80 % návštěvníků Prahy přijíždí individuálně

Ing. Václav Novotný

Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor finance. Je jedním z prvních členů Mensy ČR. Začal pracovat jako revident Československé obchodní banky. Od roku 1984 byl ekonomem Středního odborného učiliště stavebního v Praze. Od roku 1986 vedoucím finančního oddělení generálního ředitelství Vojenských staveb. Od roku 1990 až do roku 2008 byl ředitelem Pražské informační služby. V té době se mj. podílel na obnově, konceptu využití a popularizaci pražských památek – staroměstské Mostecké věže, Petřínské rozhledny, věže chrámu Sv. Mikuláše a zámku Ctěnice. Od roku 2008 pracoval jako vedoucí Oddělení řízení programu exportu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. V roce 2009 vstoupil do TOP 09 a od jara 2010 až do svého zvolení radním hlavního města Prahy působil jako předseda regionální organizace Praha 13. Na podzim 2010 byl zvolen zastupitelem hlavního města Prahy a byl členem Výboru pro kulturu a Výboru pro zahraniční vztahy a cestovní ruch. V současné době je radním hlavního města Prahy pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy a je předsedou Komise Rady hl. m. Prahy pro udělování grantů v oblasti cestovního ruchu.

Praha je jednou z významných evropských kongresových metropolí. Je i významnou MICE destinací, a proto jsem se 24. dubna 2012 vydal za radním hlavního města Prahy pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy Ing. Václavem Novotným.
Pane radní, začnu vzpomínkou na Karla Kryla a jeho píseň začínající: „Zpráva z tisku“. Končí dvěma jadrnými slovy, které charakterizují, jaký postoj zaujali funkcionáři, kteří dostali Kongresové centrem Praha do problémů, což popisuje následující zpráva z tisku: „Financování projektu Rekonstrukce a dostavby Kongresového centra Praha pro potřeby Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky v roce 2000 se stalo základním problémem akciové společnosti Kongresové centrum Praha, a.s. Původní dohoda totiž předpokládala, že celkové náklady v odsouhlasené výši 3 mld. Kč budou kryty z jedné třetiny státem, z jedné třetiny Českou národní bankou a z jedné třetiny hlavním městem Prahou. Díky změně politické situace v roce 1997 však nebyla tato dohoda nikdy naplněna a v roce 1998, kdy už byla proinvestována značná částka z vlastních zdrojů Kongresového centra Praha, bylo rozhodnuto, že celá akce bude financována pomocí dluhopisů (55 mil. eur) emitovaných společností Kongresové centrum Praha, a.s. Stát převzal prostřednictvím Ministerstva financí ČR pouze záruky za jejich úhradu, přičemž Kongresové centrum Praha, a.s. muselo za tuto garanci zastavit ve prospěch státu prakticky veškerý svůj nemovitý majetek. Na dofinancování rozdílu mezi výší částky, kterou společnost získala emitováním dluhopisů, a celkovou potřebou finančních prostředků si ještě musela vzít úvěry od konsorcia bank vedených Živnobankou ve výši 900 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že se stát rozhodl finančně se nepodílet na rekonstrukci a dostavbě Kongresového centra, bylo hned od počátku jasné, že celková úhrada dluhové služby z vlastního hospodaření Kongresového centra Praha, a.s. bude problematická. Proto byl jediný akcionář společnosti, hlavní město Praha, nucen přistoupit ke krytí schodku v hospodaření společnosti Kongresové centrum Praha, a.s. dotacemi ze svého rozpočtu. V roce 2001 to byly dvě účelové dotace na úpravu nové budovy v celkové výši 257,8 mil. Kč, v roce 2002 82 mil. Kč a v roce 2003 70 mil. Kč jako dotace na úhradu kuponů. Od roku 2004 pak nese celou tíhu dluhové služby sama společnost Kongresové centrum Praha, a.s.“ (Viz www.e-vsudybyl.cz článek: „Kongresové centrum Praha (1)“.)
Začal bych konstatováním, že bez Kongresového centra Praha by v Česku nebylo velkého kongresového turismu, ať se to líbí, nebo ne. Velkokapacitní kongresy nad jistou kriteriální hodnotu lze na českém území realizovat pouze v něm a nikde jinde. Ano, Kongresové centrum Praha žije se svým dluhem ve výši půldruhé miliardy korun. Vznikl v době jeho rekonstrukce a dostavby, jež se dělaly kvůli Výročnímu zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky v roce 2000. Od té doby ho valí před sebou. Dlouhou dobu se nenabízelo žádné relevantní řešení, jak se s touto zátěží vypořádat. Až jsme s panem primátorem Svobodou a docentem Tůmou měli v únoru letošního roku jednání u ministra financí pana Kalouska. Došlo k dohodě, že dluh se bude sanovat částečným rozprodejem tzv. zbytných majetků Kongresového centra Praha, což jsou Business Centrum, hotel Holiday Inn Prague Congress Centre a pozemky. Nikoliv však ty přiléhající k budově Kongresového centra, ale vzdálenější – blíž k Vyšehradu, kde při rekonstrukci a dostavbě Kongresového centra vzniklo tzv. zařízení staveniště a dodneška nebylo zlikvidováno. Představa je, že se rozprodejem bude sanovat podstatná část dluhu a jeho zbytek refinancuje. Je pravda, že v Kongresovém centru vzniká vnitřní dluh třeba i tím, že stát na sebe převzal letošní splátku dluhu a pro příští rok také, což vůči Kongresovému centru Praha povede jako pohledávku.

Vnitřní dluh ale roste i neinvestováním do rozvoje Kongresového centra.
V tomto kontextu chci zdůraznit, že předmětem prodeje nebudou pozemky přiléhající k budově Kongresového centra z jižní strany, neboť je to jeho potenciální rozvojový směr. Kongresové centrum by se mohlo a mělo rozvíjet dostavbou výstavní haly. Je totiž zjevné, že minimálně dvě ze substancí MICE – výstavy a veletrhy a kongresy a konference – se velmi sbližují, přestává být mezi nimi rozlišitelný předěl. Jeví se nám, že tato dostavba dá Kongresovému centru Praha novou podstatu a prostor k obchodní expanzi, aby bylo s to se zadlužení definitivně zbavit. Tato úvaha jde ruku v ruce s holešovickým Výstavištěm, jehož nájemcem je Incheba. Její nájemní smlouva se dohodou, nebo vypršením blíží ke konci a výstaviště je v tristním stavu. Je tedy zřejmé, že jednou ze zásadních věcí bude dostavba Průmyslového paláce. A bude-li se Průmyslový palác dostavovat, nebude ho možné jistou dobu používat. Takže akce, o něž Praha nechce přijít, bude třeba dělat jinde.

Jak to bude s budováním Prahy coby MICE destinace?
Velmi usilujeme o systémové řešení. Praha má na podporu cestovního ruchu vytvořen systémový finanční zdroj, rozpočtovou kapitolu Cestovní ruch. Její objem činí padesát procent z poplatků za rekreační ubytování, což je cca 80 milionů korun ročně. Tedy poměrně hodně peněz, které doposud vesměs držel pražský magistrát. Platil z nich mj. takové ty „reklamní kampaně“, že se za deset milionů korun natočilo, jak si nějaká slečna sedne na Novotného lávce, a za dalších deset milionů korun se to dalo do nějaké televize. Další podobně neefektivní způsob byl, že se tyto peníze rozdaly tomu, kdo si řekl. O čemž rozhodoval výbor složený ze zastupitelů. Zkrátka způsob využití rekreačních poplatků cestovnímu ruchu moc nepomáhal. Upneme-li však pozornost třeba tři sta padesát kilometrů jihovýchodním směrem, uvidíme obec jménem Vídeň, která to má systémově vyřešené. Má organizaci, která se jmenuje WienTourismus, jejíž součástí je i kongresový Abteilung. Pozoruhodné je, že je finančně dobře saturovaná, nezpochybňovaná a vysoce profesionální. A protože je taková, město Vídeň nemá potřebu mít na cestovní ruch úředníky. Dokonce nemá na cestovní ruch ani radního. Proč by měla mít, když má funkční instituci? Zdá se, že je to lepší způsob, než když zastupitelé rok co rok „porcují medvěda“. Praha má instituci s názvem Pražská informační služba, jež momentálně nenaplňuje ani jednu z těchto tří výše popsaných charakteristik. Podstatná část peněz vybraných formou rekreačních poplatků se má přesto nalít do Pražské informační služby. Avšak ta by se měla dostat pod kuratelu odborného grémia sestávajícího z lidí reálně reprezentujících cestovní ruch. Ti by měli, v součinnosti s vedením Pražské informační služby, určovat směr, co se má jak propagovat. Peníze, které má Praha na cestovní ruch k dispozici, sice nejsou srovnatelné s těmi, co má Vídeň, ale jsou dost velké na to, aby se jimi Praha dala účinně prosazovat i v mezinárodním kontextu. Tento koncept byl projednán příslušným magistrátním výborem. Teď je na cestě do Rady a následně půjde do zastupitelstva. A když ho schválí, tak to tak bude. Pokud by to dobře dopadlo, mohlo by se tak stát v pololetí roku 2012. To ovšem neznamená, že už letos bude nový koncept plnohodnotně fungovat, ale od 1. ledna 2013 by mohl.

Pokud někdo tzv. hájí zájmy cestovního ruchu (zpravidla plamennými projevy do vlastních řad), téměř vždycky má na mysli skupinovou klientelu. Určitou výjimkou je Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, jehož prezident Zdeněk Juračka si uvědomuje, že i individuální turisté jsou vítanými spotřebiteli, tj. cílovou skupinou subjektů podnikajících v maloobchodě.
Byť je evidentní, že osmdesát procent návštěvníků Prahy přijíždí individuálně. Zájem cestovního ruchu, co se týče rozvoje individuálního turismu, ani jedna z asociací cestovních kanceláří příliš nehájí, protože individuální turisté jejich členské incomingové agentury nepotřebují. Trošku víc je hájí hotely. Systémově ale za něj žádná z asociací nemluví, takže odborné grémium bude muset být nepochybně doplněno někým, kdo za individuální klientelu z principu mluví, a to jsou internetové servery.
Tím jsem odbyl své oblíbené téma – individuální turisty – a jdeme na kongresový turismus. Má představa je taková, že nemá smysl se nabourávat do dobře fungujících struktur. Tím mám na mysli Prague Convention Bureau, které je poměrně reprezentativní institucí a sdružuje na osmdesát subjektů. Představa je, že Pražská informační služba bude s Prague Convention Bureau v ještě užším kontaktu. Že si od něho bude některé předem definované služby objednávat a za poskytovaný servis platit. Je to účelnější a levnější, než aby si na MICE Pražská informační služba vytvářela vlastní specializovanou strukturu. Bude tak mít k dispozici jisté know-how včetně analýz, na základě kterých bude rozhodováno, jak a do kterých kongresových a dalších velkých akcí se má hlavní město Praha zapojovat.

• www.praha.eu