České vinaře chceme podporovat
01. 03. 2020
S ministryní financí České republiky JUDr. Alenou Schillerovou,
Ph.D., hovořím na setkání s představiteli tuzemských výrobců
moravských vín a obchodníků z Asociace českého tradičního obchodu,
které ve Velkých Pavlovicích u hostitelské společnosti VINIUM
zorganizoval náš společný kamarád Ing. Zdeněk Juračka
Paní ministryně, časopis na podporu obchodu a cestovního ruchu
Všudybyl pětadvacátým rokem šíří osvětu, že cestovní ruch je
užitečnou tržní platformou. Velká část populace totiž cestovní ruch
bere jen jako cestování spjaté s utrácením peněz v zahraničí. Není tu
silné politické zadání, aby násobil kupní sílu v regionech Slezska,
Moravy a Čech, otvíral prostor podnikání a zlepšoval platební bilanci
státu. A to navzdory tomu, že v zemi s turistickým potenciálem České
republiky je s to zásadně přispívat k nastolení západoevropské platové
a životní úrovně. Naštěstí domácí i cizí turisté mají naši vlast
čím dál tím raději a utrácejí tu rok od roku víc peněz, takže
výkonnost domácího cestovního ruchu a incomingu sice pomalu, ale postupně
roste. Paní ministryně, potkáváme se v turisticky atraktivním regionu,
proslulém pohostinností, malebnou krajinou, živým folklorem a vinařskými
tradicemi. Jaký je váš vztah k vínu a této části republiky?
Pocházím z jižní Moravy. Narodila jsem se v Brně a vyrůstala kousek
od něj. V Brně mám také rodinu, k níž se z Prahy každý týden
vracím. Takže k jižní Moravě mám vřelý vztah – je to můj rodný
kraj, velmi ho miluji a cítím se tady dobře. A víno? Pokud si je někdy
dám (dejme tomu na rodinné oslavě), je to u mě spojené s pohodou,
s příjemnou atmosférou a milými lidmi. Vždycky je to suché bílé víno.
Jsem patriotka, preferuji zásadně vína moravská. Když jezdím po jižní
Moravě, tak navštěvuji spíš menší vinaře. Ale i tady, ve velkém
podniku VINIUM, jsem si prohlédla zajímavou produkci a promluvila se spoustou
lidí, kteří tu pracují. Vyslechla jsem si, co je trápí, z čeho mají
radost. Co si odsud jednoznačně odnáším, je to, že svoji práci dělají
s láskou. Jsou to srdcaři. Ať jsem se bavila se sklepmistrem, s pánem,
který má na starosti plnicí linku, nebo s dámami, které ji
obsluhují.
To, aby české vinařství bylo konkurenceschopné, záleží
na připravenosti nastupujících generací. Tedy i na českém odborném
školství.
Určitě. Vinařství je hodně o rodinné tradici. Tak jak je to tady
na jižní Moravě. Menší vinařství se často dědí z otce na syna.
Setkala jsem se s řadou vinařů, kdy táta nebo děda měli vinařství
a jejich syn či vnuk vystudoval vysokou školu – víno dělá na úplně
jiné technologické úrovni, ale zachoval si i starý sklépek (říkám to
po našem, po moravsku), kde používá tradiční způsob výroby. Takže
určitě je to o vzdělávání, o tom, abychom měli dobré střední
a vysoké školství, protože současné vinařství je o moderních
postupech a špičkových technologiích. Jako v tomto závodě, kde lidé
řídí výrobu prostřednictvím počítačů. Ať už kvasné procesy,
zrání, či lahvování.
I sám váš resort financí jako by byl patriotem českého
vinařství, protože umožnil firmám nakupovat tichá vína pro svou
propagaci.
To není nic nového, ale letitá úprava o daních z příjmu, platná řadu
let. Já u toho nebyla, když se to prosadilo, takže na tom nemám žádnou
zásluhu. Ale určitě je dobré smysluplně uplatňovat naše regionální
výrobky a víno k nim bezesporu patří.
Neuvažujete o zavedení spotřební daně na tichá
vína?
Rozhodně ne, protože bychom tím našim vinařům způsobili velký problém,
a to ze dvou úhlů pohledu. Zaprvé bychom snížili jejich
konkurenceschopnost, protože spotřební daň na tiché víno má v okolí
jen Polsko. A zadruhé, každý vinař by musel vést daňový sklad. Čili
zvedli bychom mu výrobní náklady a zatížili jej administrativou a to
v žádném případě nechceme. Naopak chceme české vinaře podporovat.
-jk-
