Aby krajské společnosti destinačního managementu měly všechny kraje

S ředitelem odboru regionálního partnerství a vztahů České centrály cestovního ruchu – CzechTourism B2B Mgr. Alešem Pangrácem jsme minulé interview pro Všudybyl dělali v Ostravě na třinácté roadshow CzechTourismu na téma kategorizace a certifikace společností destinačního managementu.
Pane řediteli, nastavení a spuštění kategorizace a certifikace společností destinačního managementu v regionech je pro váš odbor jednou z letošních priorit.
A do značné míry splněný úkol. Jsem moc rád, že už v první vlně nám přišlo jedenadvacet žádostí od společností destinačního managementu, které vykonávají činnost v daných územích. Všech sedm existujících krajských společností destinačního managementu podalo žádosti. Ty byly kladně ohodnoceny a v prvním kole schváleny.

Krajských samosprávných celků ale máme v Česku třináct – a vy říkáte: „Všech sedm krajských společností destinačního managementu…“
Nikde není dáno, že kraj musí mít krajskou společnost destinačního managementu, takže ne všechny kraje je zřídily. Krajské společnosti destinačního managementu například nemají kraje: Ústecký, Plzeňský a Liberecký a další. K nim je dnes nutno do jisté míry přiřadit i Středočeský kraj. Ten sice společnost destinačního managementu má, ale změnil její statut a v současnosti řeší interní nastavení oblastí ve svém regionu. Nicméně věřím, že se do certifikace znovu zapojí. Naším přáním je, aby krajské společnosti destinačního managementu měly všechny kraje a aby přes tyto jejich krajské agentury do regionů tekly peníze z Národního programu podpory cestovního ruchu v regionech (2016–2020). V rámci krajů už to pak bude na vůli, potřebách a nastavení jednotlivých krajů, zda v rámci svého samosprávného území umožní vznik čtyřem, pěti, nebo šesti destinačním agenturám oblastní či lokální úrovně. Jihočeši jich v rámci svého kraje mají dokonce dvanáct, a navíc mají i svoji vlastní certifikaci, ze které jsme vycházeli při specifikaci parametrů celorepublikové kategorizace a certifikace. S vyhodnocováním žádostí z první vlny se současně otevřelo druhé kolo certifikací, do kterého se už přihlásilo devět společností destinačního managementu z nižních úrovní – z oblastí a míst.

Posláním společností destinačního managementu je podpora rozvoje cestovního ruchu na daném území průřezově.
Ano, podpora spolupráce mezi samosprávou a podnikateli a zprostředkovávání styku těchto dvou sfér se státní správou, což je i role České centrály cestovního ruchu – CzechTourism. Nicméně tvorba regionálních a místních produktů musí přijít odspodu. CzechTourism nemůže v konkrétním regionu „dirigovat“ například tamní ubytovatele, aby vytvořili balíčky pro Němce, Poláky či Rakušany. Podnikatel sám nejlépe ví, na co má jazykové vybavení a infrastrukturu. Na koho si troufne. Jakou zvolí cenovou politiku. Produkty, které odspodu vzniknou (mají-li dostatečnou relevanci, aby mohly být úspěšné na zahraničních trzích), pak může CzechTourism zařadit do svého brandingu a verbovat na ně zahraniční turisty.
Co se týče ostatních věcí a projektů, které mají podporovat rozvoj regionů, rád bych zmínil mezioborový projekt pracovně dříve nazývaný „Česko, země hojnosti“. V tuto chvíli je v naší oficiální terminologii mezioborovým produktem. Naším cílem je spojit nejen nabídku klasických produktů, cílů a atraktivit cestovního ruchu, ale i nabídku vyžití ve vztahu k zemědělské nebo řemeslné výrobě, tzv. zážitkovému turismu obecně. Například je-li někde malá kovárna, sklářská nebo hrnčířská huť, které jsou schopny udělat den otevřených dveří, tak je zapojit do souhrnné nabídky dejme tomu cyklotrasy. Aby cykloturisté, kteří si zvolí trasu XY, věděli, že tam a tam lze odbočit a navštívit provozovnu řemeslníka, u něhož si mohou zkusit něco vyrobit nebo koupit. To samé platí v případě biofarem, kozích farem, zážitkových míst apod. Chceme ukazovat, že cestovní ruch propojuje všechny možné oblasti a že jeho rozvoj může výrazně pomáhat k hospodářské prosperitě míst a regionů.

**Příhraniční horské oblasti se potýkají s vylidňováním. **
Mnozí z mladých lidí odtamtud odcházejí do velkých měst za pracovním uplatněním a jednodušším životem. Cestovní ruch a nabídka těchto produktů může být jednou z věcí, která tento trend zbrzdí, ne-li zastaví. V národním parku na Šumavě fabriku, která bude zaměstnávat lidi, nepostavíte. Ani už tam nevykopete nějaký další Schwarzenberský kanál, který od roku 1793 až do roku 1962 sloužil k plavení dřeva z nepůvodních, po staletí lidmi pěstovaných hospodářských smrkových monokultur, které dávaly práci a smysl zdejším obyvatelům žít a bydlet na Šumavě. Ale ve chvíli, kdy v tamních obcích správně nastavíte fungování penzionu a půjčoven kol, stezky v korunách stromů a něčeho podobného, tak tam pracovní místa vzniknout mohou. To je náš cíl společný s ostatními resorty a věřím, že se nám ho do budoucna povede realizovat.

Česko – země příběhů má turistických cílů a atraktivit na rozdávání. Jinde ve světě šíří různé fikce a dělají z komárů velbloudy, aby jim tam turisté vozili peníze, zato my, frajeři, děláme z velbloudů obtížný hmyz. Učebnicovým příkladem této „tvořivosti“ (za mnohé ostatní v Čechách na Moravě a ve Slezsku) je Jáchymov, kde díky Marii Curie-Sklodowské začala atomová éra lidstva; kde působil světově proslulý renesanční učenec Georgius Agricola, jehož „De re metallica libri XII“ se stala na víc než dvě staletí „biblí“ hornictví a hutnictví; kde se zrodila a přes Holandsko vítěznou cestu započala nejproslulejší a nejznámější věc světa – americký dolar; a kde nebýt úspěšných Lázní Jáchymov, tak by díky polistopadovým „zlatokopům“, kteří město Jáchymov zbankrotovali, jak se lidově říká, úplně „chcíp pes“. Takže pane řediteli, co nadregionální produkty cestovního ruchu?
V tuto chvíli máme na základě doporučení krajů vytipováno dvanáct typových produktů. Je to například technotrasa v Moravskoslezském kraji. Je to produkt nazvaný Po stopách koňských kopyt v Pardubickém kraji, kde mimo pardubického dostihového závodiště je i hřebčín v Kladrubech. Jsou to Moravské vinné stezky. Skanzen Modrá, který je blízko Velehradu ve Zlínském kraji. Je tam i produkt, který se jmenuje Po stopách čarodějnic, odkazující na čarodějnické procesy v Jeseníku v Olomouckém kraji. Je tam úspěšný projekt Plzeňské baroko. Projekt Hřebenovka, který propojuje Liberecký a Ústecký kraj…
Naší snahou je, aby nám každý kraj dal tip na to, co je na jeho území speciálního, co má potenciál zaujmout turisty a zabavit je. Současně s tím ale byla podmínka, že to nesmějí být místa, jejichž příliš vysoká turistická návštěvnost začíná být problém. Určitě jsme proto do projektu nechtěli včlenit taková místa, jako jsou Český Krumlov, Karlovy Vary, Svatá Barbora v Kutné Hoře apod. Kraje měly přinést něco zajímavého a turisty dosud víceméně opomíjeného. My na to zpracovali produktové karty. V tuto chvíli na to rozjíždíme produkci tak, abychom o těchto produktech byli schopni natočit videospoty, jež bychom mohli umístit do online prostředí a poskytnout provozovatelům těchto atraktivit pro jejich vlastní promotion.
Od tohoto si slibuji nastartování další spolupráce. V každém kraji chceme mít čtyři pět takovýchto produktů, abychom byli schopni uspokojit širokou škálu zahraničních turistů a obyvatelům Česka dokázali představit: „Hele, jsi z Ústeckého kraje. Věděl jsi, že v Libereckém kraji je tohle nebo v Plzeňském tohle…?“ V podstatě chceme na území České republiky rozhýbat i tuzemské turisty a výletníky, zkrátka domácí cestovní ruch, aby lidé poznávali svoji republiku a bavili se.

• www.czechtourism.cz