Menu

Být racionalistou v iracionální době

04. 01. 2012

PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc

Frakce Evropského parlamentu Sjednocená evropská levice / Severská zelená levice (GUE/NGL) je platformou levicových sil, z nichž každá si zachovává vlastní identitu. Frakce je otevřená politickým hnutím i jednotlivým členům, kteří souhlasí s obecnými rysy jejího programu. Bez ohledu na různé přístupy svých složek se hlásí k evropské integraci, i když v odlišné modifikaci než té stávající. Chce, aby evropská integrace stála na demokratických institucích s tím, že její prioritou má být řešení nejzávažnějších problémů, jimž Evropa čelí, a to rostoucí nezaměstnanost; ochrana životního prostředí; rovný přístup a vymahatelnost práva; nediskriminující postoj vůči těm, kteří kvůli chudobě v zemi svého původu hledají domov a pracovní uplatnění v Evropské unii. Frakce Sjednocená evropská levice / Severská zelená levice (GUE/NGL) chce Evropu fungující na základě solidarity. Je pro vyváženost vztahů členských států, a proto je proti snahám silných států vnucovat svou politiku ostatním.

Otázky energetiky jsou prioritou Evropské unie už od vzniku předchůdce Evropské unie „Evropského společenství uhlí a oceli“ (Montánní unie). V současné době jsme svědky nebývalého posílení role Bruselu prostřednictvím vypracování strategie společné energetické politiky a energetických právních předpisů, závazných pro všech sedmadvacet zemí Evropské unie a kandidátské země na členství. Poslance Evropského parlamentu Miloslava Ransdorfa v Bruselu oslovil ředitel oddělení firemních vztahů „Lukoil Belgie“ J. I. Lavrov, aby diskutovali o aktuálních otázkách evropské energetické politiky.
Pane Ransdorfe, z pohledu dvou volebních období jste jedním z nejzkušenějších poslanců Evropského parlamentu. Zasedáte v jeho klíčových ekonomických výborech. Ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro mezinárodní obchod. Jakou roli pro oblast paliv a energetiky tyto výbory sehrávají?
Pravděpodobně budete překvapen, ale podle mého názoru hospodaření s energiemi Evropský parlament věnuje jen velmi malou pozornost. Ta je upřena na současnou krizi v evropském hospodářství a na otázky sociální stability.
Především se jedná o studie dodávek energie a poptávku po ní. V krátkodobém až střednědobém horizontu Evropa potřebuje obrovské množství energií. Nicméně budoucnost jednoho z významných zdrojů, kterým je jádro, je v některých zemích Evropské unie otázkou. Například v Německu po tragédii v japonské Fukušimě se rozhodli o vyřazování jaderných elektráren do roku 2022, a to navzdory nepravděpodobnosti výskytu podobné ničivé katastrofy. Nyní je v Německu odstaveno už osm jaderných reaktorů. A například v Bulharsku, tam bylo podmínkou pro jeho přijetí do Evropské unie uzavření jaderné elektrárny v Kozloduj. Podle mého názoru si ne všichni evropští politici jsou vědomi své odpovědnosti při přijímání rozhodnutí týkajících se odstoupení od jaderné energie a preferování větrné. Úskalí takto získávané elektřiny pro rozvodnou síť vysokého napětí atd.

Jaká jsou hlavní ustanovení v současné strategii Evropské unie v oblasti energetiky? Jak ovlivňují životní prostředí a změny klimatu? Jak reálné jsou plány na zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů Evropského společenství ze současných 10 % na 55 % v roce 2050?
Z pohledu energetické strategie Evropské unie uvedené v programu 20 × 20 × 20, tedy 20% úspora spotřeby energie, 20% náhrada energie z obnovitelných zdrojů, 20% snížení emisí. V tomto programu, dle mého názoru, je hodně kontroverzní ustanovení, a ne všechny země Evropské unie jsou připraveny splnit stanovené požadavky na využívání obnovitelných zdrojů. Aby bylo možné nahradit jeden jediný blok atomové elektrárny, je nutné postavit více než jedenáct tisíc větrných elektráren o výkonu 2 MW. Bohužel řada tzv. expertů nechápe, že v hustě osídlené Evropě je masivní výstavba větrných elektráren nereálná. Jsem přesvědčen, že v dlouhodobém horizontu musíme pracovat s různými zdroji energie, včetně té získávané z jádra a spalováním uhlí. Je známo, že například v Polsku jsou kvalitní zásoby uhlí na dalších tři sta až čtyři sta let. Souhlasím s odhady mezinárodních expertů, kteří očekávají 35% podíl ropy a zemního plynu na celkové skladbě zdrojů energie v Evropě v roce 2030. Budoucnost Evropy bez dovozu ropy a plynu je nereálná.

Nicméně využití uhlí jako zdroje energie, stejně jako vyhlídky na využití dalších fosilních uhlovodíkových zdrojů Evropské unie, zapadá do souvislosti s prováděním nákladných projektů zachycování a ukládání oxidu uhličitého (Carbon Capture and Storage – CCS). V návrhu Evropské komise se předpokládá výstavba potrubí pro čerpání oxidu uhličitého do zásobníků.
Myslím, že jsme rukojmími krátkodobých výpočtů a předpovědí. Oxid uhličitý může být úspěšně využit v petrochemickém průmyslu i v řadě dalších odvětví hospodářství. K myšlence národních kvót pro obchodování s emisemi CO2 obecně zaujímám negativní postoj a myslím si, že je to chyba. V tom vidím nebezpečí dalšího takového obchodu s novými deriváty se všemi nevyhnutelnými důsledky. Věřím, že spekulativní faktor v oblasti ochrany životního prostředí by měl být zrušen.

Jaký vliv mají na volbu zdroje energie takové indikátory trhu, jako jsou prodejní ceny, výrobní náklady, mezioborová konkurence apod.? Jak ovlivňují evropskou energetickou strategii, když například jedna kilowatthodina elektřiny vyrobené ze zemního plynu vyjde daleko levněji než z větrné elektrárny.
Co se týká cen energií, chtěl bych upozornit na ceny surového uranu. Ty jsou řádově nižší než jiné zdroje energie, přičemž jeho cena je poměrně stabilní. Vysoká volatilita cen ropy a zemního plynu, kterou neovlivňují pouze produkční faktory, je do značné míry závislá na politických a finančních spekulacích a velikosti skladových zásob. Sdílím názor řady odborníků, že cena ropy ze 40 až 50 % závisí na spekulativním obchodování s deriváty na trzích. Deriváty na bázi ropy výrazně zkreslují reálný obraz o nabídce a poptávce. Podle zpráv z obchodů s deriváty až na třicetinásobek skutečné ceny ropy. To by nemělo být. Evropský parlament a Evropská komise musí zavést mezinárodní pravidla pro nakládání s deriváty a zavést jejich efektivní kontrolu.

Jednou z aktuálních otázek energetiky je rozvoj infrastrukturní sítě. V říjnu tohoto roku na zasedání Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku s ní vystoupil komisař pro energetiku Günther Oettinger, který představil postoj Evropské komise k hodnocení projektů v oblasti energetiky na základě zásady „společného evropského zájmu“.
Téma transportu energie je v současné době velmi zpolitizované. Stačí vzpomenout bruselská jednání kolem plynové krize v souvislosti s přerušením dodávek plynu do Evropy. A i když nikdo nezpochybňuje platnost smluv, vzhledem k poloze Ukrajiny a Běloruska, přes které plyn tranzituje, byla zintenzivněna diskuze o diverzifikaci jeho dodávek a z budování infrastruktury se stalo prioritní témata. Plynová krize, podle mého názoru, nejtvrději dopadla především na Slovensko a Bulharsko, takže by z toho měly tyto země vyvodit poučení. Především zbudovat další zásobníky plynu, které by jim pomohly překlenout nečekané výpadky jeho dodávek. Není tajemstvím, že zprovoznění severního plynovodu, který umožňuje dodávat zemní plyn z Ruska rovnou do Německa a následně do dalších evropských zemí, stále vyvolává odmítavé reakce pobaltských zemí a Polska.

Řekněte nám něco o procesu průchodu legislativy z Evropského parlamentu, o rozsahu činnosti ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.
Stanovování hlavních priorit v oblasti energetiky samozřejmě patří Evropské komisi. Nicméně členové Výboru pečlivě kontrolují všechny připravené dokumenty a aktivně se zapojují do diskuzí a korekcí a v Evropském parlamentu kritizují nedostatky  týkající se rozesílání dokumentů.
Jako zpravodaj Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku jsem sledoval zřizování a využití povinných zásob ropy. Bylo navrženo a v právních předpisech ustanoveno, že země může držet své rezervy v jiných zemích. Výsledkem je, že například Kypr udržuje potřebné zásoby ropy ve Velké Británii a Litva v Nizozemí.
Byl předložen a zaevidován rekordní počet asi půldruhého tisíce pozměňovacích návrhů poslanců v diskuzním pořadu REACH (registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek). Hlasování o pozměňovacích návrzích trvalo déle než čtyři hodiny. O něco menší byl počet pozměňovacích návrhů u jednotlivých zpráv, které se týkaly třetího energetického balíčku a předpisů pro úspory energií. K současné zprávě o energetické účinnosti je už více než 1800 pozměňovacích návrhů.
.
A jak evropští poslanci chápou složité otázky energetické regulace? Jak probíhá komunikace s podnikatelskými lídry? Které jejich poznatky byly uplatněny v projektové dokumentaci? Jak hodnotíte zpřísnění pravidel interakce mezi podniky a Evropským parlamentem v tomto roce, „Transparency Register“?
Konzultace s podniky a odborníky je nezbytná. Stovky lidí, kteří zastupují průmyslová sdružení a jednotlivé společnosti, Evropský parlament navštěvují. Jednají tam s poslanci a jejich poradci. Sdělují jim své představy o projednávaných návrzích, přičemž je povinností každého poslance najít správnou rovnováhu mezi zájmy jednotlivých firem, společností a spotřebitelů. Je známo, že mnoho velkých společností má své kanceláře v Bruselu a pravidelně prezentují své zájmy ve strukturách Evropské unie. To je zcela přirozené, protože právní předpisy Unie mají rozhodující vliv na aktuální i budoucí podnikání v Evropě.
Pokud jde o „Transparency Register“, zásadně podporuji transparentní otevřený přístup k práci s odborníky a lobbisty. Bez nich to nejde. Samozřejmě je ale potřeba poslance chránit před nežádoucím vlivem lobbistů, jako se tomu například děje při jednáních o evropském telekomunikač­ním trhu.

V září tohoto roku v Evropském parlamentu na zasedání Výboru pro průmysl, vědu a energetiku poslanci diskutovali o nové směrnici Evropské komise o energetické účinnosti. Směrnice by mohla obsahovat zejména návrhy na zavedení pravidel Evropské komise transparentnosti obchodních smluv na dodávky paliv a energie.
Jsem zastáncem vytvoření vzorového modelu smlouvy Evropské unie na dodávky plynu, ropy a dalších energií. Takový model smlouvy by mohl maloobchodníkům a spotřebitelům pomoci navazovat vyváženou a vzájemně prospěšnou spolupráci.

V evropském parlamentu se často diskutuje o ruské společnosti Gazprom. Jaký je pohled poslanců na další ruské ropné a plynárenské společnosti? Jakou radu byste mohli dát ruskému energetickému byznysu, který postupně rozšiřuje svou přítomnost na evropských trzích?
Nepovažuji se za znalce ruského ropného byznysu, a proto nemám právo na žádné doporučení. Ale řeknu vám, že se mnozí lidé v Evropě obávají takového energetického vlivu, kterým Rusko disponuje. Rusko je na prvním místě na světě v produkci zemního plynu a je lídrem v produkci ropy. Převaha ruské energie je objektivním faktorem. Odhaduje se, že více než šedesát zemí už dnes snížilo svoji produkci ropy a plynu. Společnost Media démonizuje Rusko jako energetickou supervelmoc, kterou je radno respektovat. Rusko a Evropská unie by však měli být nejen partnery, ale řekl bych, že i přáteli. Pokud na to nepřistoupíme, bude docházet ke konfliktům. Budoucnost Evropy a Ruska je neoddělitelná. Ruským společnostem bych doporučil zlepšit komunikaci s partnerskými společnostmi a organizacemi v Evropě. Jako pozitivní příklad uvedu Norsko, které sice není členem Evropské unie, ale významně se na téma energetiky angažuje v Bruselu. Mnohé norské společnosti mají kanceláře právě zde kvůli tvorbě ceny a aktivně se zapojují do obchodních setkání, seminářů, konferencí, výstav. Pořádají prezentace atd. V obchodu jsou důležité kontakty, aby se lidé znali navzájem.

Jste proslulý filozof, uznávaný odborník na historii reformace. Vydal jste několik knih o Jeffersonovi, Lutherovi, Marxovi, Konradovi, Che Guevarovi a dalších historicky významných osobnostech. Jakým směrem se ubírá váš filozofický výzkum?
Chystám vydat knihu o odkazu Marxe a realitě moderního světa s krizí a problémy životního prostředí. Dalším předmětem mého zájmu je neoplatonismus. Plótínos chtěl být racionalista v době, kdy tomu nepřál okolní svět. Další má práce je věnována filozofii scholastiky ve středověké Evropě. Co mne v Evropském parlamentu zaráží, je odmítavý postoj k vědě, novým teoretickým konceptům a modelům. V zásadě to je velmi nebezpečný jev, protože Evropa byla vždy hrdá na svého progresivního ducha. Musíme se vrátit k evropské tradici racionalismu a humanismu, kterému říkám ve svém díle „průkopnický duch“. Potřebujeme nové významné evropské projekty a oblasti nanotechnologií, chemie, fyziky a dalších vědních oborů, které jsou součástí velké koncepce evropské modernizace.

Pane Ransdorfe, děkuji za zajímavý rozhovor, přeji vám hodně úspěchů ve všech směrech vašeho konání.

Zpracoval J. Lavrov v Bruselu, 14. listopadu 2011


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001