Fotografie jsou průřezem období dvou a půl let, kdy se na Svalbard odstěhovala naše rodina. Vztah naší rodiny k souostroví se v čase vyvíjel. Poprvé se tam dostal Jakub v roce 2009, kdy začínal svou práci na doktorátu o mikrobech na ledovcích. S postupujícími lety se ke Svalbardu přidalo ještě Grónsko a studium mikrobů pod ledovci. To nakonec vyústilo v to, že si Zdenka podala grantovou přihlášku u Evropské komise Marie-Curie fellowships a získala financování pro dvouletý pobyt na Svalbardu za účelem studia lidí. Do pekla polární noci se tak s ní v únoru 2019 vydává její muž Jakub jako polní asistent a tři malé děti jako rukojmí. Díky spolupráci s univerzitou Oslo se Zdence podařilo nekončící utrpení v mrazech a vichrech vysoké Arktidy prodloužit o další půlrok. V současné době má Jakub znovu zaměstnání a děti jsou v péči vzdělávacích institucí na Vysočině.
Soubor fotografií Den a noc sleduje to nejnápadnější, čím se běh času ve vysoké Arktidě vyznačuje, a to splynutí střídání dne a noci s ročním cyklem. Léto tedy představují tři měsíce během kterých slunce vůbec nezapadá a zima zas tři měsíce noci. V přechodných obdobích mezi těmito sezónami se den a noc střídá, nicméně s jasně patrnými změnami délky dne a noci. Např. na začátku března má den osm hodin a noc šestnáct, tedy jako u nás v období zimního slunovratu. Na konci téhož měsíce už je to obráceně, den má šestnáct hodin a noc osm, tedy jako během našeho letního slunovratu. O dvacet dní později již nezapadá.