevování nových míst, je pro Česko hospodářsky bezesporu pozitivním trendem. Já bych ale řekl, že je tomu tak také proto, že českým výletníkům a turistům Česko daleko víc chutná.
V Česku je stále spousta restaurací, které nabízejí řadu jídel pod prazvláštními jmény, pod nimiž si nově příchozí nedokáže představit, co to je. Různá tajemství kuchaře atd. Avšak evropský trend je zařazovat na jídelní lístky také tradiční, s daným místem nebo regionem spjatá jídla. Ukazuje se, že je to dobrý marketingový tah i z hlediska cestovního ruchu. Že spousta lidí jezdí právě za takovým jídlem, anebo že místní specialita při rozhodování, kam se vydat, sehrává podpůrnou pozitivní roli ve prospěch toho kterého místa. Jsem proto rád, že tento trend zasáhl i Česko a že dochází i k obrodě výroby českých regionálních potravin, které vídám v obchodech. To, co českému cestovnímu ruchu pomáhá, je zpestřování a rozšiřování nabídky nejen v oblasti gastronomie. A v této souvislosti se musím zmínit o úspěšném portálu “Kudy z nudy“, který cestovatelům dává přehled, co naleznou v místě jejich pobytu nebo na trase cesty, takže si mohou sestavit atraktivní cestovní plán nebo program svého pobytu.

V jaké fázi je zákon o cestovním ruchu?
Návrh zákona je zatím ve stádiu tzv. „věcného záměru“ a měl by být do konce roku předložen vládě. Paragra­fované znění a další harmonogram jeho zpracování lze nyní obtížně odhadovat. Zpravidla jde o záležitost několika dalších měsíců. Včetně projednání ve Sněmovně a Senátu se může jednat klidně o jeden rok i déle. Naší ambicí je, aby byl účinný nejpozději od 1. ledna 2013. 
 


[F.J.1]tady není žádná otázka, odpověď nesouvisí?

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new