Česká republika na to má

• Kolínský lékař a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky MUDr. Milan Cabrnoch (39) je členem Poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Je místopředsedou Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a Stálé komise pro práci Kanceláře Poslanecké sněmovny. Je předsedou Podvýboru pro lékovou politiku a úhradu zdravotní péče, místopředsedou Podvýboru pro zdravotní informatiku, členem Podvýboru pro vědu a vysoké školy a Podvýboru pro oblast drogové problematiky.
• V rámci Meziparlamentní unie je předsedou Parlamentní skupiny přátel Česko – Irsko a členem parlamentních skupin přátel: Česko – Rakousko, Česko – Německo, Česko – Ruská federace, Česko – Litva, Česko – Chorvatsko a Česko – Austrálie a Nový Zéland.
• Byl a je předkladatelem nebo spolupředkladatelem návrhu novely zákona o zdravotních pojišťovnách, návrhu ústavního zákona o referendu reformy veřejné správy, návrhu schválené novely trestního zákona 405/2000 Sb., návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, návrhu schválené novely zákona o péči o zdraví lidu 260/2001 Sb., návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, návrhu schválené novely zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky č. 49/2002 Sb., návrhu novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, návrhu schválené novely zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 176/2002 Sb. a návrhu zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání.

• svobodná volba svobodného občana a konkurence vnáší kvalitu do systému • příčina velkých rezerv odvětví cestovního ruchu je v neodpovídajícím vnímání jeho hospodářského a integračního významu • řada českých zdravotních zařízení poskytuje cizincům špičkové služby • lázeňství je nedílnou součástí českého zdravotnictví a nevidím problém v jeho chápání coby byznysu • aby pacienti za své peníze dostávali kvalitní služby v dobré dostupnosti a s náležitým doprovodným komfortem • nedokázali jsme jasně říci, že zdravotní péče je služba jako každá jiná, a až na okrajové výjimky jsme do ní nepřipustili vstup soukromých zdrojů • 

Cestovní ruch je průřezovým a multioborovým hospodářským odvětvím. Hlavní téma toho vydání Všudybylu – lázeňství, ale i zdravotnictví obecně – je jednou z jeho významných součástí. Nejen svou masivní kongresovou turistikou, protože je mj. o celoživotním vzdělávání se a sdílení poznatků. Ale také proto, že úroveň zdravotnictví výrazně ovlivňuje to, do kterých zemí se moc nejezdí a do kterých běžně. Dovolil jsem si proto v souvislosti s hlavním tématem požádat o rozhovor pana poslance Parlamentu České republiky MUDr. Milana Cabrnocha. Pane poslanče, jak vnímáte cestovní ruch?
Narodil jsme se a vyrostl v Kutné Hoře, jež bezesporu je turistickou perlou. Celé gymnázium jsem pak dělal průvodce turistům. Ostatně, několik měsíců poté, co jsem se narodil, moje maminka nastoupila do Čedoku a pracovala v něm až do důchodu. Dnes provozuje malou, leč úspěšnou cestovní agenturu v Kolíně. Takže o tom něco vím. I to, jak těžká to někdy je práce. Cestovní ruch je jedním z významných a dlouhodobě perspektivních odvětví národního hospodářství. Je to skvělý prostor pro podnikání. Zvláště pro toho, kdo chce přinášet kvalitní služby a kdo umí nalézt odpověď na požadavky zákazníků. Cestování je tradičně jednou z oblastí, kterou naše veřejnost preferuje, protože lidé žijící v České republice rádi a hodně cestují. Česká republika je cílem cest mnoha milionů zahraničních návštěvníků ročně. Vedle úspěchů, o něž se v drtivé míře zasluhuje privátní podnikatelská sféra, a toho, jak rychle se nabídka služeb cestovního ruchu dostala na úroveň srovnatelnou se zahraničím, máme v odvětví cestovního ruchu velké rezervy. Jejich hlavní příčinu vidím v tom, že naší společností není odpovídající měrou vnímán hospodářský a integrační význam cestovního ruchu. Tj., že není dostatečná společenská poptávka a s ní i tlak na systémové kroky po tom, aby do země přinášel větší blahobyt a prosperitu, jako je tomu např. v Rakousku, Švýcarsku či Maďarsku.

Úkolem vás politiků a obzvláště zákonodárců ale je stanovit pravidla a pomáhat otevírat vrátka podnikatelským subjektům při jejich expanzi na zahraniční trhy. Týká se to nejen lázeňství a cestovního ruchu, ale i sféry zdravotnictví obecně.
Ano, už proto, že na to Česká republika má. Nejen technologickým vybavením špičkových pracovišť, ale zejména lidským potenciálem. Osobně jsem měl např. možnost zařizovat operaci cizího státního příslušníka v české nemocnici. Jeden z mých kolegů zorganizoval v České republice zasedání Zdravotního výboru Rady Evropy. Bylo to velmi zajímavé. Jsem přesvědčen o tom, že to je hozená rukavice. Nicméně nabídka služeb tak, jak je (a to i vinou systému, jež podvazuje iniciativu), není vždy konkurenceschopná oproti nemocnicím, které jsme měl možnost navštívit v Německu, Holandsku i jinde. Přesto řada zdravotních zařízení, např. ve Všudybylu již zmiňované státní Lázně Darkov nebo Rehabilitační ústav v Kladrubech nad Labem, kde jsem členem dozorčí rady, poskytuje cizincům tak špičkové služby a je o ně z jejich strany tak veliký zájem, že nejsou s to jej plně pokrýt. Nicméně tato oblast se zřejmě nebude ani v budoucnosti nějak zásadně podílet na obchodní bilanci státu, ale bude dobrým doplňkovým zdrojem příjmů a zejména pak zdrojem mezinárodní prestiže České republiky.

Lázeňství je v Česku historicky vnímáno především z medicínských aspektů. Ostatně, nejen zlaté ruce slovenských a českých chirurgů z Ústřední vojenské nemocnice, ale zejména předchozí i následná pooperační lázeňská léčebná péče v mariánskolá­zeňských sanatoriích mi dodnes umožňují vzdorovat všem zákeřným úkladům i zaslouženým trestům, o něž si permanentně koleduji.
Lázeňství je nedílnou součástí českého zdravotnictví. Na druhou stranu nevidím problém v chápání lázeňství coby byznysu. V poskytování zdravotních služeb jako činnosti, která přináší prospěch nejen tomu, kdo je spotřebovává, ale také obživu pro toho, kdo je poskytuje. Důležité je, aby byly obě strany spokojeny. Aby pacienti za své peníze dostávali kvalitní služby v dobré dostupnosti a s náležitým doprovodným komfortem. Aby se s nimi zacházelo slušně a měli dobrý pocit z kontaktu se zdravotnickým zařízením. Mnohdy jde opravdu o život. Bohužel, často se setkávám s tím, že pacienti nejsou příliš spokojeni.

Bohužel současný systém zdravotní péče a nevůle s ním něco dělat jakoby přímo ilustruje jadrné sprostonárodní moudro: „že když nejde o život, jde o h….“ Ale ono jde o život! A zejména o jeho kvalitu. O nebrždění procesů odrážejících objektivní potřeby společnosti. Nestabilita nesvědčí nejen byznysu, ale ani chodu věcí veřejných, mezi nimiž je zdraví populace bezesporu prioritou. Na druhou stranu, ne každá stabilita ještě znamená rovnováhu. Může odrážet chaos v hodnotovém systému, což ilustruje finanční ohodnocování učitelů, zdravotníků, lékařů apod. v České republice.
Přitom je paradoxně společenská prestiž povolání lékaře či zdravotní sestry, ale i učitele velmi vysoká. Bohužel, zpravidla jí neodpovídá finanční ohodnocení. Do značné míry je to výsledek řady let nerozhodnosti, jak dál v českém zdravotnictví. Nedokázali jsme jasně deklarovat, že zdravotní péče je služba jako každá jiná. Učinit rozhodnutí, která by zabránila plýtvání penězi. Jasně si přiznat, že za zdravotní péči je možné platit. Tím jsme, až na okrajové výjimky, do něj nepřipustili vstup soukromých zdrojů. Tváříme se, že udržíme naše, v oblasti lůžkové péče převážně socialistické, zdravotnictví s nejmodernějšími léky a technologiemi z omezených solidárních fondů zdravotního pojištění. To prostě není možné. Do praxe tak vstupují nelegální prostředky. Už proto, že každý člověk má nějaká očekávání a hledá si cestu, jak je naplnit. Neumožňuje-li mu platný systém cestu legální – přijít do nemocnice a říci: „Přeji si toto a toto a jsem za to ochoten zaplatit to a to,“ tak si najde cestu jinou, jak toho dosáhnout. Např. cestou všimného apod. To je něco, s čím já i politická strana, kterou v parlamentu zastupuji, permanentně bojujeme. Usilujeme o změnu postavení pacienta v systému poskytování zdravotní péče. Chceme mu dát právo, aby to byl on, kdo bude rozhodovat. Nástroje, jak, a argumenty, proč by o tom měl rozhodovat. Umožnit mu přístup k informacím. Větší kontrolu než má dnes nad penězi (které jsou jeho penězi) z fondu zdravotního pojištění, které jsou vydávány na jeho péči. Řadu let diskutujeme o nástroji, kterým jsou osobní zdravotní účty. Že bychom část peněz, které jsou v jeho zdravotní pojišťovně, disponovali na jeho osobní účet, aby mohl spolurozhodovat, za co budou vydány. Chceme pustit větší konkurenci do systému, protože konkurence přináší kvalitu. Obava ze zhoršení zdravotní péče v privátních zdravotnických zařízení se ukázala naprosto lichou. Opak je pravdou. Soukromá zdravotní zařízení poskytují nejméně stejně kvalitní péči jako zařízení státní nebo komunální. Základním heslem by proto mohlo být: „Svobodná volba svobodného občana.“

www.cabrnoch.cz



www.psp.cz