Orlický sekáč

Nejde o obchod použitými oděvy ani nástroj, ale o soutěž šikovných a zdatných. V Orlických horách se ctí tradice, dovednosti a fortel. Novodobá, již čtrnáctiletá akce
v tomto případě spojuje udržování zručnosti v tradičních postupech se soutěživostí a fanděním.
V tomto případě v sečení kosou. Do soutěže v sečení louky se může přihlásit každý. Zdarma. Uskuteční se v Nebeské Rybné, letos v sobotu 31. května a bude jako vždy zajímavá i pro diváky, které zavede do krásné krajiny Orlických hor.
A pokud si ji spojí i s jen pár kilometrů odlehlým příběhem, tak dorazí i k bustě nevšedního sekáče.

Kuriózní sekáč
Sekání kosou bylo v minulých stoletích nutnou a běžnou zemědělskou prací. Namáhavou, jak možná některý zahrádkář ještě i dnes pamatuje. A jako dnes na to mají majitelé luk sekačky, tak ti dřívější na to mívali sekáče. Tedy poddané, později námezdní a jinak níže postavené lidi s kosou. Jednoho krásného dne se však ve vesnici Kunštát, dnes Orlické Záhoří, stalo něco nevídaného. Tehdy – a bylo by nevídané nejspíš i dnes. Do místa zavítal na inspekci sám rakouský císař a český král Josef II. A místo aby jen zkontroloval, jak tam ti poddaní pracují, on si to, světe div se, vlastnoručně vyzkoušel. Ne na pár neúspěšných máchnutích kosou, on sekal oves na poli sedláka Nutze! Dovedete si představit, že by dnes některý potentát místo symbolického poklepání na základní kameny a podobné momenty ke zviditelnění se, vzal do ruky zemědělský či dělnický nástroj a máknul si? Tohle bohužel babička Boženy Němcové neviděla, taky žila o dost dál, a tak to do všeobecného povědomí a školní četby nevešlo. Na tom místě byl na památku tak mimořádné události postaven pomník. Ten byl bohužel za první republiky zničen, ale tenhle císař si jej docela zaslouží – a Orlické záhoří se tedy zasloužilo o obnovu pomníku, který tam znovu stojí od roku 1996.

Soutěž sekáčů
Soutěž v Nebeské Rybné, organizovaná společností Orlicko, začíná, jak jinak, ráno. Sekat se přece má za rosy. Přihlášky mezi půl sedmou a půl osmou, start v osm. Soutěžící si přinesou své „nádobíčko“ a dostanou přidělený úsek louky. Původně soutěžili jen sekáči, posléze se zapojili nejen sekáči, ale i „sekačky“ a sekáčata. Nasazení a nadšení je stejné, úkol pochopitelně úměrný: muži celý ar (tj. 10 x 10 metrů), ženy polovic a děti do 15 let čtvrt aru. Kdo ve své kategorii poseče první. Sousedi a přátelé soutěžících fandí, zvoní naklepávání kos. Vítězové jsou samozřejmě dekorováni. S posekaným ovsem sedláka Nutze to nemá nic společného. Z Nebeské Rybné si k císaři Josefovi II. do sousedního Kunštátu musíte tak půl hodinku zajet. Co kdyby tak společnost Orlicko příště dospěla k názoru, že není až tak odlišné sekat oves nebo louku – a pro recesi, resp. větší slávu vítěze dekoroval někdo v císařském odění? S přidáním příslušného příběhu, protože ty táhnou a sousední obce si mají pomáhat.
Připravila Eva Mráčková, foto Eva Ženíšková.

www.facebook.com/p/Spolek-sekáčů-a-kosců-ČR-100064628178849/
www.orlickoas.cz
www.rokytnicevoh.cz