Menu

Podzimní festival duchovní hudby v Olomouci se věnuje téměř výhradně duchovní hudbě. Každý ročník bývá zpravidla orámován velkými oratorními opusy, vedle nichž pak stojí koncerty komornější – sborové či instrumentální. Podzimní festival duchovní hudby je jedinečný v mnoha ohledech. Jeho koncerty jsou situovány do autentického prostředí, v němž se duchovní skladby prováděly, do chrámů. Historie starobylé Olomouce je spjata s prací mistrů stavitelského umění, a snad právě i proto je základní myšlenkou festivalu propojení těchto unikátních památek se špičkovou interpretací duchovních děl světových skladatelů. Mezi další jedinečné počiny festivalu patří uvádění skladeb, nezřídka v české premiéře, které se na pódiích běžně neobjevují. Jako příklad uvedu Saint-Saënsovo Requiem, Webberovo Requiem nebo Donizettiho Messa di Gloria e Credo, která zazněla právě na závěrečném koncertu letošního ročníku.
Rád bych i prostřednictvím časopisu pro podporu cestovního ruchu Všudybyl velmi poděkoval všem mecenášům, donátorům, sponzorům a podporovatelům Podzimního festivalu duchovní hudby, jmenovitě pak Olomouckému kraji a statutárnímu městu Olomouc. Zkrátka všem, kteří se podíleli na uskutečnění krásných koncertů Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc včetně tohoto 22. ročníku.
Umělecký šéf Podzimního festivalu duchovní hudby, dirigent Jaromír Michael Krygel

22. Podzimní festival duchovní hudby

03. 11. 2015

Podzimní festival duchovní hudby vznikl v roce 1994 z iniciativy Dobromily Hamplové a svého prvního uměleckého šéfa Stanislava Macury, jehož pokračovatelem je dnes dirigent Jaromír Michael Krygel. Další obětavou duší Podzimního festivalu se rok po jeho vzniku stala Alena Werkmannová. Festival v oblasti duchovní hudby patří k nejvýznamnějším v Česku. Jeho organizátorem je umělecká agentura Ars Viva, pořadatelem občanské sdružení Musica Viva. Od prvopočátku nad ním drží záštitu 14. arcibiskup olomoucký, metropolita moravský, Mons. Jan Graubner. Spolupořadateli jsou statutární město Olomouc a Olomoucký kraj. Olomouckého primátora doc. Mgr. Antonína Staňka, Ph.D., jsem po letošním závěrečném koncertu oslovil v Arcibiskupském paláci:
Pane primátore, Olomouc disponuje atributy evropské metropole podobně jako třeba Vídeň nebo Praha. Nejenže při formování české státnosti sehrála významnou roli, ale podržela si ji i poté. Svými chrámy, paláci i fortifikací dává najevo, že byla jednou z nejvýznamnějších bašt (nejen z vojenského hlediska, ale i z hlediska umění a vzdělanosti atd.) rakouského mocnářství. Dodnes je hospodářským centrem s rozvinutým průmyslem a univerzitní metropolí s bohatým duchovním i společenským životem, kulturou a sportem. Je nejen sídlem moravského metropolity Jana Graubnera, ale i předsedy Federace židovských obcí České republiky Petra Papouška, s nimiž se už čtenáři na našich stránkách setkali (viz na www.e-Vsudybyl.cz např. články „Kdybychom dovedli čerpat z evangelia“ a „Pod záštitou Federace židovských obcí v České republice“). Olomouc je městem, na jehož Václavském náměstí sice nestojí Myslbekovo sousoší, zato však impozantní katedrála sv. Václava a Přemyslovský hrad s úžasným Arcidiecézním muzeem. Olomouc je i městem, v němž je umístěna poslední z kdysi četných posádkových hudeb, ve které jsem v letech 1975 až 1978 měl tu čest hrát první křídlovku. Bohužel, povědomí, že tu máte Přemyslovský hrad a že Olomouc je spjata nejen s počátky, ale i s koncem přemyslovského rodu, má jen málokterý Čech.
Jak zahraniční touroperátoři konstatují, Olomouc je dosud neobjeveným klenotem. Souhlasím s tím, že je z hlediska historie a počátků české státnosti městem, které není ani zdaleka doceněno. Ano, Olomouc je spojena s údělnými přemyslovskými knížaty, která zde zahajovala svůj, následně i slavný celozemský český úřad. V Olomouci sídlil věhlasný kníže Břetislav i s Jitkou, kterou unesl z kláštera ve Svinibrodu. V Olomouci trávil mnoho času také syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, moravský markrabě Karel IV., jehož sedmisté výročí narození si budeme příští rok připomínat. Tady se (svým způsobem) učil vládnout a poznávat naše historické země. Zmínil jste éru rakouského mocnářství. Olomouc byla pevnostním městem, kam se v době ohrožení uchyloval vídeňský císařský dvůr. V roce 1848 byl proto v Olomouci korunován a na císařský trůn dosazen František Josef I. Příští rok si to budeme připomínat velkými akcemi ve spolupráci s rakouským velvyslanectvím. Do Olomouce byl, tak trochu do důchodu, odložen i maršál Radecký coby velitel pevnosti, aby byl pak v situaci, kdy monarchii teklo v Itálii do bot, opět povolán zpět do služby.
Jak jste, pane doktore, zmínil, Olomouc je posledním městem v Česku, v němž sídlí posádková hudba. Ta, společně s pražskou Hudbou Hradní stráže a Policie České republiky, pokračuje ve slavné tradici našich vojenských muzik a muzikantů. V té souvislosti zmíním i další olomoucký unikát – „Oslavy maršála Radeckého“, jejichž součástí je atraktivní show vojenských hudeb na Horním náměstí. V Olomouci tak lze slyšet vojenské orchestry z řady zemí světa, což je pro Olomoučany a návštěvníky města příležitost vidět armádu úplně jinýma očima. Skvělá akce!
Olomouc je nádherné město, které si zachovává své kouzlo. Nicméně jako jeho primátor bych přesto rád viděl, aby se rozvíjela o něco dynamičtěji. Když to bylo potřeba, naši předkové zbořili mohutné městské hradby a začali Olomouc průmyslově rozvíjet a rozšiřovat. Rovněž dnešní Olomouc a Olomoučané si zaslouží, abychom město rozvíjeli, abychom citlivě propojovali historický odkaz s moderní architekturou, uživatelsky přívětivou městskou infrastrukturou a službami 21. století.

Časopis pro podporu cestovního ruchu Všudybyl je už poněkolikáté mediálním partnerem Podzimního festivalu duchovní hudby. Mohu tak konstatovat, že nejen rozsah festivalu a muzika, ale i spontánní zájem Olomoučanů a návštěvníků Olomouce o festivalové koncerty je impozantní.
Na obyvatele a úspěchy našeho města jsem opravdu hrdý. Tedy i na vysokou kulturnost Olomoučanů. Narodil jsem se v Olomouci a po otcovské linii jsme Olomoučany již po řadu generací. Navzdory naší dlouhé historii jsme mladým univerzitním městem, byť je naše úspěšná Univerzita Palackého v Olomouci druhou nejstarší v českých zemích. Sídlí tu významné zemské a městské instituce. To vše přispívá k tomu, že Olomouc je městem kulturním a kultivovaným. Opět mi tak udělalo radost to, kolik lidí navštívilo koncerty Podzimního festivalu duchovní hudby. Jak zahajovací v chrámu sv. Václava, tak i další koncerty, včetně dnešního závěrečného v chrámu Panny Marie Sněžné. Pokud jde o Olomoučany a jejich vztah k hudbě, je Olomouc spojena s takovými velikány, jako je Wolfgang Amadeus Mozart, který zde pobýval. Antonín Dvořák, jenž tu řídil mužský pěvecký sbor Žerotín a věnoval mu svou skladbu. Gustav Mahler, který byl dirigentem Moravského divadla. Působily tu další a další osobnosti velkého hudebního světa. Dnešní koncert byl věnován dílu Gaetana Donizettiho „Messa di Gloria e Credo“, pro něž, mám pocit, to byla česká premiéra. Dílo objevily a o jeho uvedení se zasloužila zakladatelka festivalu Dobromila Hamplová. Jsem jen laický milovník hudby. Muzika se mi buď líbí, nebo nelíbí. Ovšem tento koncert a tato skladba, interpretovaná Českým filharmonickým sborem Brno se sbormistrem Janem Ocetkem, Filharmonií Hradec Králové a sólovými pěvci pod vedením dirigenta Jaromíra M. Krygela, byly úžasné a povznášející!


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt