Osm šroubů do páteře a opět chodím bez bolesti

Co zpomalí hektické tempo a život lékaře, muzikanta, lyžaře, cyklisty, motorkáře, bruslaře, prostě veskrze aktivního člověka? Až to, když jeho záda řeknou dost, a sám začne potřebovat lékařskou péči. Jak se cítí doktor v rukách doktorů a jaký je recept na návrat k plnohodnotnému životu, nám přiblížil MUDr. Vlastimil Pustina, který v Lázních Luhačovice, a.s. absolvoval rekonvalescenci po rozsáhlé operaci páteře.

Když jsme domlouvali rozhovor, věděli jsme, že jste po operaci páteře. Na první pohled však není poznat, že byste kdy nějaké potíže měl?
Měl jsem s páteří potíže už dlouhé roky, v podstatě od mých třiceti let. Protože jsem celý život lyžoval, závodil, sportoval a jezdil na terénní motorce, tak jsem té své páteři dal asi hodně zabrat. Postupně mi začaly mi dělat problémy dlouhé pochody. Turistiku jsem měl 
hodně rád, už jako studenti jsme chodívali s kamarádem přes celé Karpaty. Ale dalo se s tím žít, sportoval jsem dál, hlavně sjezdové lyžování. Hodně jsem jezdil i na kole. Poslední roky mě ale bolest zad omezovala tak, že jsem vždy jednou za čas ambulantně docházel na rehabilitace a fyzioterapii, což mi na nějakou dobu ulevilo. V létě roku 2024 se už bolesti nelepšily. Když jsem byl na návštěvě u syna v Praze, na křtinách mého vnuka, nebyl jsem už schopen ujít ani sto metrů ke kostelu. Opět se mi objevily potíže s vyhřezlou ploténkou, kterou jsem měl diagnostikovanou již před patnácti lety, ale vždy se mi podařilo cvičením potíže upravit. Znovu jsem nastoupil kolečko tradičního cvičení, rehabilitace, fyzioterapie a kapaček, ale tentokrát už to nepomohlo. Přidala se i bolest kolen a začal ochrnovat lýtkový sval pravé nohy, což mohl způsobit stlačený nervový kořen v bederní páteři. Bez bolesti jsem už skoro nemohl chodit. I přes tyto potíže jsem ale stále jezdil do práce, jsem lékař ORL. V ordinaci jsem se pomalu přesouval ze židle k instrumentačnímu stolku a to už jsem začal tušit, že to nebude dobré.

Věděl jste delší dobu, že je to vyhřezlá ploténka, proč se to neřešilo dříve?
Když se potíže konzervativně zaléčily, tak jsem s jakousi akceptovatelnou bolestí roky fungoval. Možnosti léčby jsou ještě i jiné, například opichy páteře pod CT s anestetiky, nejenom rehabilitace a kapačky. Ale když je to roky trvající stav a velký výhřez ploténky, tak s největší pravděpodobností nakonec člověk dospěje k operaci.

Jak se Váš zdravotní stav vyvíjel dál? Kdo Vám doporučil operaci?
Potíže se stupňovaly, měl jsem problém ujít bez bolesti i pár kroků. Moje ošetřující neuroložka mě poslala na magnetickou rezonanci, což je nezbytný předpoklad k následnému chirurgickému řešení. Domluvila mi konzultace na neurochirurgii v Baťově nemocnici ve Zlíně. A pan primář vyřkl ortel: máte výhřez ploténky, zúžení míšního bederního kanálu a máte instabilní páteř. Nabídl mi dvě možnosti operací. První byla laminektomie, což je dekomprese (odstranění tlaku) míšního kanálu v oblasti bederní páteře. Byla by to hodinová operace, s tím, že do dvou měsíců budu docela fit a budu chodit bez kulhání. Nicméně bolesti zad tato operace nevyřeší. Druhou možností byla pětihodinová operace – spojení laminektomie s fixací bederní páteře, takzvaná PLIF operace. Odoperují se při ní části meziobratlové ploténky, které zasahují do míšního kanálu, zpevní se plastovými nebo titanovými klíckami, a čtyři bederní obratle se sešroubují dohromady osmi šrouby. S těmito informacemi jsem dostal čas na rozmyšlenou.

Co bylo na rozhodnutí podstoupit tak závažnou operaci nejtěžší? Radil jste se se svými blízkými?
Rozmýšlení bylo opravdu těžké. Beru léky na ředění krve po embolii, beru antiarytmika na srdce a mám lehkou cukrovku, se kterou se léčím. Upřímně jsem se velmi bál, protože laik se bojí, neví čeho, doktor se bojí ještě víc, protože ví čeho. Nakonec mi v rozhodnutí pomohla nejvíce moje manželka a podpořila mě, abych operaci podstoupil. Termín jsem měl 28. listopadu, čili asi za měsíc po neurologické konzultaci. Operoval mne pan primář Linzer na neurochirurgii v Krajské nemocnici Tomáše Bati, kterému bych chtěl tímto velmi poděkovat.

Operace proběhla v pořádku? Jak jste se po ní cítil?
Provedení operace bylo fantastické. Před pár lety bylo riziko této operace, že člověk zůstane na vozíčku. Dneska jsou postupy se špičkovou technikou opět modernější a pan primář je opravdu kapacita ve svém oboru. Operace samotná probíhá na břiše, a po převozu na jednotku intenzivní péče už ležíte na zádech. Po operaci mi opravdu nebylo dobře. Mám za sebou už několik větších zákroků - endoprotézu kyčle nebo zlomeninu bérce. V tomto případě to však bylo mnohem náročnější probuzení, navíc při předoperačním vyšetření mi zjistili rozhozený diabetes. Dostával jsem tedy ještě inzulin v kapačce čtyřikrát za den, trvale monitorovali pooperační stav, a subjektivně to byl asi nejhorší pooperační průběh. Hojilo se mi to ale naprosto skvěle, bez komplikací. Shodou okolností jsem v té stejné budově nemocnice absolvoval ve druhém ročníku medicíny chirurgická praktika. Takže jsem se takříkajíc „vrátil na místo činu“ po 35 letech praxe. Z jednotky intenzivní péče mne poté přeložili na lůžkové oddělení neurochirurgie a po čtyřech dnech mě přeložili na lůžkovou rehabilitaci do Uherského Brodu, kde jsem strávil asi čtrnáct dní. Začal jsem pomalu chodit s oporou. Musel jsem dávat pozor a neohýbat se, nesměl jsem páteří rotovat. Učil jsem se bezpečně zvedat z postele se zpevňovacím bederním pásem. Nejdůležitější však je, že se po operaci nesmí měsíc sedět. Domů mne propustili před Vánocemi na domácí doléčení s tím, že chci co nejdříve podstoupit také lázeňskou léčbu.

Byl jste už někdy předtím v lázních?
Po endoprotéze kyčle jsem byl v lázních Klimkovice. Bylo to ale daleko od mého bydliště, takže jsem měl omezenější osobní kontakt s rodinou. Věděl jsem ale, že je potřeba nastoupit co nejdříve po operaci a zajímal jsem se, kde bych mohl využít bližší lázně. Dozvěděl jsem se, že tuto diagnózu rehabilitují v Lázních Luhačovice, a.s., kam léta posílám své pacienty na inhalace, vhodné je i popíjení skvělých minerálek a procházky. Věděl jsem, že se tady léčí dospělí i děti s průduškami, chronickými nemocemi dolních i horních dýchacích cest, léčí se zde i s diabetem. Moji pacienti tady v lázních využívají především ambulantní léčbu.

Proč jste si vybral hotel Palace?
Zjistil jsem se, že hotel Palace je zatím jako jediný zaměřený i na diagnózy související s pohybovým aparátem. Jsou zde pacienti po endoprotéze kyčle nebo po výměně ramenního kloubu a také právě po operacích páteře. Zajímavostí je, že jsem kdysi, jako čerstvě vystudovaný lékař uvažoval, že bych na Palace nastoupil do tehdejšího sanatoria. Nyní jsem chtěl pro svoji rekonvalescenci využít hlavně fyzioterapii a vodoléčbu. Podmínkou je, aby bylo vše dostupné pod jednou střechou, a to Palace dokonale splňuje. Nastoupil jsem tedy lázeňskou léčbu ihned po Vánocích. Poctivě jsem dodržoval tři až čtyři procedury denně a cvičil jsem, kdykoliv mi to zdravotní stav dovolil.

Na které procedury jste docházel a jak vám vyhovovaly?
Hlavně mi pomohla fyzioterapie. Měl jsem individuální i společné cvičení a bazén. Když jsem do lázní přijel, měl jsem problém dojít z parkoviště k lázeňskému hotelu a donést si věci. Když jsem odjížděl, tak jsem byl naprosto soběstačný. Využil jsem taky chůzi s nordic walking holemi. Ale moc jsem toho ze začátku neušel, nicméně do měsíce se můj stav velmi zlepšil a nakonec jsem požádal o týdenní prodloužení lázeňské léčby. Podle mého názoru je rychlost rekonvalescence z velké části o vlastní píli. Je velmi důležité, cvičit také sám, opakovaně a pravidelně. Naučili mě tady, jaké cviky dělat na zpevnění bederní páteře, na břišní svaly. Některé cviky cvičím dosud, třikrát denně, dvacet minut. A chodím stále na procházky s nordic walking holemi. Snažím se, abych měl rovnou páteř a je to fakt prima. Také jsem po necelých čtyřech měsících od operace začal opět ordinovat.

Kdo rozhoduje o prodloužení lázeňského pobytu?
Lázeňský lékař, pokud uzná, že je prodloužení léčby vhodné. Prodloužení musí schválit ještě revizní lékař zdravotní pojištovny, u které je pacient pojištěný. Podmínky pro prodloužení pobytu v rámci komplexní lázeňské péče jsou uvedeny v indikačním seznamu.

Měl jste možnost projít si lázeňské město?
Vzhledem k tomu, že pocházím z nedalekého Uherského Brodu, tak areál luhačovických lázní znám velmi dobře. Jezdíme sem i na kole, na přehradu na procházky, nebo na kolečkové brusle. Ze začátku pobytu v lázních mě hodně limitovala bolest, ale postupně se můj procházkový okruh zvětšoval. Zúčastnil jsem se také několika kulturních akcí, které tu během mého pobytu proběhly.

Vy jste sportovec tělem a duší, jaké to je pro tak aktivního člověka, muset na chvíli „zpomalit“?
Musel jsem dokonce úplně „zastavit“. Od školního věku jsem závodil na lyžích, jezdil jsem za Spartak Uherský Brod. Jako dorostenec jsem také závodil a na vysoké škole jsem byl v univerzitním lyžařském oddíle. Ani jako mladý doktor jsem lyžovat nepřestal. Tehdy jsem si zlomil na lyžích nohu – měl jsem zlomenou lýtkovou i holenní kost, byla to rotační zlomenina. Nicméně za rok už jsem zase lyžoval a lyžuji dosud. S kolegy pořádáme celosvětové charitativní setkání Rotary klubů, kde se nejen vyberou peníze na dobročinné účely, ale setkáme se s kolegy a pořádáme přitom také lyžařské závody. Na nich se mi podařilo být druhý z celé Evropy. Nyní se do původní kondice se teprve dostávám. V létě jsou v plánu výlety na kole po Slovácku. Dříve jsem jezdil i na motorce, ale už jsem cítil, že mi to moje záda nedovolí a nebylo by to bezpečné.

Také jste muzikant, hrajete na nějaký nástroj?
Je to tak, hraju na kytaru v country kapele. Hrával jsem v ZUŠ i na klarinet a saxofon. Léta jsem tančil v Uherském Brodě ve folklorním souboru Brozané. Zahrál jsem si i v jednom celovečerním českém filmu s názvem Smečka, kde jsem měl roli sportovního lékaře na hokejové střídačce.

Co byste poradil těm, co řeší podobný problém? Proč se nebát operace a po ní vyrazit do lázní?
To je velmi individuální. Kdybych chtěl být hrdina, řeknu, ať se nebojí a jdou na operaci. Ale je to určitě těžké rozhodnutí. Při jakýchkoliv potížích nejprve doporučím poradit se s neurochirurgem. Každopádně po všem tom letitém trápení, bolestech, spoustě silných léků, kdy moje situace byla stále horší, jsem rád, že jsem operaci podstoupil. Obecně těchto potíží mezi lidmi přibývá a tady v lázních je umí úspěšně léčit. A myslím si, že je dobře, že se zaměřují také na klienty, kteří využívají příspěvkovou lázeňskou péči nebo samoplátecké pobyty. V Lázních Luhačovice mě přesvědčili, že jsou tady opravdoví odborníci na pohybový aparát.
Vlastimia Pustiny se ptala Martina Rychetská.

Léčba (nejen) pooperačních stavů v lázních
U nás v lázních léčíme pacienty s pohybovými problémy a po operacích pohybového aparátu už léta, zkušenosti tak máme bohaté. Stran přírodního léčivého zdroje se využívá hlavně koupel s našimi přírodními minerálkami, která je bohatá nejenom na hydrogenuhličitan, ale je to přírodní zdroj jódu v takové koncentraci, která dokáže příznivě ovlivnit pohybové ústrojí a má tak vliv na průběh rehabilitace řady chorob pohybového ústrojí. Jezdí k nám klienti rehabilitovat nejen bolesti páteře a výhřezy meziobratlových plotének, ale i pooperační stavy – po náhradách kloubů, totálních endoprotézách, artrotická postižení a revmatologické potíže. Součástí toho léčebného programu pak není jenom využití minerálních vod, ale individuálně je sestavován také léčebně-rehabilitační program včetně využití fyzioterapie, masáží, ostatních vodních procedur a eventuálně elektroléčby. Pokud přijede pacient s více diagnózami, pak se mu snažíme rehabilitační program uzpůsobit.
MUDr. Petr Pšenica, hlavní lékař společnosti Lázně Luhačovice, a.s.

www.lazneluhacovice.cz