Menu

Městské muzeum v Hořicích zahájilo letošní turistickou sezonu řadou výstav

31. 05. 2023

Již počátky Městského muzea v Hořicích, datující se do roku 1887, jsou spojeny
s obrovským nadšením místních lidí a jejich snahou uchovávat minulost a přinášet lidem kulturní zážitek. Tehdy bylo muzeum známé jako Archeologický a musejní spolek. Založila jej skupina milovníků starých památek, většinou
z řad místní inteligence, která se rozhodla pracovat na sběru a studiu mnohých památkových předmětů, kterým často hrozilo zničení. Toto nadšení zde panuje nepřetržitě do dnešních dní. Hořice v Podkrkonoší lákají skladbou programu letošní turistické sezóny nejen na své přírodní bohatství a krásu, v okolí Hořic naleznete bezpočet turistických stezek, tak na velký počet kulturních akcí. Muzeum se
9. června zapojí do Muzejní noci. Celé léto až do 10. září mohou návštěvníci obdivovat krásu legendárních motocyklů v Muzeu Czech Road Racing. Letošní výstavní sezóna má dva hlavní motivy
Hořická kulatá výročí a Cena Františka Šťastného. Milovníci výtvarného umění se potěší do 17.září výstavou Objekt v objektivu. Výstava ukazuje vztah fotografie a sochařství, a to zejména na pozadí sochařských děl z vlastních sbírek muzea nebo děl spjatých s blízkým okolím. Výstavu Umění Hořice 2023 – uzlové body uvidí milovníci umění do 10. září. Galerie plastik zase hostí výstavu Morfologie Jiřího Thýna, a to do 23. července.
V neposlední řadě připomenou Hořice i svoji spojitost se sochařským uměním. V Městském muzeu v Hořicích proto proběhne v pátek 23. června odborná konference „Sympozium o symposiu“. Té se zúčastní místní pamětníci a aktéři symposiálního dění i přední odborníci na sochařské umění druhé poloviny 20. století. Konferenci doprovodí drobná výstava, vycházející z archivních materiálů uložených ve sbírkách Muzea, a to do 10.září. Skladba bohatého kulturního léta v Hořicích je koncipována tak, aby si zde našla to své celá rodina jak z řad amatérských milovníků umění, tak profesionálů.


„Přilákat veřejnost do muzeí je krásná, nicméně náročná disciplína. Obzvláště jedná-li se o muzeum lokální. Městské muzeum v Hořicích ale jasně dokázalo, že má co nabídnout. V současné době eviduje přes 40 000 sbírkových předmětů z různých odvětví – sbírku tvoří například archeologie, předměty etnografické, velký archiv písemností i fotografií z regionu nebo řada významných uměleckých děl,“ uvádí Petra Zachovalová M. A., ředitelka Městského muzea a galerie Hořice. „Stálou expozici s názvem Od kamene k soše každoročně doplňuje celá řada krátkodobých výstav jak ve Štorchově síni, tak Galerii, na zámku nebo v ulicích města Hořice. Je málo měst, kde se můžete toulat letní přírodou a obdivovat umělecká díla pod širým nebem, tak jako v Hořickém sochařském parku sv. Gotharda nebo sv. Josefa,“ dodává Petra Zachovalová.

„Hořice mají za sebou jednu ze svých nejslavnějších akcí, a to 300 zatáček Gustava Havla, ale milovníci rychlých strojů si ji mohou připomenout na Zámku v Hořicích v Muzeu Czech Road Racing. Letos se jel již 60. poválečný ročník tohoto závodu a 30. ročník závodu Česká Tourist Trophy. Těmto výročím je výrazně přizpůsobena výstavní expozice, která z více jak padesáti procent doznala změn proti minulým sezónám. Návštěvníci uvidí několik desítek motocyklů, které startovaly na hořických závodech. Vše je doplněno množstvím fotografií a dalších závodních artefaktů. Motocykly zapůjčili jezdci, kteří startovali v průběhu let na obou hořických závodech. K vidění jsou motocykly všech objemových tříd, a také kategorií veteránských závodů,“ uvádí Bc. Jana Bouzková, místostarostka města Hořice. „Tišším místem pro rozjímání a vnímání krásna je beze sporu naše Galerie plastik. Od zámku je to krásná procházka, která vede přes Sochařský park sv. Gotharda plný uměleckých děl z pískovce, který Hořice tolik proslavil. Váš zážitek se tak jistě umocní,“ dodává Jana Bouzková.

Výstava Objekt v objektivu ve Štorchově síni Městského muzea se věnuje fenoménu fotografování soch, různým podobám setkávání těchto dvou uměleckých médií. Je součástí celoročního program muzea a galerie nazvaného Formování minulosti. Ten se snaží ukázat, že muzea a galerie nebudují minulosti hrobku, ale spíše zastávku na cestě za poznáním. Tvůrčí a kreativní kritika institucí není ostudou, je pro ně podstatným impulsem pro posun vědomostí i přístupů vpřed,“ uvádějí David Bláha a Filip Jakš, kurátoři výstavy. „Například fotodokumentace sbírek je fenomén, který památky nehmotně uchovává dalším generacím, přičemž v tomto případě je smyslem fotografování věcná objektivita. Často hraje důležitou roli detail – např. poškození díla, nebo nezvyklý pohled odpovídající umístění v daném regálu. Právě i na pozadí archivní estetiky se odhaluje kontrast mnoha přístupů, které stále rozvíjejí vztah uměleckého objektu a objektivu,“ dodávají kurátoři o výstavě, která také prezentuje sochy z hořické sbírky, zachycené na fotografiích Josefa Sudka nebo mapuje přátelství novopackých rodáků, sochaře Ladislava Zívra a fotografa Miroslava Háka.

Na Objekt v objektivu navazuje výstava Jiřího Thýna Morfologie, která probíhá v hořické Galerii plastik. Autor zde vychází z linií a motivů nalezených u soch Hany Wichterlové či Otto Gutfreunda, které dále volně, umělecky transformuje.

9. 6. Muzejní noc program Galerie plastik
17.00 Jiří Thýn: Morfologie / komentovaná prohlídka s kurátorem Filipem Jakšem a umělcem Jiřím Thýnem

9. 6. Muzejní noc program Městské muzeum
16.00 - 19.00 výtvarná dílna k výstavě Objekt v objektivu
18.00 Objekt v objektivu / komentovaná prohlídka s kurátory Filipem Jakšem a Davidem Bláhou
19.00 Andante Aledeto / koncert kytarového souboru ZUŠ
19.30 Husité v našem kraji / komentovaná prohlídka s kurátorkou Oldřiškou Tomíčkovou a archeologem Martinem Witkowskim
21.00 Křik (Jaromil Jireš, 1964) / letní kino v atriu

16. 4. - 23. 7. Jiří Thýn: Morfologie – Galerie plastik
Letošní sezonu v Galerii plastik zahájila výstava Jiřího Thýna Morfologie. Výstava představuje sérii děl, která vychází z Thýnova zájmu o sochařskou tvorbu. Abstrakcí často zjednodušuje detaily, aby zdůraznila harmoničnost objektu, která spočívá i v jeho vztahu k materiálu, z nějž vznikl a stále vzniká. Morfologie znamená logika tvarování, zabývá se přehýbáním tématu v liniích a prostoru. Proces tvor-by je pro Jiřího Thýna způsob uvažování a vzpomínání. Často tak vzhled jeho děl klade otázky, proč a jak vzpomínáme, jaký rámec tématu dáváme a co tím o sobě prozrazujeme. Vzpomínka totiž není jen vyvolání minulosti, ale je to veskrze kreativní proces, kdy hledáme i smysl předmětu, na nějž myslíme. Nejsou to přímo vyvolané obrazy, které se nám zjevují před očima, jsou to střípky, základní obrysy a tvary gest. Série Jiřího Thýna reflektující díla Hany Wichterlové ukazuje mimo jiné jeho zájem o prezentaci muzeálních artefaktů, která je v jeho pojetí živá a barevná, protože se zde projevuje volnost jeho výtvarného přístupu a osobitý rukopis. Ten vychází z fotografického vnímání objektů, jejichž tvary variuje a propůjčuje jim různé významy, tedy i různé postupy – fotografii, fotogram, digitální kresbu, či instalaci. Jeho práce je postavena na konceptu, přesto je lyrická, intuitivní a vizuálně výraz-ná. Vybraný cyklus prezentuje zkoumání jako generický proces, jemuž odpovídá i práce s médiem. Proto se Thýn snaží nerespektovat médiem dané rámce a kontexty, ale ukazuje jejich morfologický potenciál – otevírá tím post-mediální stav. Žádné dílo v expozici není nikdy uzavřené do vitríny, jeho význam se pro nás stále mění, odhalují se v něm nové spojnice, překryvy a odstíny. Vzpomínání a tvarování minulosti je neukončený proces s velikým tvořivým potenciálem.  Autor se od roku 2011 věnoval tvorbě Otty Gutfreunda či Aliny Szapocznikow (žákyni Josefa Wagnera zastoupeného ve sbírce Galerie plastik) a v roce 2020 jej – stejně jako asi o sto let dříve Josefa Sudka – zaujala sochařka Hana Wichterlová. Její sochařský rukopis se soustředí na hledání forem dokonalého souladu, který nachází v přírodě – v pupenu, v pecce i ve tvaru lidské hlavy.

23. 6. konference Sympozium o symposiu
V současné době se uzavírá třetí etapa pořádání sochařských sympozií v Hořicích. Proto je na místě prozkoumat význam minulých ročníků i zhodnotit, jakou relevanci má setkávání sochařů, pracujících v kameni, v současném (uměleckém) světě. V Městském muzeu v Hořicích proto proběhne v pátek 23. června odborná konference „Sympozium o symposiu“. Té se zúčastní místní pamětníci a aktéři symposiálního dění i přední odborníci na umění druhé poloviny 20. století (Marcel Fišer, Marie Klimešová) a na současné i historické umění ve veřejném prostoru (Pavel Karous, Terezie Petišková). Zahájení v 10:00 hodin v Multimediálním sále muzea.

23. 6. - 10. 9. doprovodná výstava Dvě třetiny symposií – pohled do archivu 
Konferenci doprovodí drobná výstava, vycházející z archivních materiálů uložených ve sbírkách Muzea, která nastíní provozní stránku prvních (1966-1969) a druhých (1989-2000) symposií a navodí atmosféru mezinárodních sochařských setkání v Hořicích. To hlavní z hořických symposií, ale nenajdete v Muzeu – za tím se musíte vypravit na nedaleký vrch sv. Gotharda, kde se nachází sochařský park, ze symposií vzniklý. V něm v průběhu léta proběhne několik akcí pro děti i dospělé, které umožní symposia poznat ještě lépe.

5. 5. - 17. 9.  výstava Objekt v objektivu – Štorchova síň, Městské muzeum
Výstava Objekt v objektivu v Městském muzeu v Hořicích ukazuje vztah fotografie a sochařství, a to zejména na pozadí sochařských děl z vlastních sbírek nebo děl spjatých s blízkým okolím. Traduje se, že když August Rodin viděl snímky svého Balzacova pomníku od fotografa Edwarda Steichena, prohlásil, že v nich jeho dílo dostává nového ducha. Fotografie mohou podpořit původně zamýšlenou emoci a význam daného díla, také si však fotografující mohou dílo „přivlastnit“ ke svému vlastnímu uměleckému záměru. Prostorové dílo tak může vyjadřovat estetiku umělce, který jej sleduje, a přitom není jeho tvůrcem.

Tvůrčí fascinaci sochařskou tvorbou prozkoumáme u snímků Josefa Sudka, který byl známý focením děl velmi citlivou a zároveň přesnou rukou. Pracoval i pro Národní galerii, jejíž sbírka má s tou hořickou řadu styčných děl. Podobně svědomitě pracoval také Karel Neubert, který se věnoval mimo jiné i dokumentaci československých památek. Také Tibor Honty jedinečným způsobem interpretoval tvorbu slavných sochařů a dokázal ve svém díle propojit fotografii užitou a volnou, čímž ji povýšil na „umělecký dokument”. Sochy jsou u těchto autorů také námětem k umělecké reflexi, která překračuje původně zamýšlený význam fotografovaných děl.

Jedinečným příkladem propleteného vztahu fotografie a sochy je také celoživotní přátelství Miroslava Háka a Ladislava Zívra, rodáků z Nové Paky. Zívrovy jedinečné surrealistické objekty, které jsou pro dějiny umění dochovány pouze na fotografiích, zřejmě zaznamenal jeho přítel Miroslav Hák. Vzájemně se inspirovali, odkazovali na sebe a jejich tvůrčí spolupráce přesahovala pouhé nafocení společné výstavy či profesionální dokumentaci Zívrových soch. Ty mimo jiné fotil i dlouholetý ředitel Hořického muzea Václav Bukač.

Sochaři Mojmíru Preclíkovi u zrodu děl sloužila fotografie jako kreativní tvůrčí pomůcka, která prověřila vybrané téma ještě před hledáním jeho sochařského tvaru. Fotografie pomáhá v procesu tvorby i věcně – dokumentuje postoj modelu a zachycuje užitý postup, jako třeba u Vladimíra Preclíka, který se v Hořicích zapsal coby vůdčí osobnost sochařských sympozií.

18. 5. - 10. 9. Hořická kulatá výročí a Cena Františka Šťastného Muzeum Czech Road Racing Zámek v Hořicích

24. 6. - 30. 9. Umění Hořice 2023 – uzlové body
Idea festivalu vznikla v roce 2021, kdy veřejný prostor Hořic dočasně proměnili umělci, kteří prostředí důvěrně znají – zapojeni byli pedagogové Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické. Tato snaha vyjít s uměním ven naproti návštěvníkům navázala podnětně na dlouholetou tradici Sochařských symposií. V letošním roce propukne projekt se skupinou autorů a autorek a jimi vybranými lokalitami Hořic. Práce je vedena volným tématem „uzlové body“. Žádný vývoj není plynulý, každá historie – osobní i společenská – se odehrává v určitých uzlových bodech, v místě a čase. Mohou to být události zdánlivě nenápadné a každodenní, ale pro naši osobní historii hrající důležitou roli. Často klademe ve vzpomínce velký důraz třeba na první návštěvu míst, kde jsme se usadili, jsou místa, kde jsem se pro něco rozhodli a podobně. Naše osobní minulost tak obecně nepodstatným místům dává důležitost. Autoři a autorky, kteří se budou na projektu podílet, tak mohou do díla zpracovat svůj osobní zářez v pomyslné historii a geografii, nebo pracovat s pohledem jiných osob, jejich uzlovými body, pracovat s fikcí minulosti, či vytvořit dílo, které se stane přirozeným místem setkání, rozhodování a teprve v budoucnu se na něj jako na uzlový bod odkážeme. Vyzvaní autoři a autorky – Čestmír Suška, Matouš Lipus, Kritstýna Taübelová a Miro Tóth – budou v různorodých médiích pracovat s prostorem Hořic. Můžete se tak těšit nejen na sochařská díla, ale také na performance či hudbu.

Závěr dne lze v Hořicích strávit pohledem shora z  Masarykovy věže samostatnosti nebo osvěžením v Přírodním koupališti Dachova s unikátní dřevěnou architekturou z 20. let minulého století.
Připravilla Kateřina Goroškov Řeháková.

https://infocentrum.horice.org
www.muzeum.horice.org
www.galerie.horice.org



Archiv