Až přijde den D

Egrensis je největším česko-německým euroregionem. Je dobrovolným svazkem měst a obcí v česko-německém trojmezí v prostoru mezi Saskem, Bavorskem a Českem. Předsedou české části (okresů Tachov, Sokolov, Cheb a Karlovy Vary) je starosta Božího Daru Ing. Jan Horník. Jednou za dva roky se pak uskutečňuje volba česko-německého prezidenta. Pan starosta Horník je historicky prvním Čechem, který byl do této funkce zvolen. Potkáváme se v pondělí 2. dubna v Karlových Varech na mezinárodním symposiu Euregia Egrensis s názvem „Volný pohyb pracovních sil po rozšíření EU na východ“.

Pane starosto, jak to, že si Němci zvolili Čecha?
Snažili se o to po celou dobu existence euroregionu. Bohužel, ten nejdříve skomíral a neměl celoregionální podporu měst a obcí . Když se tento problém vyřešil, bylo zapotřebí najít vhodnou osobu, která by byla, díky svým zkušenostem z komunální politiky, poměrně dobře obeznámena s problematikou v pohraničí a k tomu uměla solidně německý jazyk, aby jazyková bariéra při každodenní spolupráci s německými partnery byla co nejmenší.

Vím, že díky typicky českým problémům euroregion Egrensis vznikal velmi těžce, až téměř „podloudně“. Protože stále platí, a to beze sporu i dnes, že jsme si všichni rovni, někteří pak, si jsou rovnější. Někdejší disidenty nevyjímaje.
Iniciativa k ustavení Euroregia vznikla poměrně brzy. Ještě za Československé federativní republiky. Hlavním motivem bylo nastartování přeshraniční spolupráce se sousedním Německem, přičemž velký zájem mělo především Bavorsko. Tam okamžitě pochopili šanci, kterou jim skýtá otevření hranic na východ v oblasti rozvoje infrastruktury, obchodních aktivit i cestovního ruchu.

Začátkem 90. let minulého století se také u nás v Tachově sešlo asi 130 starostů ze čtyř okresů: Tachov, Sokolov, Cheb a Karlovy Vary, aby založili českou část euroregionu Egrensis. Jak to tenkrát dopadlo?
Setkalo se to s obrovskou nelibostí tehdejší české vlády. Konkrétně pana Pitharta, ministra vnitra a dalších.

Asi jim připadalo nepřípustné, že by starostové na hranicích začali držet spolu. Že by svoboda místních samospráv zašla až tak daleko.
Vzápětí jsme od nich dostali pořádnou ťafku. Dokonce to vypadalo jako, že nás podezírají z protistátní činnosti. To už byl opravdový problém. V Euroregiu byli zaangažovaní i tehdejší přednostové okresních úřadů. Hodilo nás to někam hluboko nazpátek. Starostové nakonec ztratili chuť sejít se v takto velkém uskupení a začali přeshraniční spolupráci realizovat bilaterálně. Mezi tím se začal tvořit, dnes již velmi dobře fungující, euroregion Nisa, který i na základě našich negativních zkušeností začal úspěšně prorážet cestu zkostnatělými strukturami ještě nedonošeného demokratického stá­tu.

U vás na české straně hranice z původních zakládajících členů pak zůstalo pouze několik obcí z Ašska. Nebylo mezi nimi ani město Cheb. Těchto 12 statečných si i nadále říkalo Euroregio Egrensis. Za chvíli ale tyto obce začaly být trnem v oku dalším. Měly rozhodovat o velkých finančních prostředcích v rámci evropské příhraniční pomoci.
Pochopitelně, to byl impuls, který mobilizoval i velká města jako, Cheb, Sokolov a Karlovy Vary. V roce 1996 se tato začala znovu organizovat a v prosinci téhož roku jsme v Karlových Varech v Poštovním dvoře znovuzaložili velké Eroregio Egrensis. Jeho předsedou byl zvolen tehdejší starosta města Chebu Otakar Mika. Dva roky na to v Tachově zvolili mne. Byl jsem zřejmě zvolen, mimo jiné, i proto, že jsem již byl v radě Euroregia a ve společném česko-německém prezídiu.

Česko-německé prezídium jste navštěvoval skutečně důsledně, a důslednost, ta je u německých partnerů kvitována vždy vysoce pozitivně. Konečně našli spojence. My, Češi už jsme takoví, že téměř „vždycky nemáme čas“, a to ani na zásadní věci. To byl zřejmě i jeden z důvodů, proč jste byl jednomyslně zvolen společným prezidentem.
Možná to tak nějak mohlo být. Bavoráci již dnes dělají jakousi nadstavbu a my u nás teprve řešíme základní problémy s infrastrukturou. Máme mraky jiných povinností, které teprve musíme splnit, tak se nám starostům nedivte, že na nějaká schůzování příliš nejsme.

Takže pane prezidente, nyní se vy, čeští starostové, z českoněmecké hranice, v excelentní sestavě scházíte na Sympoziu v Karlových Varech. Co je cílem symposia, kromě toho, co lze vyčíst z jeho názvu: „Volný pohyb pracovních sil po rozšíření EU na východ“?
Minulý rok jsme byli hosty bavorské hospodářské komory. Ta nás pozvala na symposium do jihofrancouzského města Naborn pod názvem: „Rozšiřování evropské unie na východ, na základě zkušeností z jejího rozšiřování na jih.“ Šlo tam o Španělsko a Portugalsko. Zajímavé bylo, že jsme tam letadlem letěli asi ze 150 podnikateli, zástupci profesních komor, státní správy a komun z Bavorska. Ti neustále přemýšleli nad tím, jak to bude hrozné, až Česká republika vstoupí do Evropské unie. Neustále se nás ptali, jak to vidíme. A my zjistili, že je mezi námi jakési vakuum, že problémy řeší možná Brusel a Praha, ale že my zde, přímo ve společném prostoru, je neřešíme.

Ale onen nárazník, až nastane den „D“, bude právě u vás v pohraničí.
V jižní Francii však byly tak nádherné příklady toho, jak to udělali a nakonec i zvládli, že jsme zjistili, že již po konferenci byli bavorští podnikatelé zbaveni zhruba poloviny svých obav. Vraceli se jako jiní lidé. Pochopili, že to zřejmě nebude až tak hrozné. Proto jsme se rozhodli udělat obdobné symposium i u nás v Karlových Varech. Podařilo se nám přesvědčit ministerstvo zahraničí, které nám na ně přispělo částí finančních prostředků. Další část jsme získali z prostředků Evropské unie z programu Phare CBC Fondu malých projektů a z Českoněmeckého fondu budoucnosti a asi od 4 firem ze zdejšího regionu. Podle reakcí účastníků a pozitivních ohlasů soudím, že to stálo za to. Zřejmě jsme nastartovali tradici, aby se jednou za rok na reprezentativní pracovní úrovni setkali lidé z euroregionu z obou stran hranice.

Je zde předseda Výboru pro evropskou integraci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., karlovarský hejtman JUDr. Josef Pavel, ředitel Odboru pro evropskou integraci Ministerstva práce a sociálních věcí JUDr. Miroslav Fuchs, vedoucí zastoupení Evropské komise v Mnichově Jochen Kubosch, člen Evropského parlamentu Dr. Joachim Wuermeling, generální sekretář Regionální živnostenské komory regionu Languedoc Roussillon Jean-Poul Boyer z Francie, pan Montserrat Riba Cunill z Katalánského ministerstva pro mezinárodní vztahy ze Španělska aj. Co čeští vyjednavači, kteří tady rozhodně neměli chybět?
Pokud náhodou míníte vysoké státní úředníky, kteří za českou stranu vedou vyjednávání s Evropskou unií, tak ti zde opravdu nebyli. Domnívám se ale, že měli být. Např. pan Telička, kterého jsme zvali. Bohužel, zřejmě měl mnoho jiných důležitějších věcí, které musí absolvovat v rámci vstupu České republiky do Evropské unie. Alespoň, že přijeli docela dobří referenti.

K čemu by měla konference ještě posloužit?
Zejména k odstranění předsudků. K navázání osobních kontaktů a k zintezívnění dialogu na téma Sympozia a to na úrovni samosprávné, státní, podnikatelské aj. Na separátním jednání se v rámci konference sešlo kolem 20 lidí, vesměs přednostů ze všech zainteresovaných stran hranic, bavorské, české, duryňské a sasské. Byl mezi nimi i hejtman Karlovarského kraje JUDr. Josef Pavel. Dohodli jsme se na potřebě zintenzivnění našich vzájemných vztahů a např. i na tom, že v roce 2002 bychom se chtěli zúčastnit Regiontour v Brně pod jednou střechou, pod jednou hlavičkou, o což projevila německá strana enormní zájem.