Menu

Caliman 3

25. 02. 2008

Štěkej, budeš ve Všudybylu
Úterý 7. srpna 2007 07.28 Probouzím se v oblacích, jimiž se sporadicky daří prodírat slunečním paprskům. Vařím ze spacáku. 08.00 Jsem po snídani. Teplota vzduchu 14 C. Oblékám vše, co mám, a jdu balit. 08.50 Malinko krápe. Spacák, karimatku i ostatní věci připravené k uložení do kletru házím zpátky do stanu. Jen pár kapek. 08.58 Pokračuji v pakování a kolem procházejí dvě zcela mokré Češky a jeden Čech. 09.32 Odcházím. 10.30 Dávám svačinový perník a po jídle – jak v televizním klipu radil zubní lékař a kamarád Jiří Šohájek – Orbit bez cukru. 10.45 Vypadá to na déšť. Sotva ujdu pár metrů, štěkot. Jsou dva. Jdu jim vstříc s foťákem a křičím: „Neutíkej a štěkej, budeš ve Všudybylu“. 11.10 Do kopce začínají topit. Sundavám bundu. Za deset minut i kalhoty a zrovna uprostřed plantáže s obřími borůvkami. Žvýkačka dostává modrofialovou barvu. 11.30 Končím pastvu a pokračuji vzhůru. Procházím kosodřevinovými kopci a úpatími. 12.40 Jsem v sedle pod masivem Pietrosulu a obědvám. V 13.20 dochází skupinka Čechů. Ve 13.35 odcházím. U nejbližšího potůčku nabírám vodu s tím, že bych dneska rád bydlel na Pietrosulu. Ve 14.20 zjišťuji, že jsem zase vedle. Na Pietrosul se jde jinudy. Stan jsem si postavil na bočním hřebínku s výhledem na sedlo, kde jsem obědval, a na sirý sirný velkolom. 16.00 Vařím rýži. 17.06 Večeři jsem završil dezertem z třeskutě čerstvých brusinek.

Transkalimanská magistrála
Středa 8. srpna 2007 V noci pršelo. Jak vypadá hvězdné nebe? Tak to jsem naposledy viděl ve Slovenském ráji koncem července, když jsem tam byl se svými syny a spal pod širákem. 06.20 Snídani vařím ze spacáku. Kolkolem bezútěšně šedivá mlha. Podle barometru mých hodinek je nízký tlak. Bohužel nejen díky nadmořské výšce. Stůj noho… kamkoliv kráčíš! Pakliže jen lehce se pohneš, dostaneš plný zásah vody, ledva na kosodřevinu pohlédneš. O trávě, smrčí a tújích nemluvě. Ó, jak nechtělo se mi! 07.00 Začínám balit, abych sestoupil a pak vystoupil do sedélka za Pietrosulem. Než jsem dobalil, začalo pršet. 08.00 Odcházím. S ubývajícími výškovými metry déšť ustává. Nepříjemná mlha se stává melancholickou. Zdravím tři Čechy, co tábořili ve žlebu. Také balí. A vzhůru do kosodřeviny, vstříc plným zásahům. 09.40 Po červeném terči úbočími docházím ke strži. Při hledání ideálního místa k jejímu překonání se pode mnou trhá břeh. Visím na větvi. Díky za včas podanou mokrou ruku, kleči! Vydrápal jsem se zpátky a překonal i tuto životní překážku. 09.58 Svačím na potůčku. 10.08 Pokračuji. 10.20 Jsem v sedélku Negoiul (1705). Je tu rozcestník. Halasíce přichází tré Čechů. Na nic nečekám a pokračuji po červeném terči, který se spojil s červeným pruhem. Za chvíli se ocitám na navážce odtěžené z Calimanu. Protrhávající se mlhou kráčím po cestě pro auťáky kolem Vf. Ratitis (2021). 11.32 V ostré zatáčce se připojuje cesta. Konzultuji s mapou na chvilku na výsluní. Dál zase v mracích. Značená cesta jde mimo silnici. Díky tyčím je zřejmá i v mlze.

Už není vidět ani od tyče k tyči
12.15 Téměř nahoře na lišejníky obrostlých balvanech obědvám. Fouká studeně. 12.45 Pokračuji kamsi do mlhy. Už není vidět ani od tyče k tyči. Dotápal jsem k meteorologické stanici. Odtud po transkalimanské magistrále až do místa, kde z ní odbočuje červený terč. Po značce do místa, kde trčí bíločerně pruhovaný kůl a je křížení značek. Přidává se červený kříž. Ani po konzultaci s mapou mi není jasné, kde jsem. Červený pruh nacházím velmi opršelý za (zřejmě novou) dělicí cestou. Pokračuji po něm. Trasa se jeví už dávno nepoužívanou. Nicméně daří mi se vypátrávat další a další zašlé značky. Najednou opět transkalimanská magistrála. Jdu po ní vzhůru. V zatáčce objevuji novotou se skvící červený terč. Vede mne mlhou, kosodřevinou a tújovými keřinami. 15.30 Jsem v sedle Voivodosei (1820). Na mapě je na jeho severní straně naznačen začátek vodního toku. Scházím strmým lavinovým žlebem. Prodírám se smrčinou, ale voda nikde. Vracím se vzhůru. 16.00 Jsem zpátky u kůlu s modrým terčem. Cca po půldruhém kilometru po ní je značen pramen. Značku jsem ztratil téměř okamžitě. Ve spáleništi kosodřeviny. Jdu kamsi dolů. Za půl hodiny docházím na louku. Jdu po jejím okraji k salaším a pasoucím se koním. 17.00 Nacházím modrý terč i studánku. Kousek nad ní v sousedství pasoucích se ovcí a koní stavím stan a vařím šunkofleky. 19.51 Malý bača (zřejmě školou povinný) po mně chce cigarety. Nemám, a tak děkuje i za žvýkačky. Ve 20.02 si k mému stanu sedá i velký bača. Zatímco mi cosi dlouze vykládá, ožírají ovce můj stan.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo