Menu

Ing. David Koppitz (1979)
absolvoval Rogue Community College a Southern Oregon University ve Spojených státech amerických (1998–2002) a Fakultu podnikatelskou Vysokého učení technického v Brně (2009–2012). Byl pak mimo jiné vedoucím oddělení vnějších vztahů Statutárního města Pardubice (2004–2008), působil v MEPCO, s. r. o. – Mezinárodním poradenském centru obcí (2008–2014), byl poradcem ministryně pro místní rozvoj a následně se stal ředitelem odboru regionální politiky MMR (2015–2017). Od roku 2017 je náměstkem pro řízení sekce regionálního rozvoje.

Aby se v obcích a menších městech dobře žilo

01. 03. 2020

Rozhovor s náměstkem ministryně pro místní rozvoj pro řízení sekce regionálního rozvoje Ing. Davidem Koppitzem jsem v duchu poslání svého časopisu pro podporu obchodu a cestovního ruchu začal úvahou, že aby bylo možné tržit peníze, je třeba mít nebo vytvořit produkt a chtít ho realizovat. Uvést ho na trh, úspěšně propagovat a zajistit po něm poptávku.
Pane náměstku, podle studie KPMG je z každé stokoruny utracené v cestovním ruchu v Česku téměř 41?Kč odvedeno na daních a poplatcích do veřejných rozpočtů. Chceme, aby se peníze turistů a návštěvníků regionů České republiky ještě markantněji podílely na financování výdajů státu a místních a krajských samospráv?
Určitě by to bylo dobré. Ale proto je nezbytné vytvářet a zlepšovat podmínky, které umožní rovnoměrný a udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Výraznou roli ve zvyšování výkonnosti domácího cestovního ruchu a incomingu, generujícího obdobně jako export zahraniční inkaso, a usměrňování rozvoje odvětví v regionech sehrává činnost souhrnně označovaná jako destinační management. V České republice se dosud organizace destinačního managementu věnovaly především marketingové činnosti, ale podobně jako v zahraničí se postupně stávají subjekty, které aktivně spolupracují na plánování a budování infrastruktury a nabídky cestovního ruchu jako takového. Na české scéně proto chceme vytvořit podmínky, za nichž by destinační agentury mohly výrazněji přispívat ke zhodnocování hospodářského potenciálu naší země. Diskutujeme o tom, jak jejich víceúrovňový systém ukotvit, co nejlépe popsat a uvádět do praxe. Jsem toho názoru, že by měl jít cestou vícezdrojového financování. Tedy participace především těch, kteří z výsledků práce společností destinačního managementu primárně těží. Vedle státu také podnikajících subjektů a pochopitelně i municipalit a krajských samospráv, které jistě mají na zlepšování prostředí a zvyšování životní úrovně svých obyvatel enormní zájem. K tomu musíme například vyřešit letitý problém s výkladem veřejné podpory.
Činnost „destinaček“ považujeme za důležitou službu pro rozvoj cestovního ruchu v destinacích po celé České republice. Klíčovým prvkem zůstává to, že jsou zakládány zespodu, za účelem rozvoje území a ve spolupráci s širokou platformou partnerů. Mělo by jít o přirozený, dlouhodobě udržitelný proces.
Jestli se dnes, co se výkonnosti cestovního ruchu týká, bavíme o čistých třech procentech HDP, tak to samo o sobě není málo. Ale pokud tržní platformu cestovního ruchu chápeme v multiplikačních souvislostech, blížíme se k deseti procentům HDP a vnitřní spotřebě 300 mld. Kč. Cestovní ruch skutečně není jenom o dojíždění z místa A do místa B, ale o tom, že turista nebo jednodenní návštěvník přijede do lokality, kde na pokrytí základních potřeb – stravování, přenocování, zábavu apod. – přirozeně vydává za den násobně vyšší částku peněz než lidé, kteří v tom místě žijí trvale. Je však třeba hledat rovnováhu mezi příjmy, které zahraniční, ale i domácí turisté do regionů přinášejí, a mezi „zátěží“, kterou jejich pobyt v regionech představuje pro místní obyvatele, infrastrukturu měst a obcí, životní prostředí a památky.

Nejvýznamnější společností destinačního managementu, která je s to nejmarkantněji prosazovat Českou republiku v konkurenci ostatních zemí usilujících, aby cizinci a jejich vlastní obyvatelstvo jezdili utrácet peníze zrovna na jejich území, je stát. A nejen v rámci státní propagace cestovního ruchu, ale i propagace sebe sama.
Česká republika je zejména z hlediska evropského cestovního ruchu obklopena velmi silnými destinacemi. Každá ze zemí je svým způsobem jedinečná. Spíše než jako soupeře bychom ale měli okolní destinace vnímat jako inspirativní partnery a spoluhráče. Je pravda, že bychom Českou republiku měli umět lépe prodávat. Přestože si třeba z Rakouska můžeme v ledačems brát příklad, naše výchozí podmínky jsou jiné. Středoevropský prostor je velmi rozmanitý a dovolím si tvrdit, že naše země má spoustu konkurenčních výhod. Ať už jde o kulturní dědictví, o přírodní krásy, ohromný a zatím nedoceněný turistický potenciál regionů Slezska, Moravy a Čech…
Jestli Česká republika dělá málo, nebo hodně pro hospodářské zhodnocování tohoto potenciálu, je věcí názoru. Určitě je to výzva, se kterou se stát musí umět poprat. A nejen prostřednictvím agentury CzechTourism, ze které chceme vytvořit de facto národní marketingovou agenturu, ale do prosazování obchodních zájmů České republiky se musí zapojit i další agentury a instituce, které Česko na zahraničních odbytištích prezentují. Potenciál vidím i v rodící se meziresortní spolupráci pro jednotnou prezentaci České republiky v zahraničí. Určitě to není pouze o číslech, kolik turistů naši zemi navštíví, ale o tom, nakolik velikostí a souhrnným objemem svých útrat podpoří české hospodářství a svou poptávkou vznik a udržení pracovních příležitostí. A jestli navštíví pouze Prahu, nebo vyjedou objevovat další tuzemské regiony. I tato debata je součástí námi připravované Strategie rozvoje cestovního ruchu 2021–2030, kterou předložíme vládě v polovině tohoto roku.

Co se cestovního ruchu týká, Praha je v celosvětovém povědomí mnohdy silnější značkou než značka Česká republika. Přitom i mimo Prahu naše země disponuje mnoha světově unikátními cíli a vysokou mírou pohostinnosti. Která země a místo na zeměkouli se mohou odkazovat, že daly světu globálně nejznámější věc, platidlo dolar? Že v nich (díky laureátce Nobelovy ceny Marii Curie-Skłodowské) začala atomová éra lidstva a ještě před ní tam působil renesanční učenec Georgius Agricola, jehož De re metallica libri XII byla přes dvě století celosvětovou biblí hornictví a hutnictví? Jistě, i mimo Prahu mají jasno, že zhodnocováním takovýchto daností jde o jejich peníze až na prvním místě. Ale jak přispívat k hospodářské a sociální stabilitě a zvyšování kvality života na venkově, když úroveň společenské poptávky tak činit prostřednictvím cestovního ruchu je oproti již zmiňovanému Rakousku v Česku mizivá?
Problémy, s nimiž se venkov potýká, řešíme v rámci vládou přijaté Koncepce rozvoje venkova i na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Samozřejmě koncepcí a strategií máme celou řadu, dokument sám o sobě nic nevyřeší. Proto se snažíme vést diskuzi se všemi důležitými partnery a neztrácet kontakt s každodenní realitou v regionech. Uvědomujeme si, že venkov není jednolitým územím. Jsou tu vylidňující se oblasti a dopravně hůře dostupné obce, kde nemají adekvátní veřejné služby nebo vysokorychlostní internet. Na druhé straně zase malé obce, zejména v zázemí velkých měst, čelí obrovskému tlaku v rámci tzv. suburbanizace a jejich infrastruktura kapacitně nestačí trendu zalidňování.
Uvědomujeme si, že ve vylidňujících se regionech je třeba vytvářet podmínky pro rozvoj podnikání, pro tvorbu a stabilizaci dobře ohodnocených a prestižních pracovních příležitostí, které je tzv. udrží na nohou. Rozvoj podnikatelských aktivit, který s sebou přináší tržní platforma cestovního ruchu, může být jedním z jejich pilířů, aby tam lidé mohli nacházet zajímavou práci, případně pracovat z domova. Aby tam byla zajištěna dobrá dopravní obslužnost, aby se v těch obcích dobře žilo a měly i atraktivní image. To, co stávající a nastupující generace navíc drží v menších obcích a městech, je lokální povědomí, sounáležitost se svým územím i komunitou. Všem patriotům, kteří formují lokální a regionální identitu obyvatel a pozitivní image venkova, proto patří ohromný dík.
-jk-


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czech specials new