Menu

Putování za slůnětem

03. 10. 2020

Pojďte s námi putovat po Hřebenovce na masiv Králického Sněžníku, na třetí nejvyšší pohoří v Česku.  Krásné výhledy do okolí lze čekat. Slona by na vrcholu čekal ale asi málokdo. O tom ale později.

Slůně se stalo symbolem Králického Sněžníku

Přirozeným výchozím bodem k výstupu na Králický Sněžník je Dolní Morava. Dnes jedno z předních zimních i letních středisek v Pardubickém kraji. Pokud nechcete zažít Stezku v oblacích, Mamutí horskou dráhu a další širokou nabídku zábavných či adrenalinových aktivit a toužíte-li po přírodě, pak se ani nebudete zastavovat a celou obec projdete co nejrychleji. Jen co minete po pravé ruce do kopců vedoucí sjezdový areál a lanovku Sněžník, narazíte na žlutou turistickou značku. Jí se držte a po 9 km pravděpodobně zcela zpocení stanete na 1424 metrů vysokém vrcholu Králického Sněžníku. Opět se ale předbíhám…

Jen co opustíte Dolní Moravu, stane se proměna. Ne snad, že by se hned z široké asfaltky stala pohodlná horská pěšina. To až později. Vstoupíte nejprve do království lesa. Větve velikánů vás pomyslně obejmou. Sice si všimnete, že okolním lesům dal v posledních letech kůrovec co proto, ale druhým pohledem do podrostu, kde se rodí nový les, se můžete uklidnit. Příroda se o sebe umí postarat sama. Proměna se stane i s vaším vnitřní já. Odpoutá se od požitků civilizace, které jej dosud obklopovaly a může se začít více soustředit na okolní krajinu. A pak si všimne šumění horské říčky. Jak vlna za vlnkou přeskakuje kameny. To se Morava s každým metrem své poutě rodí v jednu z největších evropských řek. Půjdete proti jejímu toku stále vzhůru na sever, až nakonec usednete na kámen u jejího pramene.

Zejména za podzimní inverze s mraky tlačenými teplým vzduchem dolů do údolí jsou se vyplatí stát nahoře na kopcích

Asi 250 m před mostem, po kterém Moravu přejdete na její pravý břeh, můžete v lese na pravé straně cesty narazit na jednu zajímavost – jubilejní památník knížete Jana II. z Lichtenštejna. Tento kamenný památník, mj. jeden z celé řady podobných lesních památníků, je připomínkou dlouhé vlády tohoto moudrého knížete. Není bez zajímavosti, že jeho vláda nakonec trvala 70 let a 3 měsíce, což bylo druhé nejdelší funkční období v evropské historii po Ludvíkovi XIV. A právě tento památník byl postaven roku 1898 ke 40. výročí panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna. Nápis z roku 1908 připomíná 50. výročí panování téhož panovníka. 60. výročí si jeho poddaní tak nadšeně nepřipomínali. Psal se rok 1918 a se vznikem Československé republiky nebyla moc nálada uctívat představitele starých rakouských pořádků, jak být kníže mnohými vnímán. Ani v roce 1928 nebyla situace příznivější. 11. února kníže Jan II. z Lichtenštejna umírá. Byl to pokrokový vladař. Podporoval lehký průmysl, zakládal školy a nemocnice, budoval silnice a železnice. Zajímal se o lesnictví a chov zvěře. Během desítek let, kdy spravoval své rozsáhlé majetky, získal pověst vstřícného a dobrosrdečného muže. Proto někdy bývá označován přídomkem „Dobrotivý“.

Na rozcestí Pod Vilemínkou načas opusťte říčku Moravu, abyste se s ní opět setkali Ve Strži. To už dobrého půl kilometru jdete po nefalšované horské pěšině. Klopýtáte přes kameny a kořeny trčícími z chodníku. Všimněte si horské smrčiny, která nás obklopuje. Tady je už opravdové panství smrku. I když to nejsou žádní velikáni, co se výšky týká, tak jejich věk je úctyhodný. Po dalším půl kilometru, u Sněžné chaty, se začnou objevovat ty krásné výhledy, o nichž jste snili. Ta panoramata… Sněžná chata stojí v nadmořské výšce 1210 metrů. A je to znát. Les postupně řídne, stromy jsou nižší a nižší. Neochvějně se blížíte k horní hranici lesa, která na masivu Králického Sněžníku probíhá kolem 1250 metrů nadmořské výšky. Na chvíli si můžete odpočinout. Cesta vede skoro po rovině. Dokonce se nabízí pětihvězdičkové osvěžení z pramene u Františkovy chaty. Po dosavadním náročném výstupu si každý rád svlaží rty v chladné horské vodě.  Původně lovecká chata Franciska, někdy též známá jako Františka nebo Františkova chata, je dnes základnou zdejší Horské služby.

Pohled z Králického Sněžníku ke Králíkám. Napravo je vidět kamenné moře pod Vlaštovčími kameny

Když do toho šlápnete, za 5 minut už uvidíte slona. No a když ne, tak za 10 minut. Úplně na pohodu. Mohlo by se zdát, že s přibývající nadmořskou výškou přicházejí halucinace, ubývá kyslíku a začínají vidiny. Ale kdepak! Socha slůněte je symbolem Králického Sněžníku. Byla postavena nedaleko vrcholu hory v roce 1932 z popudu skupiny Jescher. To byla skupina umělců, kteří se scházeli v dnes již neexistující Lichtenštejnově chatě pod Králickým Sněžníkem. Název skupiny pramenil z jejich oblíbené písně „V ještědském údolí kvete šeřík“. Tento keř měli i jako svůj symbol. A protože na Králickém Sněžníku šeříky nerostou a někdo si prý všiml, že když slon kýchá, zní to jako „ješ“, tak svůj symbol změnili na slona. Toho pak k 10. výročí založení skupiny postavili u chaty. Návrh sošky vytvořila Amei Hallegerová, která byla manželkou šumperského malíře Kurta Hallegera. Samotnou sochu zhotovil kameník Foerster ze Zlatých Hor.

Ze samotné Lichtenštejnovy chaty dnes uvidíte jen zbytky základů. Bohužel byla počátkem 70. let minulého století zbořena. Ukončila se tak její šest desítek let trvající historie. Otevřena byla v roce 1912 po téměř 5 letech snažení. Pozemek v nadmořské výšce 1375 m na jihovýchodním svahu Králického Sněžníku poskytl hrabě Lichtenštejn, na jehož počest pak nesla své jméno. Ubytovací kapacita pro 60 až 70 hostů a celoroční provoz v těsné blízkosti Králického Sněžníku z ní činily vítanou základnu mnohých turistů. To se ovšem změnilo po druhé světové válce. Pod vedením národního podniku Restaurace a jídelny se jí technický stav jen zhoršoval, až nebylo vyhnutí a v roce 1971 musela být zbořena. Její základy zůstávají jako memento. Stejně tak bohužel i množství stavebního nepořádku, který lze najít v širokém okolí bývalé chaty.

Pramen řeky Moravy

Nadohled ve výšce 1380 metrů nad mořem máte i pramen Moravy. Samotný pramen této nejdelší moravské řeky ale neuvidíte, protože je coby zdroj kvalitní vody schován za dřevěnými dveřmi. Přesto můžete vodou Moravy otřít své zpocené čelo či svlažit vyschlé rty. Přímo k tomu vybízí dřevěné korýtko, jímž řeka protéká, než za hranou turistické cesty začne svou pouť na jih.

Přímo přes Králický Sněžník prochází Hřebenovka

Zbývá vám překonat poslední půl kilometr, bohužel erozí nepříjemně rozbité cesty, k samotnému vrcholu Králického Sněžníku. Na vrcholovém plató nebuďte zklamáni. Jeden by si řekl, že to je jen taková placka s trochou kamení. Přes první dojem je Králický Sněžník po všech stránkách pozoruhodný horský masiv. Pramení zde tři řeky a každá z nich své vody odvádí do jiného moře. Morava do Černého moře, Liptovský potok do Severního a Kladská Nisa na polské straně Sněžníku pak do Baltského moře. Vrcholové partie jsou vlivem drsného podnebí v předpolí kontinentálního ledovce bohaté na půdní tvary a jevy, které známe především z Krkonoš nebo Hrubého Jeseníku. Kamenných polygonů nebo kryoplanačních teras si laik asi nevšimne, ale na mrazové sruby a mohutné kamenné sutě narazíte už po necelém kilometru na Vlaštovčích kamenech.

S ohledem na to, že se pohybujete v národní přírodní rezervaci, musíte se pohybovat pouze po turistických cestách. Proto Vlaštovčí kameny obdivujte jen z bezpečí cesty. Jsou to největší skalní útvary na české straně vrcholu. Tyto, odborně označované skalní sruby, výrazně ovlivnilo mrazové zvětrávání v glaciálu.

Vrcholové plató Králického Sněžníku

Vaše kroky budou dál ubíhat k jihu po Hřebenovce. Definitivně opustíte vrcholové bezlesí a ponoříte se do okolních horských smrčin. Po dalších 6 kilometrech přijdete k rozhledně na vrchu Klepáč. Od roku 2010 slouží tato 25 m vysoká dřevěná rozhledna turistům toužícím po dalekých rozhledech do kraje. A zde si své touhy mohou naplnit plnými doušky. Je z ní nádherný výhled nejenom do Polska, ale na celý masiv Králického Sněžníku, Jeseníky, Suchý vrch, Orlické hory i Krkonoše. Na její atraktivnosti nic nemění ani skutečnost, že se vlastně nenachází na našem – českém – území, ale že stojí pár decimetrů v Polsku.

Cestu z Králického Sněžníku na Klepáč lemují červenobílé hraniční kameny

Z Klepáče můžete seběhnout přes Horní Moravy zpět do Dolní Moravy a uzavřít tak celý pomyslný okruh, nějakých 22 kilometrů. Zdatnější mohou po Hřebenovce dojít třeba až do Králík. To už ale budete mít v nohou téměř třicítku kilometrů.

Turistické proznačení hřebenové trasy i vybudování turistické infrastruktury je součást projektu Česko-polská Hřebenovka – východní část, přičemž celkový rozpočet projektu s registračním číslem CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_025/0001254 je přes 3,5 milionu €, tedy zhruba 90 milionů korun. Projekt je spolufinancován z EFRR prostřednictvím Operačního programu INTERREG V-A Česká republika-Polsko.

Bližší informace:
www.hrebenovka.cz
www.vychodnicechy.info
www.dolnimorava.cz/
www.sneznik.cz
www.rozhlednovymrajem.cz/klepac/

Česko-polská Hřebenovka - východní část - Již 20 let s Euroregionem  Glacensis


 

Cestu z Králického Sněžníku na Klepáč lemují červenobílé hraniční kameny Přímo přes Králický Sněžník prochází Hřebenovka Zejména za podzimní inverze s mraky tlačenými teplým vzduchem dolů do údolí jsou se vyplatí stát nahoře na kopcích Pramen řeky Moravy Pohled z Králického Sněžníku ke Králíkám. Napravo je vidět kamenné moře pod Vlaštovčími kameny Slůně se stalo symbolem Králického Sněžníku Vrcholové plató Králického Sněžníku Králíky mohou být cílem vašeho putování


Nepřehlédněte


Z domova Rozhovory

Plzeň – TURISMUS

Vždy jsem měla štěstí na lidi, kteří vnímali, že turismus k Plzni patří. Že je pro Plzeň nejen čím dál výraznější součástí image, ale i zdrojem...

20. 09. 2019

číst dál


Z domova

Na kola do ráje českého

Branžež (z Prahy 70 km po dálnici D10), kde se nedaleko Komárovského rybníka nachází penzion Černá louže s restaurací, je branou do Českého Ráje.

11. 09. 2017

číst dál


Dallmayr
Czech specials 2