Bránit vylidňování malých obcí

13. 10. 2017

V druhém vydání Všudybylu letošního roku jsem psal v článku „Nech brouka žít…“ o svém šumavském čundru, a že v první zóně Národního parku Šumava v kulturách rychle rostoucích dřevin, které tu po staletí vysazovali lidé, a k jejich dopravě od roku 1793 do až do roku 1962 využívali technický skvost, Schwarzenberský kanál, jsem se jako by ocitl pár verst od Podkamennoj Tungusky v roce 1920. S tím rozdílem, že po výbuchu tunguského meteoritu nebyl v tajze takový bordel, jako je v současné době na české straně Šumavy, způsobený lhostejností veřejnosti a nenažraností těch, kdo tyjí z dotací čerpaných na jeho udržování. Příjemnými oázami, kde jsme i v těch nejmenších šumavských obcích mohli dokupovat potraviny a další věci nám byly prodejny COOP. Tímto konstatováním jsem 12. října 2017 zahájil rozhovor s prezidentem Asociace českého tradičního obchodu Ing. Zdeňkem Juračkou.

Pane prezidente, čeká vesnické prodejny v obcích do cca pěti set obyvatel obdobný osud, jako plochy na české straně Šumavy, na nichž lidé po staletí hospodařili a pečovali o smrkové monokultury?
Velice dobře si uvědomujeme, že je třeba bránit vylidňování malých obcí, s čímž obchodní a dopravní obslužnost velice úze souvisí. Řeknu dobrou zprávu a špatnou zprávu. Dobrá zpráva je v tom, že se touto problematikou začali zabývat odpovědní lidé. Tedy skutečností, že se na venkově zavírají prodejny a proč se zavírají. Špatná je v tom, že snaha udržet obchodní obslužnost malých sídel naráží na nedostatek financí. Dali jsme proto dohromady argumentaci, proč je důležité se problematikou obchodní obslužnosti venkova zabývat (zejména kvůli zastavení vylidňování venkova). Sestavili jsme zásady, které by měly být brány na zřetel při výběru prodejen, jež mají být v malých obcích udrženy. Zásady vplývají z toho, že obec by měla být komplexní. Ke každé vesnici totiž mimo jiné patří kostel, fara, hospoda a prodejna. Základní péči o obec má obecní úřad, a ten by měl, jestliže má prodejna ekonomické problémy, rozhodnout. Pokud na to má peníze, řekne jejímu provozovateli: „Já ti s tou prodejnou pomůžu.“ Jestliže nemá, doporučí mu, aby se obrátil na kraj a příslušného hejtmana, a tam ho podpoří.

Jak jsem řekl, Asociace českého tradičního obchodu zpracovala kritéria, kterých se lze přidržet při rozhodování, zda tu kterou prodejnu podržet nebo ji nechat zavřít. Jsou totiž prodejny, které jsou ztrátové kvůli lajdáckému personálu, protože se špatně se stará o zboží nebo je málo vstřícný vůči zákazníkům. Ale také jsou prodejny, které (díky rozpínavosti nadnárodních maloobchodních řetězců, které snižují potřebu zákazníků nakupovat v místě svého bydliště) jsou ve ztrátě (a stále jich přibývá) proto, že ekonomický tlak trhu je čím dál silnější. Čili když se obec rozhoduje, zda má přispět na provoz prodejny, může od Asociace českého tradičního obchodu obdržet odborné posouzení, zda investovat do jejího udržení, nebo zda ji nechat padnout. Za ty desítky let, co působíme v managementu maloobchodu, jsme nasbírali spoustu zkušeností. Jsme tedy schopni si danou prodejnu prohlédnout a obci či kraji říci: „Problém je v tom, v tom a v tom… A když se odstraní, doporučujeme prodejnu udržet. Pokud neodstraní, doporučujeme nechat ji osudu.“