Menu

Kdo nezná Imperial, nemá dokončené vzdělání

14. 02. 2021

Do Karlových Varů jezdím často a rád. Už proto, že mi chutnají tamní termální léčivé prameny. Karlovy Vary jsou městem, kde jde téměř všechno strmě do kopce nebo z kopce. Historická lanová dráha proto již drahnou řadu let patří ke koloritu města. A protože jízdu od Šprůdlu strmě k Imperialu jsem absolvoval kvůli interview s členem představenstva společnosti Imperial Karlovy Vary a.s. Ing. Jiřím Milským, má první poznámka byla: „Pane inženýre, už jen cesta k Imperialu je pozoruhodná – tunelem.“

Svět už je tak zařízený, že někteří, kteří se „vyvezli tunelem“, se mají dobře. To ale není náš případ. Tunel, kterým jste se vyvezl vy, je chráněnou technickou památkou – historickým odkazem po předcích. Nicméně zkušenosti s ním jsme rozvinuli tvůrčím způsobem. Staly se součástí realizace propojení zčásti nového a dílem renovovaného balneoprovozu se sanatorii Švýcarský Dvůr a Sansoussi.

Objekt lázeňského hotelu či sanatoria Imperial a jeho posazení je vnímán jako jeden z výrazných krajinotvorných prvků. Průčelí Imperialu nad údolím řeky Teplé neodmyslitelně patří k panoramatu Karlových Varů.
Lázeňský hotel či sanatorium. Na frazeologii až tak nezáleží… Předpokládám, že každý soudný čtenář Všudybylu ví, o který objekt se jedná. To je základ. To je abeceda. Kdo nezná Imperial, nemá dokončené vzdělání. Je pravda, že tato stavba tvoří jednu z karlovarských dominant. Pohříchu musím přiznat, že na tom nemáme vůbec žádnou zásluhu. Hotel byl otevřen v roce 1912. Je to majestátní objekt, který si zaslouží co nejlepší osud, a my se o to snažíme.

Vaše akciová společnost je jednou z těch, která privatizace využila k tomu, aby na českém území a v rámci české ekonomiky zhodnocovala majetek. Aby zde peníze, inkasované zejména za služby zahraniční klientele, investovala do rozvoje. Nejen do vytváření nových lázeňských lůžek, ale i pracovních míst. Jaká byla cesta k tomuto stavu?
No, napínavá. V prvním roce našeho působení ještě ve státním podniku Karlovy Vary, v roce 1991, byly tržby (jednoho objektu) zhruba čtyřicet milionů korun. V roce 2000 již akciová společnost Imperial Karlovy Vary dosáhla obratu pět set šedesát milionů korun. Abych reagoval na to, co bylo navozeno dvojsmyslným podtextem vaší otázky: Firmu opravdu netunelujeme. K převzetí akciové společnosti došlo standardní cestou. Státní podnik Imperial byl privatizován v rámci kupónové privatizace. Majoritu držely investiční fondy. Jejich představy ale byly odlišné od představ nás – managementu. Investiční bankéři měli totiž tendenci dostat „svou“ investici rychle zpátky. Sice nevím, do čeho byla (asi do inzerátů), ale velmi se snažili, aby peníze z firmy rychle odcházely pryč. Náš názor ale byl, že se v tak zanedbaných základních fondech podniká velmi obtížně. Podařilo se nám odkoupit majoritní podíl akcií s tím, že je před námi ještě dlouhá cesta, během níž bude firma peníze spotřebovávat především na svůj rozvoj, Tuto cestu jsme dodnes neopustili.

Jedním z našich cílů bylo vybudovat firmu v nějaké struktuře, a to i z hlediska odbytu. Není tajemstvím, že Imperial byl v počátku své novodobé existence velmi úzce navázán na ruskou klientelu. To je sice ohromně fajn, mít takhle dobré zákazníky, ale být závislí na zákaznících pouze z jedné oblasti, je riskantní. Firmu jsme budovali tak, aby její základní předmět činnosti bylo lázeňství a lázeňská péče. Smyslem hry bylo mít alespoň jeden tisíc lůžek, abychom mohli být zastoupeni na více trzích. Nejen na východním, ale i západních – zejména na německy mluvících.

Snažíme se vytvářet podmínky pro pobyty české klientely. I té, která není odkázána na tzv. „křížkové lázně“. Vytvořili jsme jí u nás podmínky srovnatelné se západní hotelovou kulturou. Relaxačně regenerační pobyty mají daleko širší smysl než jen ten: ,někam jsem přijel, ležel jsem na pláži, opekl jsem se doruda či dohněda'. Je príma, že si řada lidí uvědomuje, že pobyt v lázních je pro věkovou skupinu po čtyřicítce příjemným a téměř nutným zpestřením života. Napadá mne podobenství s vožením kvalitního automobilu do servisu. Čím dražší a kvalitnější vůz, tím striktněji má v manuálu stanoveny pravidelné kontroly v servisu, kde provedou případná seřízení do optimálních hodnot tak, aby co nejlépe sloužil. Lidské tělo i psychika zrovna tak. Lázně jsou pro ně nejšpičkovějším servisem.

Jaké jsou priority Jiřího Milského?
Hm… Jeho postava napovídá, že to musí být dobré jídlo. Zabarvení obličeje a spojivek svědčí o kladném poměru převážně k červeným vínům, čímž samozřejmě ti, kteří by chtěli přijít s bílým, nebudou zapuzeni.

Ale vážně… Chtěl bych, aby můj život a život mých blízkých probíhal v klidném, rovnovážném stavu. Kdy mír duše s pohodou těla vytváří příjemné podmínky jak pro práci, tak pro život po ní. Ten shledávám stejně hodnotný a významný, ne-li významnější v porovnání s pracovní činností samotnou. Nevím, mám-li licenci na výrok, že nechci být hrdinou kapitalistické práce. Opravdu se snažím velmi poctivě pracovat, ale práce je jenom prostředek k životu, není pro mne samotným cílem.
S Jiřím Milským hovořil Jaromír Kainc.
Zdroj:
Časopis pro podporu obchodu a cestovního ruchu Všudybyl.

www.spa-hotel-imperial.cz



Czt
Side VSH