75 let Kovosvitu
13. 07. 2014
První
ze strojíren měl Baťa ve Zlíně a Otrokovicích. V roce 1938 zahájil Jan
Antonín Baťa výstavbu dalších ve slovenských Šimonovanech. Po
vyhlášení Slovenského štátu tam výrobu ukončil a pro továrnu a
sídliště s kompletní občanskou vybaveností pro deset tisíc obyvatel
vybral nové místo. 6. června 1939 koupil pozemky a 9. června se začalo
stavět. A tak nedaleko Sezimova Ústí zvaného Paďousy, kde ústí Kozký
potok do Lužnice, za železniční tratí spojující České Budějovice
s Prahou, vyrostly Moravské akciové strojírny, v nichž byla 20. prosince
1939 zahájena výroba obráběcích strojů, a také sídliště Baťov –
Sezimovo Ústí 2. První a nejkrásnější část dětství jsem prožil
právě tady, protože v době mého narození byl táta hlavním metalurgem
Kovosvitu MAS a maminka učitelkou na základní škole. Bydleli jsme
v baťovském domku ve Švermově ulici 332 pod ženským internátem a
zahradnictvím pana Nekováře. Dvakrát denně se rozezněla tovární siréna
Kovosvitu. V šest hodin ráno a ve dvě odpoledne. S Kovosvitem se pojily
i školní autobusové zájezdy s panem řidičem Hurtou, a samozřejmě
i školní exkurze do slévárny a dalších provozů. 30. května 2014 jsem
Kovosvit navštívil opět, abych se společně s hostitelem, panem Františkem
Komárkem, ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem, hejtmanem Jihočeského
kraje Jiřím Zimolou, obchodním radou Ruské federace Alexandrem Turovem, se
starosty Sezimova Ústí Martinem Doležalem a Tábora Jiřím Fišerem,
s někdejším ředitelem Kovosvitu Františkem Lambertem a současným Petrem
Hawlanem a dalšími osobnostmi zúčastnil slavnostního večera k 75.
výročí Kovosvitu. Báječný večer s koncertem Marie Rottrové a exsólisty
Alexadrovců Andreje Romanova a s úžasným ohňostrojem jedné
z nejlepších ohňostrojných společností světa, Flash Barrandov
speciální efekty, organizačně a programově zabezpečila reklamní
společnost SNIP & CO v úzké spolupráci s asistentkou pana Komárka
Ivou Říhovou. Cateringově se o něj pod taktovkou svého ředitele Kamila
Kulíška postaral Hotel Dvořák Tábor.
